Na západní frontě klid

V Traileru na nás Západní Fronta pomrkává svým vizuálním exhibicionismem a člověku to nedá nepřemýšlet nad tím, jak by to po dlouhé době mohl být zase pořádný válečný spektákl. Bohužel opak je ale pravdou. Celých těch cca 150 minut tvůrci čerpají primárně z formální identity Vojína Ryana, avšak ty nejlepší momenty zcela míjí. Kdo viděl Spielbergův opus, pamatuje si jména hlavních hrdinů. Správňáka kapitána Millera, drsňáka Caparzu, samozřejmě Ryana. O ikonických scénách jako Normandie, nebo bitva ve městě ani nemluvě. Navíc s těžko překonatelným levelem šokující autenticity a mistrovstvím Kaminskiho kamery. Tady si po 10ti minutách od projekce nepamatujete jediné jméno a snad jen jednu zapamatovánihodnou scénu - tu s generálem v kaluži. Kultovní, ikonické, inovativní a precizně odvedené řemeslo vs generická válečná vřava německých tvůrců, která se spíše podobá Hacksaw Ridge, či We Were Soldiers. Záměrně zmiňuji Gibsona, protože level a vyobrazení násilí je v případech Fronty a filmů Mela Gibsona dost podobný. V danou vteřinu možná vezme za koule, ale za pár minut se snadno zapomene. Na Němčoury je to stále solidní film s místy velkolepým a vycizelovaným vizuálem, ale klasika se z něj nestane ani omylem. Na to je příběh nevýrazně zpracovaný, herci nevýrazně hrající a akce příliš jednotvárná. (12.11.2022)

Adaptace, která se nebojí naprosto zásadním způsobem sáhnout na samotné základy toho, na čem stojí právem nadčasová předloha a... A přesto je tou nejvěrnější možnou adaptací. Učiněný etalon jak adaptovat psané slovo do filmového jazyka (neříkat a ukazovat), zachovat sdělení a přesto "obstát a nebýt pouhou ilustrací". Vše je podřízeno sugestivnímu pojetí "jste tam s nimi". Absurdnost a zbytečnost válečné mašinérie skrze každodenní zákopový existenciální horror, který však krom hrůzných výjevů (tu skrze válečný výjev, tu prostým přežíváním bez naděje na budoucnost, tu ukázkou člověk člověku vlkem), umí dát do kontrastu lidskost i nečekané průsvity normálnosti všemu (tu nadřízeným, tu bezčasí, tu lidstvu) navzdory. Mnohdy beze slov; čistě pohledem, zvukem, naznačeným, hudbou. Ano, dalo by se vyčíst, že to negraduje, ale prostě tak nějak plyne během posledních (tý)dnů na frontě. Což není zcela divácké, ale je to záměr, který zrovna sem sedne. Není to však to samé na sto a jeden způsob. Ano, nedá se popřít, že mnohé z hrůz již zpracovala neméně působivě jiná díla (stěží však adaptaci klasice všech klasik, ze které všichni vycházejí, vyčíst "že je poněkud ohraná"). Snímek, který nevyhnutelně rozděluje... Jedni nevydýchají "šáhli mi na milovanou předlohu", druzí "to už jsme viděli a nemusíme znovu", třetí budou žehrat "na neexistující tempo". A pak tu budou ti, kteří z toho nebudou mít klidné spaní. Nikoli pro explicitní výjevy válečných zvěrstev či aktuálnost "navzdory století", ale pro celkový pocit zmaru toho všeho, kdy si to vystačí s málem; třeba pouhou poutí uniformy z fronty. (29.10.2022)

Vojnový žáner nie je zrovna môj naj, napriek tomu sú u mňa slávne adaptácie slávnej predlohy z rokov 1930 a 1979 čisté stovky. Alebo aj Paths of Glory a Gallipoli, ak ostaneme pri prvej svetovej vojne, prípadne aj krásny Big Parade. Ja by som zase toľko Bergerovi nevyčítal, či vám hlavná postava prirastie k srdcu, alebo budete za všetko viniť generála z mustážou, je aj otázka vkusu a očakávaní. Každé euro tu každopádne skutočne vidieť a je sa tak na čo pozerať. Len mi nejak nejde do hlavy, že keď ste na vojne a neviete, či sa dožijete zajtrajšieho rána/obeda/večera, tak aj tak najviac myslíte na sex. 70% (02.11.2022)

Trochu netradiční pohled na První válku, a to téměř z první osoby. Film ztvárňuje těžké osudy tehdejších vojáků v zákopech na motivy slavné knihy. Na Netlfix tvorbu je to opravdu nadprůměrné. Vidíme tu všechny hrůzy války z první řady. Ať už jde o boje v zákopech, tak jinde. Vidíme bezmoc, nemoci, raněné. Film dost poukazuje na nesmyslnost této samotné války. Dost tomu přispívá i německý pohled z úhlu generálů, kteří se odmítají vzdát a posílají vojáky na nekonečná jatka. Akce je tu ztvárněna opravdu dobře, akorát to mohlo být o něco kratší. Určitě je to poučné, ale vleče se to. Stojí to ale za vidění. "Ke zdi!" (28.10.2022)

Z počátku je to vizuálně podmanivé a vtahující, ovšem překvapivě velmi brzy se děním na obrazovce divák přesytí a začne přemýšlet nad jednotvárností akce. Remarqueův realistický román meziválečné prózy netřeba představovat. Mladí gymnazisté, které mládí pod válečnou realitou opouští, nás zavádí do krutých zákopů první světové války. Po řemeslné stránce je to špička, drsná i nekompromisní. Jenže jakmile se tvůrci víc zajímají o postavy, tak to jednoduše nefunguje. Emoce jsou prakticky na bodu mrazu, divák toho k hlavní postavě vlastně moc necítí. A právě vedle výtečné výpravy nebo kamery měly postavy hrát podstatně stěžejnější roli. Třeba jako u Spielbergova válečného triumfu, kdy skupina vojáků okolo Toma Hankse hledala nejmladšího ze čtyř bratrů Ryanových. Naopak tady s dalšími výstřely a nepřirozenými tělními otvory divák vnímá zaměnitelnost postav, dílčích bitev i válčících stran. Nečekal bych, že to napíšu, ale je to jen lehce nadprůměrné a veskrze prázdné. (07.12.2022)