James Bond: Skyfall

Mendes. Sam Mendes. Zkusil skloubit klasickou bondovku se vším co k ní patří v první polovině s naprostým popřením všeho bondovského v té druhé. Zkusil a uspěl v obou polohách. Škoda ovšem, že ty poloviny pospolu zrovna moc neštymují jako jeden soudržný celek. A to jsou samy o sobě skvostné; jedna jako druhá. Ta "nebondovská" dokonce dvojnásob. Pokud jste si však někdy kladli otázku, jak by vypadal Bond pod Nolanem, tak Mendes vám na to dá celkem jasnou odpověď, protože tohle je "noulenovina" jak vyšitá; dějem, postavami (i role pro Cainea by se našla; viz Kincade), akcí, stopáží, staromilskou technickou stránkou... Speciální dík pak patří právě "neviditelnému" duu Deakins Newman, protože co oni předvádí, to se na poli blockbusterů nevídá každý den. (26.10.2012)

Ony po něm touží, oni chtějí být jako on. A po skončení kina se mě jeden třicátník s nadějí ve svém modrookém pohledu zeptal, jestli se Craigovi aspoň trochu podobá. Nepodobal. Třemi větami sbalí ženu jen a pouze Bond a pak si k ní nakráčí rovnou do sprchy. 007 není nikdy Sám doma./// Titulková sekvence byla místy velmi stylová, ale někdo trochu moc emo a co do symboliky (i na bondovku) primitivní. [Kino] (11.11.2012)

Nevím přesně, kolik bondovek jsem dosud zhlédl, ale Skyfall je s největší pravděpodobností poslední. Sam Mendes ani Daniel Craig za skromné hodnocení v podstatě nemůžou, jednoduše se mi ten bondovský kolovrátek přejedl a kdyby nedošlo k jeho modernizaci s příchodem Daniela Craiga směrem k moderně pojatým realističtějším akčním filmům, asi bych s bondománií (která u mě vždycky představovala okrajovou část kinematografie) skoncoval už dřív. Starší bondovské tituly s Seanem Connerym jsou pro mě, jak jsem si při nedávných reprízách uvědomil, téměř nekoukatelné a Daniel Craig byl první představitel Bonda, kterému jsem jeho příslušnost k špionážní agentuře věřil. Jenže co naplat, ať se modernizuje, jak chce, základ zůstává stále stejně pitomý. A nakonec je veškerá ta snaha o osudovost, tragiku, o větší hloubku vlastně spíš na obtíž. Ten film nejlíp funguje v momentech, kdy se nebere vážně a k brakovosti se záměrně hlásí, jako např. ve scéně útoku lidožravých varanů na zlosyny. Chování postav a ďábelské plány hlavního padoucha na pomstu jsou ve skutečnosti podobné vtipu, kde vynálezce vysvětluje na patentním úřadě mechanismus zbrusu nové pasti na mouchy. "Je to vlastně bludiště, kde moucha bloudí labyrintem chodeb doleva, doprava, doleva, doprava..." - "Aha a na konci...?" ptá se úředník, "zase zatáčka?" - "Kdepak, na konci je propast, moucha se zřítí dolů a zlomí si vaz."... Oceňuju Mendesův smysl pro vizualitu a krásná scéna s medúzami v čínské megapoli si sama o sobě zaslouží 1*, oceňuju schopnost Craiga hrát tvrdé chlapy i ve věku, kdy už se jiní orientují na konverzačky, a oceňuju Bardemovu schopnost zahrát si ďábelského padoucha tak, že uznale kýváte hlavou, ale zbytek - darmo mluvit. Celkový dojem: 45 %. (04.12.2014)

- Where are we going? / - Back in time... Mendes završuje velmi sofistikovaně zacyklený restart Bondovek a předkládá technicky precizní, atmosféricky strhující, emocemi narvaný a psychologicky fascinující návrat ke Conneryovskému konceptu říznutému moderními postupy a motivy. Skyfall je bondovštější, než většina Bondovek a je radost se na něj dívat... Bardem je Oscarový... (06.11.2012)

„Last rat standing.“ Pět důvodů proč pět hvězd. Za prvé Mendes. Svůj akademický chlad a řemeslnou dokonalost teď "obrátil" proti sobě a stiskl spoušť. Po Casino Royale se Bond zase posunul o parník dál a při úvodní turecké akci (poprvé jsem viděl, že by byl bagr obsluhován buldozerem) musel začít žloutnout i slovutný Zelený trávník. Za druhé Double 0 Seven Legacy aneb neokázalý projev úcty k tradici. Komu se při výjezdu Astonu Martin DB5 z garáže neobjevil na tváři lehký úsměv, ten si doteď myslí, že Goldfinger propadl kouzlu stříbra a Lazenbyho druhá bondovka byla o fous lepší než třetí. Za třetí Deakins, kameramanská to dokonalost. Závěr osvětlený plameny musel připomenout koně na pozadí hořících vrtů v Jarhead, pochopitelně nesměl chybět i ikonický záběr přes okenní tabuli. Za čtvrté Bardem. Možná nejlepší padouch v padesátileté historii, v kategorii těch ne čistě heterosexuálních bezpochyby vladař. Pěkný chrup. A za páté? Pro mě rozhodně to nejdůležitější. Hřejivý pocit, který jsem na konci mohl sdílet se synem Andrewa Bonda a Monique Delacroix: PLEASURE.. P.S.: Komu chyběly Bond girl, musí se lépe dívat, nejlépe do řad Jamesových nadřízených.. (12.11.2012)