Pod paľbou

Než jsme spolupracovali při likvidaci Kadiče, bylo nutno sundat i Sadiče. Vzpomínáte? Pro mnohé z Vás doba žužlání maminčiných terčů, ale ve škole Vám k tomu snad něco nalhali.....Nic není černobílé, nešlo jen o export demokratických principů do Iráku, ale ani o pouhé ošéfování trhu s ropou. Jediným motivem nebylo zastudit tyrana, ovšem ani snaha vystřílet munici, která se ve skladech nebezpečně blížila datu spotřeby, zatímco u Kruppa zaháleli. Pěkně se nám pohnutky sešly, k tomu se přidala touha Jirky Křovíčka potěšit (či předčít) vysloužilého prezifotra a už to lítalo. Óesen to posvětilo, Mocnost přibrala pár podřízených polomocností a šlo se vybudovat nový trh. A zlikvidovat ty fuj zbraně masivního úhynu. Dodnes přemýšlím nad tím, proč si Bush nenechal do pouště poslat malinkou zásilku yperitu, kterou by následně za uječeného mediálního humbuku vyhrabalo pár Mattů Damonů. A mohl být klid. Buď propaganda zachrápala, nebo nejsou usíci až takové svině, jak jsme doufali. Rozhodně to však byla chybička. K samotnému dílu - spekulativní záležitost, která se klidně může v některých bodech potkávat s realitou. Asi k nim nepatří to, že by nějaký jednoročák a šéfik humra svižně přebíhal mezi armádou a CIA, lítal po Bagdádu s miliónem dolců bez stvrzenky a informačně vytěžoval prominentní novinářku, libovolného vězně nebo generální štáb při předzápasovém soustředění. Pardon, při briefingu, vedeném na téma - kde zase vyčutáme ďurku do země, abychom mohli nic nenajít. Dovolím si i zapochybovat o existenci soldátů či jednonohých postperšanů, kterým peníze neříkají nic, zatímco láska k hroudě a principům humáčnismu je pro jejich ega vším. Ale jinak pěkně filmařsky zvládnuté, tempo nepokulhává. Někdo přirovnával k Bournovi s tím, že se jedná o jeho slabší, ale přesto vydařený odvar. Nezbývá, než souhlasit. Tedy - děkujeme za nastolení a těšíme se na popravu Kimiče, kterému snad nepomůže ani to jeho Čučche. (03.01.2013)

Zelená zóna přesně v rytmu akčních filmů pohybu servíruje neúnavnou a nezastavitelnou honbu za pravdou v jedné velké a "ošklivé" konspirační teorii. Greengrass servíruje dyniamiku a servíruje ji dynamicky, film, přestože skromný na akční scény si zachováva akční tvář i v pasážích dialogů a těch je více než dost. Ovšem s jejich kvalitou se pojí jeden nepříjemný nezmar, ačkoliv v Bournech Greengrass dokázal skloubit velkolepé pozadí s intenzivními a diváku maximálně přiblíženými prožitkami jedince, nyní v onom lidském rozměru tak trochu selhává. Film, podobně jako Body of Lies, nedokáže pořádně přirůst k srdci, či nějak oslovit na emocionální rovině, Damona sice sledujeme celou dobu, ale jakoby v tom byla jen suchá politika... Jedná se tedy o technicky vytříbenou, ale spíše zapomenutelnou, jednohubku. 7/10 (10.06.2010)

O Zelené zóně lze hovořit jako o jakési syntéze dvou tvůrčích přístupů, které si Greengrass dokonale osvojil ve svých předchozích počinech; pseudodokumentární rekonstrukce historických událostí (Krvavá neděle, Let číslo 93) a žánrového (akčního) fikčního filmu (Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum). Zelená zóna stojí někde na pomezí důmyslně propojující oba směry. Z první jmenované linie přejímá onu precizní kvazidokumentárnost, jež budí dojem „live“ přenosu z válečné zóny, z té druhé pak pozoruhodnost formáních prostředků, zejména v propojení konceptu roztřesené, rozostřené, neustále švenkující a zoomující kamery a rychlého střihu (průměrná délka záběru nepřesahuje tři sekundy) jakožto způsobu vyjádření neustáleho pohybu. [==] Jako nejschůdnější žánrové zařazení se mi jeví označení filmu jako akční, drama, thriller, válečný. Jednotlivé konvence daných žánrů totiž film propojují ve funkční celek. Žánrové hranice se v průběhu filmu posouvají a vzájemně mezi sebou prostupují, a není proto nutné snímek označit pouze jedním žánrovým typem. Jednotivé žánrové přechody můžeme demonstrovat na konkrétním příkladě. Jedná se o scénu, kdy je při hledání ZHN důstojník Miller upozorněn Iráčanem Freddym, že se v nedaleké residenci odehrává důležitá ilegální schůzka bývalých vysokých armádních a vládních činitelů. Miller se rozhodne jednat, svolává svou jednotku k zásahu a v tu chvíli se začne chovat jako akční žánrový hrdina. Krátká promluva je ukončena slovy k jednomu z vojáků: „Get your fucking game face on.“ Miller tím dává jasně najevo, že je především hrdinou filmovým, jakoby žánrově ožije. Tato žánrová vsuvka předznamenává další akční část filmu a slouží také jako důležitý vývojový model. [==] Děj filmu je vyprávěn striktně chronologicky. V centru vyprávění stojí postava Roye Millera, tato hlavní dějová linie je doplňována mnoha mikroději, které ale mají logické kauzální vyústění. A právě postava Millera syntetizuje tyto mikroděje a slučuje je do jednoho celkového obrazu. Syžet je přitom rámován zřetelně vymezenými daty: první, určené hned v počátku doplňujícím titulkem, 19. březnem 2003 a druhým zobrazeným jako projev prezidenta USA George Bushe uskutečněný 1. května 2003, kdy byly ukončeny hlavní bojové akce Operace Irácká svoboda. Samotná základní myšlenka vyprávění tkví v jakési redundanci, kdy je Millerova skepse po neúspěšných hledáních ZHN více a více podporována. Konstrukce kauzálních vztahů a současně divákova narativní aktivita je syžetem přirozeně posilována. [==] V Zelené zóně se obecně odráží celosvětová nespokojenost s vedením válečných konfliktů, kdy pravé důvody k intervenci jsou skryty a Ius ad bellum není zcela naplněno. Samotný průběh války má mnoho paradoxů a je natolik bizarní, kdy jeden nehledí druhého a bojuje se za něco, co vlastně neexistuje. Všichni včetně vysokých vládních činitelů se ale tváří, že se něco děje neustále, přičemž se zakrývá důležitost jiných, těch opravdových faktorů, které samy o sobě k rozpoutání války nestačí. (17.01.2011)

Paul Greengrass, mistr akce a dynamiky, Matt Damon, mistr v tom, jak vypadat drsně a Amy Ryan (nevím, v čem ta je mistryně, nicméně mám pro ni slabost už od seriálu The Wire :-)) spojili své síly a natočili film, který nám ukazuje důvody pro válku v Iráku v "trochu" jiném světle. A pak, že jsou všichni Američané hloupí… Green Zone by se teoreticky dal srovnat s filmem The Hurt Locker, ale jen tematicky (válka v Iráku). Co je rozděluje, je především důvod toho, proč vlastně válka začala. V THL se o něj nikdo nestará, prostě odvádějí svou práci a zneškodňují bomby, ale v GZ je tohle právě hlavní téma a válka (boje, přestřelky) jsou spíše okrajové. A proto se mi tento film tak líbil, pro svou neameričnost. Paul má u mě už další plus, stejně jako ostatní herci. Je škoda, že zrovna tento film tak propadl v kinech (při rozpočtu 100 milionů vydělal necelých 95 mil., z nichž polovina jde kinům) ale na druhou stranu, není to náhoda, že zrovna film, který zpochybňuje vpád do Iráku, nemá vyšší tržby? :-) (07.07.2010)

Greengrass má tradičně vše pevně v rukou, film je pro něj vystřelená nábojnice, která přestane svištět až se skončením závěrečných titulků a jeho neomylný technický um v kombinaci s prvotřídní gradací si maximálně užijete hned několikrát (ne-li celý film). Neztrácejí na něj ani jeho oblíbenci – John Powell opět servíruje hudební energický maraton, Matt Damon nesmírně překvapil a zároveň potvrdil dnes již nezpochybnitelný vliv Greengrassova vedení tím, že jeho postava ani vzdáleně nedá vzpomenout na agenta Jasona Bournea, přestože je při její profilaci použito stejně minimalistických prostředků a pod Greengrassovým kočírováním zvládne Damon i patetičtější projevy se vztyčenou hlavou a nezlomným výrazem ve tváři. Výraznějším záporem je jedině prostší scénář – ať již adventurní výstavbou a naprostou pohotovostí všech postav v zorientování se v jakékoliv nastalé situaci, tak politicky snad až příliš vyhraněným a záměrně zjednodušeným obsahem. Nelze než opět smeknout před Greengrassem, který z materiálu Briana Helgelanda (spolu s remakem Pelhamu jasný důkaz toho, že tento držitel Oscara má svá nejlepší léta za sebou) vykřesal soudržnou a říznou podívanou, v níž (jinde patetické) vlastenecké výlevy a (jinde rozporuplný) Matt Damon (opět!) působí velice věrohodně. (17.06.2010)