Konec

„Vy jste zešíleli! Oba dva!“ - „Juane, to, co děláme, není legrace.“ - „Ani tenkrát to nebyla legrace, když jsme táhli v roce 59 s Fidelem a Che Guevarou na Havanu!“ - „Jo, ale člověk se za půl století přece jen opotřebuje.“ - „Opotřebuje?! Pojďte!“ Nepodceňujte zdánlivě vetché staříky, mohli by vás pořádně překvapit…Upřímně jsem se bavil. Nikoliv vtipnými hláškami, těch je tu ostatně jako šafránu, spíš humornými situacemi, vývojem příběhu a tím, jak se staříkům dařilo unikat zákonu. Výhodou zločinců je také to, že za nimi stojí nejen publikum, ale i veřejné mínění, navíc se manželský pár stane symbolem vzdoru i pro ostatní nespokojené důchodce. Většinu filmu jsem se musel usmívat a atmosféra byla převážně pohodová (a tematická „westernová“ hudba to navíc skvěle podpořila). Samozřejmě, vše vychází ze žánru a velké nadsázky, divákovi je jasné, že postup a schopnosti policie mají do autenticity poměrně daleko (vyniká hlavně impotence zásahovky), našly by se i další detaily, ale o to tu nejde. Za mě slušné 4*. (16.04.2023)

Přestárlí Bonnie und Clyde ze země, kde papriky dávají dobrou noc. Jde v podstatě o film, který nedokazuje nic jiného, než že maďarská kinematografie trpí stejnými nemocemi jako ta česká. Autoři se rozhodli natočit ryze americkou zločineckou roadmovie, ale tak nějak „po našem“. Tedy tentokrát „po jejich“. To znamená uondaně, neakčně, nezábavně a bez vtipu. A já vám zvysoka kašlu na to, že jste tenhle film viděli v klubovém kině a připadali jste si u toho náležitě intelektuálně. Výsledek je prostě neuspokojivý. Příběh v podstatě vykrádá kdeco, neobratně opakuje tisíckrát omletá klišé – a to vše s důrazem na kritiku „post-socialistické-nyní-kapitalistické“ společnosti a na příklon ke starým dobrým časům. K časům kdy nás (tedy tím myslím bývalý východní blok) náš milovaný Sovětský svaz zásoboval nejkvalitnějšími auty značky Čajka. Jó, tehdá měly věci svou hodnotu, každý svoje místo ve společnosti, a všechno šlapalo tak nějak lépe. A jen tak mezi řečí nám autoři nezapomenou připomenout, že ideál revoluce žije na Kubě. Fujtajxl, to stačilo! Ještě chvíli a začnu blít rudý hvězdy. Když k tomu připočtu skutečnost, že Islanďan Fridriksson předvedl o šestnáct let dříve v „Dětech přírody“ totéž téma ovšem stokrát lepe zpracované, vychází mi hodnocení někde kolem 30% Tuhle čabajku nežrat, děcka. Je zabalená v kopíráku a taky trochu smrdí - zůstala ve špajzu ještě po Brežněvovi. (18.08.2009)

Ač mi to v hlavě vytanulo relativně pozdě, jedná se jednoduše o maďarskou důchodcovskou verzi Thelmy a Louisy. To, že jsou hlavními hrdiny důchodci, nabízí celou řadu možností, jak rozvinout příběh a obohatit ho vtipnými historkami. Filmu se to daří, jak vkusně, tak až absurdně komicky (vzpoura a inspirace ostatních důchodců). Celkově vlastně ve filmu nevidíme nic nového (a to včetně konce nejdřív úplně ve stylu TaL a pak následného twisted endu ala Nebezpečné hry), ale vše je pospojováno opravdu půvabným způsobem, že plnému hodnocení filmu schází malinko. Konec je, pokud se nepletu, teprve druhým maďarským filmem, jaký jsem měl možnosi vidět a rozhodně si z něj odnesu na maďarskou kinematografii příjemné vzpomínky. Nenásilná a přirozená forma, jakou je snímek točen, způsobí, že se v průběhu i na konci buď pousmíváte nebo bavíte na celé kolo a zároveň s oběma staříky naplno sympatizujete. (12.01.2009)

Nejdřív jsem se lekl, že to bude nějaké nudné sociálně kritické drama o neutěšené situaci důchodců, ale ono se to rozjelo v parádním tempu, trochu ve stylu Bonnie a Clyde. Nechyběly vtipné momenty a všechno to plynulo hezky svižně ke svému konci, který byl sice trošku přitažený za vlasy, ale to byla jen taková menší kosmetická vada na jinak velmi dobrém filmu. (04.02.2009)

A pak, že se důchodci na nic nezmůžou. Ale je zas pravda, že tady se nemuseli nijak zvlášť namáhat, protože ti policajti nebyli žádný velký mozkovny a navíc řešili svoje vlastní citový problémy. Ale i tak, stařečkům jsem to přála, už jen proto, jak krásnej měli mezi sebou vztah a taky pro tu jejich fištrónskou vynalézavost. (17.01.2015)