Konec

Maďarský film uvedený v rámci přehlídky Střední Evropa převážně v klubových kinech je popisován jako maďarská stařecká variace na Bonnie a Clydea a lépe to ani vystihnout nejde. Film, který je vzpourou proti kapitalistickému režimu, který si přenesl určité móresy z totalitního režimu, plyne záměrně velice pomalu, protože dva hlavní hrdinové jsou důchodci, a tak temporytmus ani rychlý být nemůže. Úvodní třetina je vynikající, uživá se výhradně diegetické hudby a celková šešněrovanost lidí v určitém režimu je vyobrazována i co se týče přesného rámování. Kapitalistický režim je zde pojat dost depresivně, zahalen do šedých barev, jako kdyby se toho od komunismu moc nezměnilo. A pak stařeček začne rebelovat, záběry jsou projasněny sluncem, hraje k tomu nediegetická hudba, což filmu přidává na životnosti, a "akční" sekvence jsou pojaty velice originálně (vertikální výjezd po kamínkách je dost problematický). Lze odpustit i schématičnost a fakt, že postavy policajtů jsou tak nějak nadbytečné a svrhávají se do figurek až karikatur a některé sekvence zavání klišé, protože se schématy a klišé se zde důmyslně pracuje. Na debut vynikající, bohužel debutant na stoličce reźiséra si nevypočital, že divákovi ona překvapivá pointa dojde MNOHEM dřiv, než by bylo záhadno, a že informace ve vyprávění jsou nastraženy tolik předem, že není nutné objasňovat počátek vztahu flashbacky do minulosti, protože jako filmová tečka to nefunguje a informace ohledně počátků vztahu je tak nadbytečná. (05.11.2007)

Skvělá maďarská důchodcovská komedie z postsocialistického období a uvěřitelná gangsterka zároveň. Přepadení prázdné banky, kde šly obsluhy přepážek na oběd, představování se u McDrive, houser při řízení auta a výpomoc partnerky šlapáním na bezvládnou mužskou nohu na plynu. Trailer: http://www.sms.cz/film/konec-2007/ukazka (25.08.2009)

A pak, že se důchodci na nic nezmůžou. Ale je zas pravda, že tady se nemuseli nijak zvlášť namáhat, protože ti policajti nebyli žádný velký mozkovny a navíc řešili svoje vlastní citový problémy. Ale i tak, stařečkům jsem to přála, už jen proto, jak krásnej měli mezi sebou vztah a taky pro tu jejich fištrónskou vynalézavost. (17.01.2015)

„Vy jste zešíleli! Oba dva!“ - „Juane, to, co děláme, není legrace.“ - „Ani tenkrát to nebyla legrace, když jsme táhli v roce 59 s Fidelem a Che Guevarou na Havanu!“ - „Jo, ale člověk se za půl století přece jen opotřebuje.“ - „Opotřebuje?! Pojďte!“ Nepodceňujte zdánlivě vetché staříky, mohli by vás pořádně překvapit…Upřímně jsem se bavil. Nikoliv vtipnými hláškami, těch je tu ostatně jako šafránu, spíš humornými situacemi, vývojem příběhu a tím, jak se staříkům dařilo unikat zákonu. Výhodou zločinců je také to, že za nimi stojí nejen publikum, ale i veřejné mínění, navíc se manželský pár stane symbolem vzdoru i pro ostatní nespokojené důchodce. Většinu filmu jsem se musel usmívat a atmosféra byla převážně pohodová (a tematická „westernová“ hudba to navíc skvěle podpořila). Samozřejmě, vše vychází ze žánru a velké nadsázky, divákovi je jasné, že postup a schopnosti policie mají do autenticity poměrně daleko (vyniká hlavně impotence zásahovky), našly by se i další detaily, ale o to tu nejde. Za mě slušné 4*. (16.04.2023)

Přestárlí Bonnie und Clyde ze země, kde papriky dávají dobrou noc. Jde v podstatě o film, který nedokazuje nic jiného, než že maďarská kinematografie trpí stejnými nemocemi jako ta česká. Autoři se rozhodli natočit ryze americkou zločineckou roadmovie, ale tak nějak „po našem“. Tedy tentokrát „po jejich“. To znamená uondaně, neakčně, nezábavně a bez vtipu. A já vám zvysoka kašlu na to, že jste tenhle film viděli v klubovém kině a připadali jste si u toho náležitě intelektuálně. Výsledek je prostě neuspokojivý. Příběh v podstatě vykrádá kdeco, neobratně opakuje tisíckrát omletá klišé – a to vše s důrazem na kritiku „post-socialistické-nyní-kapitalistické“ společnosti a na příklon ke starým dobrým časům. K časům kdy nás (tedy tím myslím bývalý východní blok) náš milovaný Sovětský svaz zásoboval nejkvalitnějšími auty značky Čajka. Jó, tehdá měly věci svou hodnotu, každý svoje místo ve společnosti, a všechno šlapalo tak nějak lépe. A jen tak mezi řečí nám autoři nezapomenou připomenout, že ideál revoluce žije na Kubě. Fujtajxl, to stačilo! Ještě chvíli a začnu blít rudý hvězdy. Když k tomu připočtu skutečnost, že Islanďan Fridriksson předvedl o šestnáct let dříve v „Dětech přírody“ totéž téma ovšem stokrát lepe zpracované, vychází mi hodnocení někde kolem 30% Tuhle čabajku nežrat, děcka. Je zabalená v kopíráku a taky trochu smrdí - zůstala ve špajzu ještě po Brežněvovi. (18.08.2009)