Smrť čaká všade

Tvrdému chlapskému srdci rozumí Kathryn Bigelow lépe, než půlka akčních režisérů hollywoodské první ligy. Film o partě pyrotechniků, kteří se zapíchnuti v srdci Iráku denně potýkají s problémem ‚červený nebo modrý?‘, snad ani nešlo natočit jinak, než jako napínavý thriller s dusnou atmosférou rozpálených ulic a pouštních dálav. Snad první filmový příspěvek k tématu, který nemoralizuje nad dobrou/špatnou stránkou válečného konfliktu a nesnaží se o pochopení duše islámských bojovníků, ale dává nahlédnout do života těch, jimž zbyl v životě jen cynismus a víra v to, že každý správný postup zneškodnění je ten, u kterého nezařvete. Scény vytažení bomb ze země, hledání detonátoru v autě, či záchrana sebevražedného atentátníka, se hlásí o absolutorium, neboť při nich tuhne krev v žilách. Režisérce ale nakonec podkopává nohy scénárista s tužšími dialogy a lacinou eskapádou s malým Beckhamem. Jinak zatraceně gut! 4 a ½. (04.02.2009)

The Hurt Locker je jiný, než ostatní filmové výpravy na Blízký východ z posledních let. Vůbec tu nejde o to, že všichni chtějí všechny zabít a ti špatní by měli za své činy pykat, ale spíš je nám dovoleno nahlédnout do duší vojáků, kteří každý den riskují svoje životy. Jen aby mohli další den vstát a jít zneškodnit novou bombu, která je má zabít. Někteří jsou kvůli tomu opatrní, jiní naopak jedou systémem "není co ztratit" a s přibývajícími minutami je čím dál tím zřetelnější, že smrt může přijít kdykoliv a odkudkoliv. Kathryn Bigelow ale naštěstí netlačí na pilu a zbytečně nevyrábí bezvýchodné situace v hollywoodském stylu, což z jejího filmu činí zajímavý a kvalitní přírůstek do žánru. 7/10 P.S. Jestli to někoho zajímá, tak Evangeline Lilly moc prostoru nemá. Její asi nejdůležitější scénou je okrajování mrkve :) (23.01.2009)

Vojnová tematika nie je pre mňa až tak atraktívna, Hurt Locker je však prinajmenšom v istých aspektoch pozoruhodný film, pričom hlavnú časť pochvaly si za bezchybnú réžiu zaslúži Kathryn Bigelow. Bez ohľadu na to, že ľubovoľný muž na režisérskej stoličke by to možno nenatočil lepšie a že výber málo neznámeho hlavného predstaviteľa je v kontraste so známymi tvárami vo veďľajších úlohách v tomto prípade šikovným ťahom, ani drsné a realistické spracovanie s absenciou pátosu nedokáže úplne prekryť epizodicky roztrieštený a neinovatívny dej ba ani prevažne ploché a nezaujímavé postavy. Jedinou výnimkou je len Jeremy Renner, lenže navzdory uveriteľnosti jeho charakteru film postráda väčší ťah na bránku a nie je až tak strhujúci ako by byť mohol. Diváci cieľavedomovo vyhľadávajúci túto tému si zrejme prídu na svoje, žiadna žánrová evolúcia ako naznačujú ohlasy sa ale nekoná. Technicky výborne natočená záležitosť áno. (25.02.2010)

Relativně neznámá herecká eskadra, sesbíraná mimojiné z úspěšných amerických seriálů, je vržena doprostřed vleklé irácké války, aby se na dvě hodiny stala laboratorními krysami, na jejichž chování si můžeme spolu s nimi vychutnat bolesti a slasti (ne)dobrovolně nasazeného vojáka. Hvězdy typu Fiennese nebo Pearce se tu naopak vcelku humorně mihnou jen jako snadné terče pro muslimské snajpry a miny. Jako kdyby režisérka chtěla říct: "Seru vám na klasický heroický melodrama, tohle je o obyčejnejch lidech!" Takřka dokumentární odstup od ústředních postav si film zvládá udržovat po celou první polovinu; škoda pak jen určité fixace na Rennerova seržanta Jamese, který je tu během svých solo akcí trochu zbytečně posouván do lehce bournovské polohy. Vše ale vynahrazuje závěrečný dialog se Sanbornem, který, ač je slovně velice úsporný, říká mnoho o dopadu válečného prostředí na lidský žebříček hodnot. Svobodomyslní tvrďáci tváří v tvář smrti náhle zatouží po potomstvu a taťkové s rodinným zázemím jsou paradoxně fascinováni adrenalinem, skrytým v úzkých baghdádských uličkách. Díky bohu za vojenský snímek, jehož vyzněním není patrioticky hurónské "America, Fuck Yeah!", ale citlivá sebereflexe. (06.09.2009)

Já nevím, ale ten film mi přijde o ničem. Minimálně o ničem novém. Ničem, co by nebylo řečeno v desítkách dalších válečných filmů. A takový Mariňák byl alespoň vizuálně zajímavý. Dokumentární roztřesená kamera už je dnes využívána moc často na to, aby mě ohromila. Herci v pořádku, ale nikdo nevyčnívá z řady. Děj jsem neobjevil. 50% (24.01.2010)