Paríž

Jako existují tuctové romantické komedie, tak existují tuctové art filmy. Kolikrát už jsme sledovali krizi stárnoucího profesora a jeho románek se studentkou, kolikrát jsme sledovali mladého muže s těžkou nemocí, kolikrát jsme viděli zdvižený prst moderního kazatele - žena na prodej jako maso na háku, sociální pracovnice nemá pro osobní problémy čas na svou práci, co jsou naše problémy problémy proti těm v Africe, abychom se nakonec dozvěděli, že děti, naše budoucnost, jsou smyslem života, nikoliv vysokoškolské memorizování historických faktů, nikoliv návrat do mládí, ale přijmutí toho, že stárneme, že umřeme, a že nesmrtelnost je v našich potomcích. Jako kdyby ten film točil student prvního ročníku filosofie, který nám, co jsme ještě neprohlédli, chce zjevit Pravdu, a neuvědomuje si, že už to před ním učinilo nespočetně jiných studentů. Nic proti banálním životním pravdám, ale tento pohled kavárenského intelektuála na Paříž nestojí za nic. I když narvat tolik klišé a stereotypů, tolik banální psychoanalýzy do jednoho filmu je vlastně zvráceně obdivuhodné. (23.10.2010)

Ne, tohle ne. Že Klapisch neumí vyprávět příběh, to už všichni víme. A jestli jsem dal Možná 3 hvězdičky, Erasmu dvě, tak tady nemůžu než dát jednu. Viděl někdo třeba Červený balónek? Nebo Můj strýček? Paříž mám rád, ale co za paskvil z ní zůstalo v tomto filmu, to jako když se člověk dívá na sice nádherné a úžasně barevné fotky v National Geographic, ale ten život za nimi, ta bída, není vidět.Asi jako v Bradburyho povídce Slunce a stín. Tahle Paříž v tomhle filmu jsou jen neživotné kulisy a v nich se odehrává cosi, co ani děj nemá, ani náladu. (07.04.2011)

Pokud si někdo nebude sám se sebou vědět rady (což může mít stovky příčin a potencionálních řešení), pak ať se podívá na Paříž. V mozaikovitě složeném příběhu jistě najde mnohé odpovědi na své otázky a současně nakoukne pod roušku jinde filmově romantizované Paříže, která se v očích tvůrců odráží jako mix všech sociálních vrstev, směska snad všech druhů trápení i radostí člověka. Mezi jeho nezapomenutelné scény bezesporu patří rozhovor u psychiatra, nebo animovaná sekvence noční můry architekta "nové Paříže", jinak "normálního" člověka. A víte vy vůbec, co je to být "normální"? ;-) (03.10.2008)

Kopec postav, nejaka ta tragidramatika, troska vtipu, este menej romantiky, k tomu prostredie Pariza s jeho svetlymi aj tienistymi strankami a mame film, ktory na mna posobil dojmom, ze jednoducho nevie, co chce, aby pri nom divak citil. Okrem ustredneho dua brata so sestrou a snad este predavaca zeleniny, mi boli v podstate vsetky ostatne postavy uplne ukradnute, co je na mozaikovity film dost blbe. Pre mna teda znacne sklamanie, no ale co uz. Nie kazdy vylet za romantikou je skutocne takym, akym by mal byt :) 2,5/5* (02.05.2008)

Paříž je příjemný, více či méně romantický snímek s neznámými herci. Leč právě herci, jsou základním kamenem tohoto filmu. Hrajou se zaujetím a jejich výkony jsou uvěřitelné. Škoda, jen, že nebylo využito více potenciálu Paříže a jeho kouzla. Příběh bych nenazýval příběhem, ale spíše jen ukázkou života několika obyčejných Pařížanů. Ale to je právě na tomto filmů krásné a pokud neočekáváte nějaký spletitý příběh, jistě se Vám bude film líbit. Dávám 3 hvězdy za film+ 1 hvězdu za hudbu, takže celkem 4 hvězdičky. (15.06.2010)