Na západní frontě klid

Za mých středoškolských let jsem v četbě nenarazil na hutnější příběh, než ten, který představil E. M. Remarque. Převést takové těžkotonážní drama plné vypjatých okamžiků a emotivních osudů na plátno je věru nadliský úkol, což se v tomto případě povedlo jen částečně. Co se týče řemeslné stránky, nemám námitky. Kostýmy, kamera, výprava či samotný soundtrack jsou fenomenální a atmosféra taková, jaká má být. Naturalistická, špinavá a bez servítek. Bohužel film míří do ztracena v rámci emocí a osudech postav, což rozhodně patří mezi klíčové parametry. Postrádal jsem snahu tvůrců přimět diváka vypěstovat si nějaký vztah k jakékoliv postavě, třebaže prostoru bylo dostatek, takže ve výsledku je Im Westen nichts Neues sice poutavou a efektivní válečnou vřavou, ale zároveň prázdnou a nedostatečně vypjatou, co se týče emocí. Klacky pod nohy hází rovněž několik hluchých míst. Ostuda? Nikoliv! Průměrné pojetí legendární předlohy? Rozhodně. 70% (21.11.2022)

Kdyby se to nejmenovalo, tak jak se to jmenuje, nebudilo by to u některých jedinců takový rozruch. Já naštěstí knižní předlohu nečetl. Neviděl jsem ani původní filmový počin z roku 1930, takže z tohoto hlediska nemám s čím srovnávat (možná díky bohu). Po technické stránce skvěle odvedená a dechberoucí filmařina, ale bohužel po dějové stránce je to trošku hluché, zvláště při delších nebojových scénách, kde nám autoři chtějí dát prostor soucítit s postavami a naladit se na jejich emocionální úroveň. Tam to dost vázlo. Kdyby se v průběhu celého tohohle filmu jen válčilo v zákopech, užil bych si to dost možná více, protože bojové scény braly dech! (30.10.2022)

Z počátku je to vizuálně podmanivé a vtahující, ovšem překvapivě velmi brzy se děním na obrazovce divák přesytí a začne přemýšlet nad jednotvárností akce. Remarqueův realistický román meziválečné prózy netřeba představovat. Mladí gymnazisté, které mládí pod válečnou realitou opouští, nás zavádí do krutých zákopů první světové války. Po řemeslné stránce je to špička, drsná i nekompromisní. Jenže jakmile se tvůrci víc zajímají o postavy, tak to jednoduše nefunguje. Emoce jsou prakticky na bodu mrazu, divák toho k hlavní postavě vlastně moc necítí. A právě vedle výtečné výpravy nebo kamery měly postavy hrát podstatně stěžejnější roli. Třeba jako u Spielbergova válečného triumfu, kdy skupina vojáků okolo Toma Hankse hledala nejmladšího ze čtyř bratrů Ryanových. Naopak tady s dalšími výstřely a nepřirozenými tělními otvory divák vnímá zaměnitelnost postav, dílčích bitev i válčících stran. Nečekal bych, že to napíšu, ale je to jen lehce nadprůměrné a veskrze prázdné. (07.12.2022)

Adaptace, která se nebojí naprosto zásadním způsobem sáhnout na samotné základy toho, na čem stojí právem nadčasová předloha a... A přesto je tou nejvěrnější možnou adaptací. Učiněný etalon jak adaptovat psané slovo do filmového jazyka (neříkat a ukazovat), zachovat sdělení a přesto "obstát a nebýt pouhou ilustrací". Vše je podřízeno sugestivnímu pojetí "jste tam s nimi". Absurdnost a zbytečnost válečné mašinérie skrze každodenní zákopový existenciální horror, který však krom hrůzných výjevů (tu skrze válečný výjev, tu prostým přežíváním bez naděje na budoucnost, tu ukázkou člověk člověku vlkem), umí dát do kontrastu lidskost i nečekané průsvity normálnosti všemu (tu nadřízeným, tu bezčasí, tu lidstvu) navzdory. Mnohdy beze slov; čistě pohledem, zvukem, naznačeným, hudbou. Ano, dalo by se vyčíst, že to negraduje, ale prostě tak nějak plyne během posledních (tý)dnů na frontě. Což není zcela divácké, ale je to záměr, který zrovna sem sedne. Není to však to samé na sto a jeden způsob. Ano, nedá se popřít, že mnohé z hrůz již zpracovala neméně působivě jiná díla (stěží však adaptaci klasice všech klasik, ze které všichni vycházejí, vyčíst "že je poněkud ohraná"). Snímek, který nevyhnutelně rozděluje... Jedni nevydýchají "šáhli mi na milovanou předlohu", druzí "to už jsme viděli a nemusíme znovu", třetí budou žehrat "na neexistující tempo". A pak tu budou ti, kteří z toho nebudou mít klidné spaní. Nikoli pro explicitní výjevy válečných zvěrstev či aktuálnost "navzdory století", ale pro celkový pocit zmaru toho všeho, kdy si to vystačí s málem; třeba pouhou poutí uniformy z fronty. (29.10.2022)

O tom, že si jedno z nejslavnějších literárních děl zaslouží novou filmovou verzi, jsem nepochyboval. Bohužel při sledování nové adaptace Na západní frontě klid mi došlo, jak obrovsky jsem se zklamal. Problémem je naprosto katastrofální scénář, který úplně kašle na Remarqueův román, když s jednotlivými postavami zachází úplně mimo, jak se mu zrovna hodí, a některé trestuhodně vynechává (Paulova matka, Himmelstoss). Sice je atmosféra ze zákopové války ze začátku hodně nepříjemná, ale postupně diváka otupuje, což jistě nebyl záměr. O závěru ani nemluvě. Celé je to mechanické, bez napětí a hlavně totálně rutinní. Obě předchozí verze z let 1930 a 1979 mají i přes své stáří stále co nabídnout včetně onoho humanistického poselství, které režisér Edward Berger ke své vlastní škodě úplně promarnil. (05.11.2022)