Svetová vojna Z

Se zombies jsem toho moc neviděl, popravdě to ani není moje téma, ovšem tahle kombinace nákazové road movie a nemrtvé vyvražďovačky, která od téměř každého klišé umě uhla, mě bavila královsky a navíc jsem se fakt dost bál. Nebýt konce, který vyšumí (ani patos, ani něco, co by mělo nějakou, respektive silnou všeplatnost, jen rodina), bylo by to za plnej. Takhle těch 90% stačí a já jsem spokojen. (13.01.2014)

Klasickej Forster. Tj. fajnová (a finančně opět vytunelovaná) jednohubka, která se nevleče, zanechá relativně pozitivní dojem "vyšší myšlenky" a pak vyprchává rychlostí úměrnou vaší fascinací hrdinou. A Pitt si to dává s naprostým přehledem. Jen kdyby mu lineární scénář, nacpaný až po okraj berličkami a plonkovými sekundárními postavami, neházel zbytečně mrtvoly pod nohy. Takhle se jen projedete z místa A do místa B pro informaci B1. Z ní poputujete do místa C pro info C1, která se posléze pozmění na C1x. A tak ještě párkrát, až se ocitnete v lokaci L, v níž se vše vyřeší informací A1, kterou když postřehnete (a že to není dvakrát složité vzhledem k tomu, jak moc vám ji Forster vtlačí do obličeje), odhadnete závěrečné řešení mnohem dřív než hlavní postava a můžete se filmu následující hodinku posmívat. Což se mi překvapivě nechtělo ani přesto, že WWZ by strašně chtělo být dvousetmegovým remakem Nákazy, ale má jenom na civilnější Resident Evil (ten od Andersona). Možná to bude tím, že mě Forster s Pittem donutili nasadit eskapistický mód relativně brzy (Shyamalanův bratranec a jízda na kolech) a u scény s automatem na Pepsinu si po čase opět užívat hollywoodský patos ve vší jeho debilitě. 6+/10 (19.06.2013)

Tvůrce, který si nejprve zakládal na konverzačních dramatech se silnými charaktery á la Ples příšer, velmi rychle ukázal, že je žánrovým všeumělem. Troufl si i na agenta Jejího Veličenstva i na dojemný příběh autora dětského hrdiny Petera Pana. Vskutku stylově i tematicky nesourodé portfolio. Tentokrát se Němec Marc Forster vrhl na velmi ambiciózní zombie jízdu. Ta se však údajně rodila ve velkých bolestech (přepisovaný scénář, herec a producent Pitt se měl zásadně neshodnout s jiným producentem). Film místy skutečně neví, čím chce být, často převléká kabát, ale i tak poměrně slušně chutná. Ale k tomu kabátu.. Začínáme Bradem Pittem v roli ochránce svých nejbližších. Rodinný úprk v panice ucpaných ulic je nadmíru vydařený (velkolepý chaos umocňuje kamera zkušené legendy Roberta Richardsona). Stejně se dá mluvit o rabování v marketu. Rodina je záhy v bezpečí, moc dobře ví, že tuhle nebezpečnou šichtu za taťku nikdo nevezme, přichází tedy přemýšlivý Brad Pitt zachraňující zbytek světa, respektive to, co z něj zbylo. Hlavouni ho nelogicky (jen s minimem vojáků a mladým vědátorem, který hned na začátku své životní mise zakopne a omylem se zastřelí, nekecám!) posílají hledat původní ohnisko nákazy. Z Brada Pitta cestovatele je záhy ostrý chlapík s chladnou hlavou, který bez rozmýšlení usekává pokousanou ruku vojandě a utíká před bleskurychle útočícími potvorami, které v trikových kouzlech dobývají vysoké hradby. A nakonec je tu až v komorním pojetí Brad Pitt jako ten, který na vše přijde a ještě si stihne zahrát ruskou ruletu s injekční stříkačkou. Na druhou stranu buďme rádi, že se pořád něco děje. Scénář prostě není zrovna nejchytřejší, spoléhá na berličky, hodně se tu hraje na náhodu, a i když je docela fajn pozorovat gesta hlavního hrdiny v roli táty (případně na papír píšícího vzkaz pro rodinu), výrazně mi tu chybělo navození onoho pocitu úzkosti a zoufalství (vždyť tu lidé „umírali“ po tisících). Přesto je příjemné vidět, že globální apokalypsa nemusí být jen o do latexu navlečené Mille Jovovich. World War Z má slušný spád, místy je zábavná, potácivě se ploužící zombie jsou stále velmi zajímaví a fotogeničtí a ještě se ochotně rozbíjejí o projíždějící auta. Epické davové sekvence vřeštících nemrtvých nejen v Izraeli jsou pak jedním slovem výborné. Naopak velká škoda, že leccos kazí až zbytečně rychlý střih a i jinak chválená kamera, která při kontaktních soubojích jako by nevěděla, koho vlastně snímat. Velmi potěší už zmiňovaný Pitt, který si, ač na film dohlížel i producentsky, překvapivě nepřipravil nějakou zásadní hereckou sekvenci jako třeba pod Iñárritem utrápený manžel kdesi v Maroku, který sleduje stále slabší manželku coby oběť jedné zbloudilé střely. Moc mě těší, že si tenhle brzy padesátiletý sympaťák zrající jak víno po celou kariéru poměrně pečlivě vybíral, do čeho se pustí a nikdy se nenechal zaškatulkovat. Potěší i prakticky neznámé ženské duo Mireille Enos a Daniella Kertesz. Fandil jsem a čtyři hvězdy prostě dám!! (27.06.2013)

Příliš velké sousto, myslím si. A taky se mi zdálo (ale to už může být noční paranoia), že hudební pasáže místy trošku vykrádají skvělý soundtrack skutečného zombie mistrkusu 28 dní poté. A myslím si, že nějaká vyhláška ministerstva kultury by měla zakázat, aby se nadále používalo astmatických dětí jako podřadných plot pointů, soustřeďte se radši na atmosféru, filmaři, sakra! (02.11.2013)

Tak takto pracujú vedci v špičkových laboratóriách! Ruvajú sa do krvi, hryzú sa navzájom, aby sa v skutočnosti len tak bezcieľne a bezducho potulovali. Blúdia okolo prístrojov, skúmaviek a archívov s predmetom ich skúmania bez toho aby o ne pohľadom zavadili. Bezradné cvakanie zubami zaslúžilých autorít. Vedecká komunita sa zaktivizuje, len keď ich zombíkovskú strnulosť ozvláštni akákoľvek návšteva. Alebo keď ich niekam pozvú. Táto alegória bádateľsko/vedeckej práce sa mi páčila z filmu najviac. A na okraj: Od Bayovej Skaly (1996, r. Michael Bay, USA) som mal pri komerčnom multiplexovom megafilme konečne pocit, že sa zo mňa nesnaží Hollywood spraviť zase idiota. (01.07.2013)