Paríž

"Paříž má tisíc tváří." Další z mnoha filmů, kde hlavní roli hraje Paříž, studna inspirace, která nikdy nevyschne. Tenhle film ale narozdíl od mnoha jiných neukazuje Paříž jako malebnou pohlednici ani úžasný, bonvivánský a romantický život jejích obyvatel. Narozdíl třeba od "Paris, je t'aime", které bylo složené z mnoha poeticky a až idealisticky pojatých příběhů, je tento mnohem prozaičtější. Kdo v Paříži pobyl trochu déle, musí uznat, že "Paříž" je v zobrazení tohoto města velice výstižná a přesná, atmosféra velmi autentická, i když zdaleka samozřejmě nevystihuje všech jejích "tisíc tváří". Postav a příběhů bylo ve filmu opravdu hodně, některé mě osobně ovšem přišli moc skicovité. Pobavila mě pekařka Karin Viard (to byl mimochodem velmi realistický výkon), velmi sympatickou roli měla Juliette Binoche. Milovníci Paříže by samozřejmě měli vidět. ;-) (17.02.2011)

Samozřejmě, že je to nuda k posrání..navíc v kině byla taková zima, že kdyby začalo uvnitř sněžit, do konce filmu bych ukoulel čtyři sněhulaky!! Kdo čeka čekání na smrt, smrt, sex, znovuzrození, bude se tetelit blahem, já jen čumim jako vůl, na co jsem to zase vlezl!! Všechno zachraňujou super herci, jinak je to ABSOLUTNÍ sračkojidní blábol ze života, takových jste viděli miliony!! Jednou větou: Na filmu jsem byl totálně omylem, raději žíte svoje životy!! (29.10.2008)

Klasický mozaikovitý film s více i méně zajímavými příběhy, výbornými hereckými výkony a řemeslnou režií. Bohužel ale někdy až moc řemeslnou. Film totiž na mě vůbec nedokázal přenést onu atmosféru Paříže a i díky pomalému tempu mi přišlo, že to celé směruje odnikud nikam. Ale své kvality to rozhodně má a jen díky výborným hercům se na to vyplatí kouknout. (15.11.2010)

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herece, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!! (23.01.2010)

Někoho nemoc změní k lepšímu, přehodnotí priority, začne si vážit života a odrazí se to i na vztahu k lidem. Z někoho naopak udělá ufňukanou, litující se trosku, na kterou se dívat, natož s ní žít je zabití. Hádejte, který z případů je náčelník Velký Chudák, který se před skonem snaží zamořit planetu tsunami patosu se spoustou kéžby filozofie a plytkého fatalismu. Paříž miluju, ale za tohle by Klapisch zasloužil zaschnekovat. Víte, to se vezme šnek a – :) (26.04.2018)