Na západní frontě klid

Velmi povedený ryze protiválečný film. Většina válečných filmů se nemůže vyvarovat potřebě spektáklu a dát smrti nějaký význam, což je z vypravěčského hlediska pochopitelné, avšak nikdy i přes své zprávy nemohou být protiválečnými filmy. Tento snímek je pravým opakem a podle mě velmi dobře zachycuje esenci knihy. Silně to semnou rezonovalo a dokázal jsem se vžít do postav nadšených mladíků, kteří brzo narazí na realitu a nesmyslnosti války. Postupné mizení party přátel na mě fungovalo hlavně skrze oči protagonisty. Moc povedený kousek k zamyšlení a znepokojení. Pětikvalt nedávám vlastně jen proto, že má předloha přece jen ještě na víc a že na nevyužití potenciál, to je lehce nataženější. Jinak jde o vizuálně nádherně provedený kousek, co na vás dýchá filmovou řečí a láskou k materiálu. (29.12.2022)

Už dlouho mě nějaký film svou vizuální i motivickou kýčovitostí, lacinou efektností zobrazovaného utrpení, hysterickou tezovitostí postav jako věšáku na instantní moudra a mizernou dramatickou výstavbou neiritoval jako NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID (2022). Slasher bez hravosti a napětí, melodrama bez emocí, alegorie bez nápadu. ______ De facto jde o dvouapůlhodinovou verzi slasheru, v níž sériově umírají psychologicky se nevyvíjející typové postavy s jedním akcentovaným rysem. Scény malých dějin se střídají se scénami dějin velkých... se zlým Němcem, hodným Němcem a poživačnými Francouzi, kteří tu svou bezcitností zapříčiní druhou světovou válku. ______  Co se zprvu v případě "druhého života uniforem" jeví jako slušný nápad, se přitom brzy stane ubíjejícím koncepčním vzorcem cyklického filmu: každý jeden motiv se několikrát osudově zopakuje, aby akcentoval nesmyslnost války - a došlo to i blbcům (plakát, šátek, statek, cvrček, psí známky etc.). ______  Fatálností, načasováním a rozložením úmrtí, patosem proslovů před následnou smrtí (jakmile se začne postava chovat úplně bizarně, pokud možno v rozporu s dosavadním temperamentem, brzy umře) a hlavně pak finální scénou jde de facto o melodrama, ovšem bez emocí... takže nepřináší žádné potěšení. ______ Tato mechaničnost, tupost a melodramatičnost se pak promítá i do celkového vizuálního uchopení, nekonečných panorám na krásu krajiny a každodennosti zjizvenou vzápětí nesmyslnou válkou, do dlouhých steadicamových jízd utrpením při útoku na zákopy, do zpomalovaček a do vyšisované barevné koncepce. ______ Roztomilé lištičky v úvodních záběrech zpětně chápu jako varování, jaké banalitě proboha hodlám věnovat následující hodiny života. Podívejte se raději na JDI A DÍVEJ SE - případně na verzi NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID z roku 1930, která ani po osmaosmdesáti letech nezestárla, zatímco ta netflixovská je stará už teď. ______ Ano, já vím, měl jsem to vědět, vždyť je to Netflix. Ano, já vím, opakovaně se nechávám napálit. (30.10.2022)

Válka je jako mor. Nakazí Vás smutkem, depresí a lidským zmarem a Vy už se z toho nevyhrabete ani v momentě, kdy dojde k jejímu konci. Dvě a půl hodiny dlouhý film na tak útlý román je docela nářez. Poměrně rychle jsem ale pochopil, že tady se bude klást důraz na atmosféru zákopů, na jednotlivé dění před obrazovkou, které nebude mít logiku ani opodstatnění více, než na příběh, který zde prostě není potřeba. Zde za příběh mluví nelogičnost války, momenty z knihy jako je třeba sugestivní scéna ze zákopu. Prostě cokoliv, co se zrovna ve filmu děje. A to jak v zákopech, tak u podepisování konce války. Silný zážitek, sugestivní, krutý, pokládající bezpočet otázek na lidské bytí a jeho ničení sebe samého. (31.10.2022)

Adaptace, která se nebojí naprosto zásadním způsobem sáhnout na samotné základy toho, na čem stojí právem nadčasová předloha a... A přesto je tou nejvěrnější možnou adaptací. Učiněný etalon jak adaptovat psané slovo do filmového jazyka (neříkat a ukazovat), zachovat sdělení a přesto "obstát a nebýt pouhou ilustrací". Vše je podřízeno sugestivnímu pojetí "jste tam s nimi". Absurdnost a zbytečnost válečné mašinérie skrze každodenní zákopový existenciální horror, který však krom hrůzných výjevů (tu skrze válečný výjev, tu prostým přežíváním bez naděje na budoucnost, tu ukázkou člověk člověku vlkem), umí dát do kontrastu lidskost i nečekané průsvity normálnosti všemu (tu nadřízeným, tu bezčasí, tu lidstvu) navzdory. Mnohdy beze slov; čistě pohledem, zvukem, naznačeným, hudbou. Ano, dalo by se vyčíst, že to negraduje, ale prostě tak nějak plyne během posledních (tý)dnů na frontě. Což není zcela divácké, ale je to záměr, který zrovna sem sedne. Není to však to samé na sto a jeden způsob. Ano, nedá se popřít, že mnohé z hrůz již zpracovala neméně působivě jiná díla (stěží však adaptaci klasice všech klasik, ze které všichni vycházejí, vyčíst "že je poněkud ohraná"). Snímek, který nevyhnutelně rozděluje... Jedni nevydýchají "šáhli mi na milovanou předlohu", druzí "to už jsme viděli a nemusíme znovu", třetí budou žehrat "na neexistující tempo". A pak tu budou ti, kteří z toho nebudou mít klidné spaní. Nikoli pro explicitní výjevy válečných zvěrstev či aktuálnost "navzdory století", ale pro celkový pocit zmaru toho všeho, kdy si to vystačí s málem; třeba pouhou poutí uniformy z fronty. (29.10.2022)

Vojnový žáner nie je zrovna môj naj, napriek tomu sú u mňa slávne adaptácie slávnej predlohy z rokov 1930 a 1979 čisté stovky. Alebo aj Paths of Glory a Gallipoli, ak ostaneme pri prvej svetovej vojne, prípadne aj krásny Big Parade. Ja by som zase toľko Bergerovi nevyčítal, či vám hlavná postava prirastie k srdcu, alebo budete za všetko viniť generála z mustážou, je aj otázka vkusu a očakávaní. Každé euro tu každopádne skutočne vidieť a je sa tak na čo pozerať. Len mi nejak nejde do hlavy, že keď ste na vojne a neviete, či sa dožijete zajtrajšieho rána/obeda/večera, tak aj tak najviac myslíte na sex. 70% (02.11.2022)