Šílenci z Manhattanu

Trvalo dlouho než jsem se k tomu dostal, nakonec jsem ale všechny díly, od první série až po momentálně natočenou půlku závěrečné sedmé série, zhlédl během nějakých 10 dní. A nebylo toho málo, 86 epizod, to je skoro 70 hodin. Ale Mad Men prostě vtáhnou. Všechno se rozjíždí hodně pomalu, ale to zrovna tady velké plus. Jenom to chce vydržet, první sérii a pak budete chtít pokračovat. Ne jak bývá u některých chytráků zvykem, přestat koukat a hodnotit po prvním díle, protože se tam představilo 30 charakterů, ale nikdo nic neudělal a nevím co se děje, to je nuda. Postavy jsou poměrně, ne zrovna racionální, ale rozhodně uvažující, tak jak by to bylo i v reálném životě. Napříč seriálem prochází poměrně značným vývoj téměř každá důležitější postava. Dobová atmosféra je skvělá, sice nejsou v podstatě žádné široké záběry města nebo krajiny a většina věcí je točena ve studiu, ale interiéry jsou promakané do detailů. Jsou horší a lepší díly, ale není tendence s přibývajícími sériemi klesat na kvalitě, jak tomu je u nemálo jiných seriálů. Mad Men si drží velmi slušnou úroveň po celou dobu a vypadá to, že seriál zakončí ve správný moment. Díky vývoji postav se i moji oblíbenci mění napříč sériemi. Tady je takový shortlist: samozřejmě Don Draper, Roger Sterling, Paul Kinsey, Stan Rizzo a Peggy Olson. January Jones a jako Betty a Jessica Paré jako Megan jsou obě velmi hezké a milé, alespoň ze začátku. Velmi povedené, rozhodně stojí za zhlédnutí. (24.11.2014)

S tímhle seriálem je to složitější.. Není vůbec jednoduché si ho připustit a vlastně vůbec nesplňuje očekávání od seriálů. Člověk je zvyklý, že seriály prostě bývají jednodušší, snáze stravitelné s jednoduchými typovými postavy a ohromnými zvraty, často se hraje na nějaké budování napětí, cliffhangery atd. A to ať mluvíme o tradičních epizodních seriálech, nebo o nějakých nových vlnách seriálů. Ať se jedná o kvalitní věc, nebo o špatnou věc, bývají zřejmé nějaké primitivní útoky na diváka. Mad meni se hodně liší. Seriál nabízí takové okénko do šedsátých let, do reklamní branže i do budování firmy. Často dochází téměř k odramatizování. Mnoho naprosto dějově zásadních věcí je zcela vynecháno, přestože se seriál v předchozích dílech postavou zabýval. Dialogy a dění se často pohybuje v náznacích. Tím se seriál úspěšně vyhýbá otřepaným klišé a počítá s tím, že si divák domyslí, co se za konkrétní větou skrývá, k čemu to povede, co to znamená. A stejně tak i s dějovými linky. Tenhle seriál je vlastně velmi vkusný. Zbytečně se nevnucuje a explicitně je vyřčeno velmi málo. Seriál předpokládá inteligenci a nějakou spolupráci diváka, což je velmi příjemné. Po třech sériích a půlce série čtvrté mohu říct, že jsem si seriál skutečně oblíbil a v některých ohledech je zcela bezkonkurenční. (25.09.2010)

Reklamné odvetvie to nie je pre mňa. Páčila sa mi len dobrá atmosféra 60-tych rokov, kedy bol svet ešte ako tak v poriadku, nechytila ma tu však žiadna dejová linka. Skôr som sa bál, že ma chytí ofina Elisabeth Moss. Veď vyzerala, ako by jej na hlave sedela tarantula. (08.04.2022)

“I’ve learned to believe people when they say it’s over. They don’t want to say it, so it’s usually the truth.” Máte-li lahev značkové dvanáctileté whisky, tak ji nevyžahnete na ex. A stejně tak i reklamákům sedí postupné dávkování. Chce si to na ně udělat čas. Dopřát si k projekci sklenku něčeho exklusivního, co se vychutnává striktně po douškách, zapálit si cigaretu (Nekuřák říkáte? Navození atmosféry říkám já.) a plně se poddat seriálu, který se z většiny sestává čistě z toho, že pár postav v interiéru nad sklenkou a se zapálenou cigaretou v ruce po celou dekádu (h)řeší. Sedm sezón jakožto studie amerického snu jdoucích ruku v ruce s americkým úsměvem a odvrácenou tváří "konzumu" za ním ("Happiness is just a moment before you want more happiness."). A co je s podivem vzhledem ke zvolenému stylu, tématům i "programové" nepodbízivosti divákovi, tak to nikdy a za žádných okolností nesere mramor. Možná by vás spíše zajímalo, zda Don Draper (jeden z nejkomplexnějších a nejrozháranějších charakterů současné quality TV) a spol. dostojí šuškandě o skrz na skrz satirickém a nejlépe napsaném, zahraném a tak nějak i nejlepším seriálu vůbec? Jenže není to vlastně zcela jedno, když je neoddiskutovatelně tím nejstylovějším seriálem? A ostatně ve chvíli, kdy tu stylovost přijmete za svou (což není proces na jednu či dvě epizody, ale spíše na jednu či dvě sezóny; i kvůli faktu, že první série je rozháraná a zdaleka ne tak sofistikovaná jako zbytek seriálu), tak je více než pravděpodobné, že na výše uvedené dotazy naleznete kladnou odpověď. Častá (a oprávněná) výtka je, že pasáže "ve firmě" to bez výjimky táhnou a pasáže "v kruhu rodinném" mají kolísavou tendenci. Naštěstí i v těch nejslabších momentech se to může opřít o nebývale nosné charaktery (nejen Don, ale i Pete, Peggy, Roger...). Mad meni nikdy nesklouznou do vod tuctovosti či pocitu vaty s účelem vyplnit stopáž; a když už to tím v průběhu třetí řady začíná hrozit, tak se to vyřeší "velkým třeskem". Hrozí, že se z vás kvůli veškerému tomu stylu a navozování atmosféry stane alkoholik, požitkář a zadlužený jedinec, protože vzhledem k počtu epizod budete těch cigaret a kvalitních destilátů k večerním projekcím potřebovat... No, bratru habaděj. Problémové je rozdělení finální sezóny do dvou let, kdy po první polovině posouvající postavy vpřed katarzi, je druhá polovina pro některé z nich nadbytečným epilogem, který navíc trestuhodně v posledních epizodách spoléhá u mnohých spíše na fan-service než adekvátní ukončení. Čímž neříkám, že úplný závěr není dokonalý. Protože je. PS: Má to jedinou zásadní chybu; je to barevné a nikoli černobílé. Sedlo by to k té stylovosti ještě o chlup lépe (ověřeno na vlastní oči). | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 4/5 | (27.01.2014)

Na konci Donovej prezentácie pre Kodak v poslednej časti prvej série som – okrem toho, že môj výraz v tvári kopíroval výraz „hlavounov“ z Kodaku – mala pocit, že som asi celú prvú sériu niečo prehliadla. Neznášala som Dona, jeho šibnutú ženu Beth (a vyslovene na nervy mi liezli všetky tie typy, s ktorými chrápal ), ale od začiatku ma bavila Peggy a v podstate všetci ostatní "Ad-meni", takže som zotrvala a užívala dokonalú nádhernú atmosféru 60. tych rokov. Ale stále ma to nebralo. Až posledná časť prvej série rozhodla, že tomu dám ešte šancu a pomaly, ale isto som tomuto farebnému svetu reklamy a odkrývaniu Donovej temnej minulosti a komplikovanej povahy podliehala. Potom však prišla 4. séria a zrejme najlepšia časť celého seriálu (4x07 The Suitcase) a bolo mi jasné, že tento seriál definitívne zbožňujem. Toľko krásnych detailov, inteligentných narážok. Najradšej mám tie „kľúčové“ prezentácie, s radosťou a bez bránenia sa nechám oblbnúť rovnako ako ich prominentní klienti. Bodaj by nie. Vtedy sa ešte robila inteligentná reklama. Chce sa mi plakať, keď to porovnám s tými shitmi čo sa dnes tvoria a potom nám hlasito servírujú. Je to celé úžasne štýlové, inteligentné, plné vtipných a chytrých poznámok a náražok, vidíme ako prežívali kľúčové udalosti tej doby, vieme na čo chodili do kina, čo čítali... Mohla by som súkať superlatívy do nekonečna, ale najlepšie je si k tomu sadnúť, zapáliť cigaru, naliať bourbon a užívať. Najobľúbenejšie postavy: Peggy Olson, Don Draper, Pete Campbell, Ken Cosgrove, Joan Harris, Bertram Cooper, Roger Sterling (proste klasik, čo hláška, to perla), Stan Rizzo, Lane Pryce, Sally Draper, Anna Draper, Ida Blankenship. (29.03.2012)