James Bond: Skyfall

Ony po něm touží, oni chtějí být jako on. A po skončení kina se mě jeden třicátník s nadějí ve svém modrookém pohledu zeptal, jestli se Craigovi aspoň trochu podobá. Nepodobal. Třemi větami sbalí ženu jen a pouze Bond a pak si k ní nakráčí rovnou do sprchy. 007 není nikdy Sám doma./// Titulková sekvence byla místy velmi stylová, ale někdo trochu moc emo a co do symboliky (i na bondovku) primitivní. [Kino] (11.11.2012)

"Bez té Beretty se mi líbíš víc." Jenže holka bez pistole je jak nahá. Vím, že to moc nerozlišujete, pane Bonde, ale kvůli protokolu to musím napsat. Jinak ovšem nejsem takovej romantik jako Bond, abych vsadil kufr Eur na červenou, ale o černý už nějakou dobu uvažuju. Než to udělám, tak musím konstatovat, že bondovskej nadhled je pryč, bondovy hračky (kromě bagru) jsou pryč a bondgirl by si zasloužila mnohem víc sexu. Nicméně příběh má něco do sebe, je příjemně zdrsněnej krvavým šmirglpapírem a disponuje tak směšně démonickým záporákem, že jsem nedostal jinou možnost, než se příjemně pobavit. (01.03.2013)

„Last rat standing.“ Pět důvodů proč pět hvězd. Za prvé Mendes. Svůj akademický chlad a řemeslnou dokonalost teď "obrátil" proti sobě a stiskl spoušť. Po Casino Royale se Bond zase posunul o parník dál a při úvodní turecké akci (poprvé jsem viděl, že by byl bagr obsluhován buldozerem) musel začít žloutnout i slovutný Zelený trávník. Za druhé Double 0 Seven Legacy aneb neokázalý projev úcty k tradici. Komu se při výjezdu Astonu Martin DB5 z garáže neobjevil na tváři lehký úsměv, ten si doteď myslí, že Goldfinger propadl kouzlu stříbra a Lazenbyho druhá bondovka byla o fous lepší než třetí. Za třetí Deakins, kameramanská to dokonalost. Závěr osvětlený plameny musel připomenout koně na pozadí hořících vrtů v Jarhead, pochopitelně nesměl chybět i ikonický záběr přes okenní tabuli. Za čtvrté Bardem. Možná nejlepší padouch v padesátileté historii, v kategorii těch ne čistě heterosexuálních bezpochyby vladař. Pěkný chrup. A za páté? Pro mě rozhodně to nejdůležitější. Hřejivý pocit, který jsem na konci mohl sdílet se synem Andrewa Bonda a Monique Delacroix: PLEASURE.. P.S.: Komu chyběly Bond girl, musí se lépe dívat, nejlépe do řad Jamesových nadřízených.. (12.11.2012)

Bond propojuje svůj svět celkově, to nové od posledního představitele a reflektuje i společnost. Působí svěže, poutavě i seriózně, je odvážný a my jsme svědky zásadního snímku i zábavy, pravého filmového umění i filmu, při němž srdce milovníka pohyblivých obrázků plesá a v případě chlapů se můžeme cítit i jako malí kluci a nemusíme k tomu nutně mít 3D nebo monstrózní roboty. A jsme zpátky u té vážnosti. Bál jsem se toho a bojím se pořád...něco tak báječného totiž nevydrží příliš dlouho. Působila na mě i jistá odtažitost, mimo jiné také proto, že v tomto díle působí emoce míň, je to dáno vztahem k jinému typu ženy, než jaký byl zobrazen od Casina Royale. A také částečný návrat do starších dob, i když Bond už nemůže být nikdy stejný. To by bylo ostudné. Dovolte mi proto jistou rezervu, 90%. (01.11.2012)

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)