Šílenci z Manhattanu

„The Universe is indifferent.“ Hodnocení první série. Kouřem načichlý návrat do posledních let éry, kdy muži ještě byli pány a nikdo to nezpochybňoval. Nikoli ženám s jasně stanovenou rolí poslušných hospodyněk, nýbrž mužům patří soukromí. Občas si z něj kus přinesou do práce, zaskakující tu za bar, tadyhle za ložnici. Před vyděláváním peněz není úniku. Společným jmenovatelem všech trablů je logicky práce. Nezávisle na tom, kolik životů jako pracující muž žijete, přípustný je pro vás jediný směr – vpřed. Ženy přitom paradoxně představovaly významnější součást mužské existence než dnes. Manželský svazek značil normálnost, podřízení se všudypřítomným pravidlům. Pokud se nedokázali, za cenu potlačení vlastní identity, přizpůsobit jeho požadavkům, dospělé samotáře systém automaticky eliminoval. Neschválená, mimomanželská činnost vyvolává strach. Co ostatní dělají, když nejsou vidět? ___ Mad Men se vzpírají zařazení mezi dramatické seriály. Skutečné drama přinejmenším neprobíhá v dlouho doznívajících, často statických a hudbou málokdy podkreslených záběrech, ale pod jejich povrchem. Jako kdyby společenské konvence nikomu neumožňovaly skutečně se projevit. Jaká je jejich pravá tvář, k čemu směřují, co by rádi? Nečitelnost přirozeně vyvolává napětí a všemožné spekulace. Co postava, to latentní psychopat. Donovu neschopnost činu, jakousi „zaseklost“ na místě, nevystihuje jenom obehraný symbol červeného světla na semaforu, ale třeba i vyústění jeho tajného setkání s bratrem, kdy z kufříku vytáhne namísto očekávané pistole jenom „pasivní“ peníze. Jen velmi pozvolna jsou odlupovány ochranné vnější vrstvy: falešné úsměvy hospodyněk jako mýdlových oper, perfektně padnoucí obleky a sebevědomé vystupování. ___ Při znalosti historického kontextu, radikalizace společnosti v druhé půli 60. let, lze snadno odtušit, že upjatost vůdčí třídy ustupuje příliš pomalu. Bude muset nastat zlom. Jakkoli je jasné, že něco visí ve vzduchu, stále se nic děje. Tempo sice není stejně ubíjející jako všednodenní činnost, kterou postavy vykonávají s robotickou poslušností, ale oproti akcí napěchovaným americkým seriálům jde o zpomalení dost výrazné, aby přitáhlo pozornost k sobě samotnému. Vtahující nedění narušují kromě místy agresivního upozorňování na dobové detaily hlavně flashbacky. Škodí trpělivě budované atmosféře a zjevně mají seriálu dodat určitý „epic scale“. Síla Mad Men přitom spočívá v interiérové komornosti a schopnosti vměstnat do malého prostoru a nedlouhého času hezky pestrou škálu symptomů tehdejší (a potažmo i současné) americké společnosti. 80% ___ Druhá série si drží vysoký standard a zenové tempo vyprávění, odpovídající citovému rozpoložení protagonisty. Změny nepřicházejí náhle, ale jsou pomalu budovány napříč mnoha epizodami. Zásadní proměnu společnosti v souladu s neviditelným stylem často naznačuje nepatrný detail, moment, k němuž se vyprávění později již nevrací. Herci, na jejichž tvářích kamera uplývá déle než je v dramatických seriálech obvyklé, hrají do jednoho výborně. Také díky svědomitému vykreslení kultury, ve které žijí, je zřejmé, proč činí rozhodnutí, s nimiž liberální intelektuál žijící v 21. století nemůže souhlasit. Mad Men diváka vtahují pomalu, ale když si vás jednou získají a strávíte s nimi pár hodin v kuse, chvíli si budete muset zvykat na svět, v němž sexismus a kouření nejsou něčím přirozeným. Zajímavé komentáře: Toj, jasiska (02.08.2013) (menej) (viac)