Juno: Nezrelá na dieťa

Tak tohle mě vážně dostalo. Vtipné a dojemné zároveň a celou dobu skvěle přirozené. Postavy jsou skvěle napsané a zahrané a dialogy vůbec nešustí papírem. Je to prostě jeden z těch filmů, kterej se může takhle nějak stát i ve skutečnosti. Ellen Page je úžasná, zvládá to s naprostým přehledem, má bezva hlášky a je imho největší talent posledních let. Ostatní obsazení je také vynikající. Tenhle film mi prostě udělal strašnou radost a nejspíš si ho ještě několikrát pustím, stejně jako jeho soundtrack. Velmi příjemný zážitek na začátek roku. (22.01.2008)

So this was supposed to be like totally cool, like indie kind of cool, right? Tahleta indie vlna nás v Česku celkem úspěšně míjí, ale teď už chápu, proč řada lidí na západě kroutí očima nad podobně frikulínovskými filmečky, kde se protagonisté seznamují skrz The Smiths nebo White Stripes, nosí tašku přes rameno s odznáčky, mají polepené školní skříňky a chtějí bydlet v loftech. A konkrétně tohle je fakt až nechutně milé. (17.01.2010)

Myslím, že film přesně popisuje opravdovou patnáctiletou holku, která dělá co musí, když otěhotní. Film se divákovi nijak nevtírá a nesnaží se ho unést americkým filmovým "stereotypem". Nenastane zde ohraná situace, kdy si Juno uvědomí, že dítě chce (..bla,bla,bla). Film je dobrý, proto 3,5*. A Reitman mě trošku zklamal.. (19.10.2010)

Před Lítám v tom vzniklo pouhé V tom, ale pokud je vám šestnáct, lítáte v tom vlastně stejně.. Postava Juno si ke mně dlouho hledala cestu, stejně jako celý Reitmanův zpočátku na efekt vykonstruovaný film o obrácení klasického postupu "zamilování - množení" naruby, ale svou civilností a sarkastickou křehkostí to oba nakonec i přes ten nereálně nasládlý pozitivismus dokázali. Tak jsem přemýšlel, přijít za mnou v šestnácti dcera se stejným outěžkem, odejdu do sklepa upilovat hlaveň brokovnici a na zahradě připravím potenciálnímu zeťákovi jámu k věčnému odpočinku na dědečkovu pozemku.. Ale ne, jen dělám ramena - asi bych se zachoval stejně báječně jako otec Juno v podání J.K. Simmonse. (17.06.2011)

Někdo si usmyslel: "Něchtené těhotenství sice není příjemná záležitost, ale zdravý člověk s chápavým okolím se z toho přeci nesesype a vypořádá se s tím důstojně." "Ba, ba," pokýval jsem hlavou: "to se může stát, ale kde bude to drámo?" V okolních věcech přeci! Bude mě mít rád, i když s ním jsem těhotná a přec po něm nechci, aby se o ono děcko staral? Nechám si jej, potrat či ho věnuji k adopci? A co tamten pár, je dobrý a klapne mu to? Kolem krouží životní osudy lidí, kteří svou duši servírují tak, jako by byli vyzváni na firemním večírku: "Řekněte nám něco o sobě!" Trochu se zajíkají a povídají o všednodenním. Pravdivě, ale nezajímavě... "Hej hola tvůrče, prohláškovat, prohláškovat, hrozí nuda, nejhorší hollywoodská noční můra! Nechť je tedy hlavní hrdinka napuštěna nepřirozeným cynizmem, ať film odlehčí vtipy, provzdušnit, vyvětrat! Aaaa, další pozitivní efekt to má, najednou již nemusí být tvé postavy tak propracované, v humoru se to schová," poťouchle radím. On na to slyší, však v okamžicích, kdy já bych byl cynický, on zcitliví a zase naopak. Cynizmus je to navíc sladký a já nejraději pelyněk. Silné **. (25.03.2010)