Thor

Thor je fajn, ale 3D je fakt zbytečný, stejně jako dabing. Z drobností mě potěšilo hádání, jestli jsem opravdu viděl Jeremyho Rennera, Rene Russo v malé roličce hrdinovy matky a taky Foo Fighters a jejich Walk ve scéně v hospodě a poté v závěrečných titulcích. Mně prostě stačí někdy málo. P.S. S dvouletým odstupem ještě příjemnějši zážitek než v kině a těšení se na dvojku. (27.04.2011)

Když jsem se před několika týdny bavila s Patrickem Doylem, popisoval mi nadšeně Thora, ke kterému zrovna skládal hudbu, a tvrdil, že ho z pohledu diváka považuje za velmi podařený film. Ačkoliv jsem měla víru v jeho pravdomluvnost (označit některé své bývalé projekty za špatné se rozhodně nebál) i úsudek (jeho filmový vkus mi seděl), nějak jsem si nedokázala představit, jak z toho, co ukázal trailer, může vzniknout něco pozitivního. Teď už rozumím. Kenneth Branagh totiž při budování svého prvního skutečného velkofilmu prokázal, že většinou operuje s desetinásobně nižšími rozpočty, a více než na velkolepé bitvy ala Michael Bay tak vsadil na svou oblíbenou situační komiku (nabízí se srovnání s Mnoho povyku pro nic) a místy až Shakespearovsky vypjaté scény (král a jeho dva synové). Hlavně jeho zásluhou se tak Thor z běžného letního popcorňáku stává velmi příjemnou a netradiční pohádkou, která v té záplavě Marvel filmů valících se nyní do kina rozhodně nezapadne. Po dlouhé době přichází komiksový film, u kterého mi stopáž nepřišla přemrštěná a klidně bych snesla nějaký delší director's cut. (S tím by měl mít ostatně Kenneth po čtyřhodinovém Hamletovi hodně zkušeností.) Zkrátka a dobře ten nejshakespearovštější a nejvtipnější filmový Marvel, co jsem kdy viděla. Zcela vážně uvažuju, že si na něj tady v Británii do kina zajdu ještě jednou. | Dodatek 22. května 2011: Thor podruhé. Tentokrát už jsem se tolik nesmála vtipným narážkám (přece jen jsem si polovinu gagů stále pamatovala), zato jsem si znovu užívala budování oné marvelovské galaxie, ve které se všechny filmy navzájem propojují a federální agent tak při pohledu na obřího robota pronese: "Is that one of Stark's?" V tomhle duchu je také velmi zábavné sledovat, jak se při podobných marvelovských narážkách zasměje vždy jen část kina a jak 4/5 diváků odejdou hned během první minuty závěrečných titulků. Těch, kteří vědí, že sáhodlouhým seznamem lidí, kteří se na filmu podíleli, příběh ještě nekončí, je málo a onu poslední (po-titulkovou) scénu filmu s Hiddlestonem, Skangardem a Jacksonem nás tedy vidělo asi jen dvacet. Thor will return in The Avengers a já už se teď těším. (25.04.2011)

Začiatok filmu je neskutočná audio-vizuálna pecka, samozrejme celý film sa nesie v ohromnej vizuálnej slasti, ale začiatok filmu obzvlášť. Pri takto naloženej Akčnej Fantasy človek ani nevníma veľkú dĺžku filmu, ktorá je pri takomto filme ešte aj krátka. Videl som to v kine 100%................... Soundtrack Patrick Doyle: 1. Chasing the Storm ,2. Prologue ,3. Sons of Odin ,4. A New King ,5. Ride to Observatory ,6. To Jotunheim ,7. Laufey ,8. Frost Giant Battle ,9. Banishment ,10. Crisis In Asgard ,11. Odin Confesses ,12. Hammer Found ,13. Urgent Matter ,14. The Compound ,15. Loki's Lie ,16. My Bastard Son ,17. Science and Magic ,18. The Destroyer ,19. Forgive Me ,20. Thor Kills the Destroyer ,21. Brothers Fight ,22. Can You See Jane? ,23. Earth To Asgard (18.06.2011)

║Rozpočet $150miliónov║Tržby USA $181,030,624║Tržby Celosvetovo $449,326,618▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $58,977,498║ Tržby za predaj DVD v USA $40,516,100║ Dá sa povedať už ničím prekvapivý šablónový film, bez väčších prekvapení, robení doslova na istotu ale za to miestami to je celkom svižné, zábavné a akčné, aj keď opäť neprehľadné scény a rýchli strih to kazia, plus niekedy dosť počítačová animácia boje do očí, réžia v podaní Kennetha Branagh bola dobrá voľba ale hlavný triumf bolo obsadenie neokukaného herca Chrisa Hemswortha ten nemusí ani nejak extra sa snažiť a všetko mu žeriete ako na krásnom striebornom podnose, ako bonus tu je celá plejáda známych tvári, takže celkovo spokojnosť. /videl v kine 3D verziu: 80%/ (14.05.2011)

Jestli Thor něco tematizuje, tak vzájemné nepochopení panující mezi nadpřirozeným světem bohů a karteziánsko-newtonovským modelem vědy, který cokoli spirituální patologizuje a zavrhuje jako nehodné seriózního zkoumání. Ve středu tohoto konfliktu tak stojí postava samotného Thora, se kterým je na Zemi nakládáno buď jako s bláznem nebo se ho, a posléze i další mytické figury, snaží lidé zařadit do nějakého známého popkulturního rámce, a jeho kladivo, které je v jednu chvíli naprosto nesmyslně označeno za družici a je kolem něj vybudována velice komplexní sestava nejrůznějších kamer, čidel, lešení a bůhvíčehoještě, mající za úkol jej nějakým způsobem analyzovat. Samozřejmě se tyhle snahy uchopit něco mytického technikou ukazují jako neproduktivní a směšné, stejně jako jakýkoli pokus racionalizovat cokoli božského. Odpovědí nakonec je, že vědu musí v klíčových otázkách zastoupit, jakožto ultimátní tvůrčí síla, láska, což je samo o sobě hezké, jen kdyby to ale v tomhle filmu všechno nestálo na těch nejotřepanějších žánrových klišé a nevěrohodných vnitřních proměnách hrdinů. Je mi jasné, že Thor je v jádru především pohádkou o dospívání jednoho kluka, ale kdybych měl dětem něco v tomto duchu vybrat, mnohem mnohem radši bych zvolil třeba disneyácké Tangled, které dle mého názoru po všech stránkách funguje lépe (přestože tohle srovnání není úplně fér). (10.05.2011)