Pod paľbou

Americký praporčík Matt Damon v druhé válce v Iráku odhaluje "pravdu" o neexistujících zbraních hromadného ničení a pravém důvodu americké invaze. Napínavý a trochu naivní válečný film Paula Greengrasse. Parádního slizouna si tady vystřihnul i Greg Kinnear v roli šéfa zpravodajců. Trailer: http://www.csfd.cz/film/234976-zelena-zona/videa/ (01.06.2014)

Už je to trochu nuda, ale Greengrass zřejmě neumí řemeslně klopýtat. Zelená zóna je neuvěřitelně dynamický film, který se nezastaví ani na vteřinu (i třetí Bourne proti němu občas přešlapuje na místě) a drží diváka v permanentní pozornosti. Od první do poslední sekundy je o co se opírat – ať už jde o dokonale přehlednou akci (obrovský skok právě od třetího Bournea), či vztahy mezi jasně definovanými postavami a naprosto pochopitelné dialogy, které i běžného civila okamžitě vtáhnou do centra dění. Greengrass navíc na půdorys „velkého problému“ roubuje motiv souboje dvou mužů, který je pod taktovkou burácejícího Powellova hudebního aparátu přesně tak cool, jak tomu bylo v předchozích režisérových filmech (a jak – doufejme! – bude ve všech dalších. Tenhle trademark mám ze všeho nejraději). Tím, čím je Scorcese + De Niro (především) pro sedmdesátá a osmdesátá léta, tím je Greengrass + Damon pro současnou generaci. Dobově – ale i nadčasově - poplatnými a reflektujícími umělci pro diváky, kteří se potřebují personifikovat s hrdinou a prožívat příběh jeho očima. Greengrasův tým poskytuje úchvatné řemeslné prostředky (kamera!) a svět, kterým už Damon proplouvá naprosto přirozeně a bez sebemenších zádrhelů. Jedinou vadu vidím paradoxně právě ve scénáři, který je tak neuvěřitelně přehledný a pochopitelný, že ve světle Bourneova světa (nelze nesrovnávat) lehce ztrácí na té jemné přitažlivé vrstevnatosti a chuťovém ocasu (a místy zkrátka a dobře připomíná obyčejnou adventuru ve smyslu „půjdeme z bodu A do bodu B a tam najdeme C, které nás dovede k D“). (11.03.2010)

Pokud má někdo za to, že opětovné spojení Paula Greengrasse s Mattem Damonem (za přispění přepečlivě snímek rytmizující hudby Johna Powella) je pouze opakováním postupů známých již z posledních dvou bourneovských dobrodružství a opožděným příspěvkem k otázce války v Iráku, tak se nemůže víc mýlit._____ Samozřejmě že výchozí konstrukce v podobě výrazně individualistické a profesiální postavy po právu nedůvěřující autoritám a užití šouflkamery zůstává, ale jinak se vyprávění a dílčí stylistické postupy výrazně liší. Na místo téměř neustálé dvousekundové délky záběrů snímaných převážně v polodetailech či detailech, kdy každý další přináší narativně důležitou informaci, se pohybujeme někde kolem pěti vteřin ve velkých celcích či amerických plánech s mizanscénou přeplněnou dílčími podněty, které odvádějí divákovu pozornost od narativně podstatných prvků. (S přibývajícími minutami se mizanscéna vyprazdňuje, což má svůj význam.) Neliší se ale pouze způsob, jakým jsou dávkovány informace, nýbrž i jejich samotná povaha, kdy se nejde za jednou jasně vymezenou a spolehlivou stopou, protože ty se několikrát během filmu ukážou jako nestálé (identita zdroje, zprostředkovatel informací od zdroje, zdroj samotný...). Přehled tak máme jenom díky diegetickému zvuku, jako tomu bylo v bourneovkách, což ale neplatí do úplného konce, kdy je vysílačka rozbita a my se tak ztrácíme v nočních scénách, které nejsou uměle dosvěcovány, což spolu s ruční kamerou s výrazným zrnem přináší zdání realističnosti. (A opětovně: svícení zde má svůj význam, viz začátek a konec.)_____ Tato odlišná práce s informacemi, jejich dávkováním a spolehlivostí vede k tomu, že v závěru hlavní hrdina motivovaný touhou přijít na to, jak se to se ZHN má, vyjádří jasný názor, že nejenom důvod, proč došlo k válce, ale i samotná válka je pouhou vějičkou. (K čemu, vyjádří předtitulkový záběr.) Přesto si film zachovává určitou mnohost pohledů, což je geniálním způsobem vyjádřeno v závěrečném válečném střetu, kdy odlišná motivace postav odpovídá i jejich (směru) pohybu v prostoru. (30.05.2010)

Není to "hrdinský" a tím pádem naivní ... je to politický, špionážní, korupční ... realistický. Ukazuje to válku v Íráku bez nadsázky a s naprostým chladem, kde žádná strana není ta čistá, všichni jsou to jen banda šmejdů jdoucí si za osobním prospěchem (moc, prachy, vliv, atd. ...). "Vojáček" Matt Damon mezi tím musí chudák pobíhat a zjišťovat, že jak už řekl jeden starý čínský filosof: "Všechno je jinak ...". Don´t be naive ... Jak padne věta ve filmu. Navíc to ubíhá rychlým tempem, pořád se něco děje ... Je to zajímavej, hlavně politickej film, spíše drama, ... s akčními snímky to nemá moc společného. Jeden z těch lepších "válečných" ... (14.12.2010)

Neoformalistův splněný sen! Ve všech ohledech neskutečně důsledný film, jehož leitmotivem není nic menšího než motivace, motivace a zase motivace; ať už jde o motivace odůvodňující užití toho a onoho stylistického prvku (např. změny kamerového hlediska či razance střihu), motivace vypravěčské (kompoziční atd.) či motivace podmiňující konání postav, vlád, organizací. Za jedinou potenciální slabinu považuji politicky angažovanou zápletku, která je na můj vkus až příliš jednoduchá a naivní. Je to však pouze malá vada na kráse jinak výborného a nejen dynamikou fascinujícího filmu. Další projekce povinností. 4,5* (22.06.2010)