Fantastický pan Lišák

Lidská zvířata, zvířecí lidé, přičemž zvířata vykřešou v zájmu vyššího (všezvířecího) blaha své zvířecí já, aby to lidem, spoiler, za pomoci dalšího zvířete natřela jak babička paštiku na chleba. Parádní jízda rafinovaného pana Lišáka, paní Lišky, nerudného Jezevce, rudné Vačice a usměrnitelně agresivního Bobra. A když budete někomu chtít ukopnout hlavu, nezapomeňte ho upozornit, že jste lehčí než krajíc chleba. Tím ho zmatete. (22.11.2015)

Aneb kterak Wes Anderson neohnul hřbet před žánrem, ale žánr ohnul hřbet před Wesem Andresonem. Typická záležitost s vypiplanou retro dramaturgií, poťouchle monotónním tempem, nápaditou kamerou a obsahem na pomezí pohádky a životní filozofie nad ranní miskou corn flakeů. Nebýt prostředka, kde pokus o psychologické rozbory roztomilých loutek trochu přesahuje skutečné možnosti Andresonova filmu je to bezchybná záležitost, staromilská, nápaditá, autorsky svéhlavá... film předurčený k tomu, aby komerčně neuspěl, ale byl přitom bezmezně milován. Bravo, Wesi! (28.03.2010)

Zdá se mi, jako bych slyšela Neverhood. Pak změna směrem k dřevorubci z Monty Python. To už jsem dokonale zmatená. Přišla ještě řada dalších asociací a myšlenek typu krysa velká jako liška, brr...nebo, že tenhle lišák je pro mě uvěřitelnější mnohem víc než-li nějaká vycpaná mluvící liška pana Triera. I když hajlovat teda nemusel. ;-) (03.05.2010)

You know, you really are... fantastic. Wes Anderson se vysmívá Pixaru. Důvod? Vyhrál titul o nejlepší animák roku na celé čáře. Zatímco Docterův tým potřeboval na vyprodukování jakékoliv silnější emoce desítky počítačů a sto minut stopáže, tak panu Lišákovi stačí pouze jedna scéna a stop-motion animace. Vynásobte 87x a vyjde vám ta nejosobitější, nesympatičtější a nejvtipnější žánrovka posledních let. Fantastický zážitek! (20.01.2010)

Fantastický pan Lišák okouzlí nejúžasnějším Morriconeho soundtrackem, který však ve skutečnosti nikdy nesložil. O to se zasloužil k zbláznění chytlavý Alexandr Desplat. A zbytek? Rozkošná animace a starý dobrý Wes, tak jak ho máme rádi. A až u Lišáka si člověk uvědomí, jak moc je u Andersonových filmů zbytečná jakákoliv story. (09.02.2010)