V sieti CIA

První část trilogie odehrávající se v Berlíně rozděleném železnou oponou nastavila laťku docela vysoko. Měl jsem pocit, že jde o minisérii s chytrým příběhem, výborným obsazením, napínavými akčními scénami a velkým rozpočtem, která má tudíž všechny předpoklady pro vysoké hodnocení. Druhá část ale přinesla určité vystřízlivění a při sledování třetí se dostavily nemalé rozpaky, protože dle rozuzlení několik desítek let trvající špionážní hry mají tvůrci o světě špionáže podobnou představu, jakou měl Hurvínek o válce. Historie zná jen dva případy průniku sovětského krtka do CIA. Scénárista si pohrává s myšlenkou třetí nejzáludnější a nejrafinovanější infiltrace, jakéhosi amerického Kima Philbyho (ten má ostatně v příběhu taky svou roli). Samozřejmě, známe jen příběhy odhalených špiónů a nelze vyloučit, že byli tací, kteří unikli pozornosti a v klidu dožili, jenže vyústění zápletky, s jakou tvůrci přichází, je spíš úsměvné. Miniseriál nepředstavuje protipól majstrštykům typu Jeden musí z kola ven (ten tvoří spíš popkornovky typu bondovek nebo Mission Impossible), je spíš důkazem toho, že nestačí jen slibné rozehrání, je nutné zvládnout i koncovku. Za sebe bych podotkl: jeden z největších debaklů CIA - neúspěšné vylodění kontras v Zátoce sviní - nebyl určitě způsobený únikem informací, ale naprosto mylným odhadem nálad kubánského obyvatelstva a selháním analýzy o poměrech a možnostech kubánského režimu. Celkový dojem: 60 %. (14.01.2016)

Vynikajicí třídílný seriál, díky kterému jsem si doplnil vzdělání, urovnal některé historické souvislosti a dozvěděl se spoustu zajímavých fakt o studené válce a o vyhrocených vztazích mezi CIA a KGB. Z podobně kvalitních televizních seriálů bych jmenoval také, zde často zmiňované, Bratrstvo neohrožených, které mě taktéž bavilo od začátku do konce. Takovým způsobem by se měl ve školství začít učit dějepis. 90% (17.04.2008)

Válka studená je válka studená. Mám takovou teorii. Někdo ze scénáristů si oblíbil Mailerova Ducha děvky a podíval se na Kauzu CIA i na Třináct dní. Poté zalezl na dlouho do archivu a vylezl s materiálem, který bylo záhodno přetavit v celuloidový drahokam. Jenže kdosi řekl stop, to je málo pro diváky. A tak vzniklo tohle. Skutečnost je samozřejmě zcela jiná, jelikož jde o (údajně) velmi věrný přepis románu Roberta Littella. Budu-li však ignorovat skutečnost a povedu si i nadále svou, jak mě naučila tato minisérie, tak je to vše stejně pouze o tom jak své dezinformace prezentujete. Pokud dostatečně přesvědčivě, tak je děvka jedna prodejná (aka pravda) na vaší straně. A právě tvůrci mě svými "pravdami" nepřesvědčili. Selhávají totiž v detailech a rozpadá se jim pro ně celek. Všichni Rusové se i v Moskvě vybavují angličtinou. Akorát s nechvalně proslulým hollywoodským (čti směšným) přízvukem navrch (a to i v době nejtvrdšího stalinismu na veřejných místech). Nejinak jsou na tom Kubánci na Kubě atd. Což o to, to je to nejmenší. Ale, že je vše řešeno až příliš efektně a filmově (v negativním slova smyslu), to už na pováženou je. S výše zmíněným Mailerovým životním dílem to srovnávat nebudu, přeci jen takřka tisícistránkový dvojdílný román versus čtyř a půl hodinová televizní produkce, to by nebylo tak úplně fér (i když se to srovnání přímo nabízí). Ovšem s Kauzou CIA to s čistým svědomím porovnám. A vychází mi z toho De Nirův počin ve všech ohledech jako přesvědčivý vítěz. Stihne sdělit to samé v rámci poloviční stopáže a mnohem méně podbízivě. Company je kalkul s velmi proměnlivou kvalitou, který umí svého diváka napnout, místy strhnout a hereckými výkony nadchnout. Pravda, zdaleka ne všemi. Takový Chris O´Donnell sice již není tím tragicky antisympatickým floutkem jako kdysi, ale stále mu do statusu herce něco chybí. Konkrétně charisma a byť i jen špetka talentu. Vzhledem k faktu, že by měl na svých bedrech odtáhnout nějakých dvěstědvaasedmdesát minut je jeho obsazení zarážející volbou. Navíc mu scénář přihrává tak čistě běloskvoucí postavu "ríl emerikn boje" až to bolí. Přesto si dovolím tvrdit, že s tímhle námětem a obsazením se dalo vystoupat o stupeň výše na žebříčku kvality. Nebo možná dokonce i o dva. Co to melu... Nikoli dalo, ale přímo mělo. Stačilo se rozhodnout zda se držet reálné linky "jak to mohlo být" nebo té klasicky atraktivní bez ambicí. Ovšem oboje dohromady v této podobě, bohužel, nefunguje. (05.06.2008)

Studená válka je dnes již ustálené slovní spojení, termín označuje konflikt mezi zeměmi, které ale situaci neřeší vojenským střetem, jde spíše o zdiskreditování daného národa na ekonomické, politické, příp. ideologické rovině. Poprvé byl pojem studená válka použit finančníkem Bernardem Baruchem roku 1947, v obecnou známost se termín dostal téhož roku díky knize Cold War: A story in U. S. Foreign Policy amerického žurnalisty Waltera Lippmanna. [==] Nejznámější konflikt probíhal mezi USA a tehdejším SSSR v letech 1947 - 1991 (počátky ale lze vystopovat již na konci druhé světové války). Právě tyto události mapuje televizní minisérie The Company na základě bestselleru The Company: A Novel of the CIA, jehož autorem je americký spisovatel a novinář Robert Littell. Do jaké míry je knižní předloha založena na pravdivých historických faktech a fikci, ví snad jen autor sám, nicméně série působí velmi realisticky a důvěryhodně, sám jsem si říkal, že takhle nějak se to mohlo skutečně udát. [==] Divákovi je nabízen pohled na situaci "zevnitř", prostřednictvím tajných služeb USA (CIA) a SSSR (KGB). Zakomponování skutečných televizních záběrů z nejrůznějších politických jednání hlavních představitelů dané země či vojenských konfliktů (maďarské povstání, kubánská krize apod.) divákovi zprostředkovává pohled "zvnějšku" (tzn., jak to viděla většina lidí). Tento kontrast mezi výše uvedeným ještě více posiluje diváckou percepci, více vtahuje do děje, činí z diváka "zainteresovaného" a dává mu pocit, že ví více než ostatní. Výjimečnou ale minisérii činí především výsostně propracovaný děj, atmosféra, která diváka neustále drží v napětí, a vynikající herecké obsazení. [==] V seriálu se to hemží velkým množstvím dvojitých, snad i trojitých agentů, přeběhlíků a špionů šířících samé deziformace. Množství postav a charakterů činí z mnohovrstevnaté minisérie The Company na první zhlédnutí nelehko vstřebatelnou podívanou, všechna vodítka a informace lze dle mě pochytit až po několikáté projekci, poté ale budete odvděčeni komplexně propracovaným dílem, jakým The Company bezesporu je. Smekám! (03.01.2008)

Brilantní dílo. Skvostný seriál o studené válce. Detailnější pohled na ni jako na takovou jsem ještě neviděl. Vztahy mezi ruskou KGB a americkou CIA jsou pekelně napjaté, všude se to jen hemží dvojitými agenty a "draftuje" se o sto šest. Nádherná, takřka Oskarová kamera, divákovi přesně do noty hrající hudba, na televizní produkci hodně přesvědčivé vizuální efekty a co je hlavní - bezchybné herecké výkony. Kde jsou doby hezouna a idolu mnohých náctiletých děvčat, špatně hrajícího Chrise O'Donnella. Ty tam, Chris táhne celý seriál dopředu a právě on je ten, který herecky nad ostatními vyčnívá. Nechci říci, že ostatní hrají špatně, na excelujícího Chrise ale nemají. Jakž takž se ho ještě drží Rory Cochrane, který taktéž předvádí doposud svůj nejlepší výkon. Připočítejte si standartní (čili vynikající) výkony Alfreda Moliny, Michaela Keatona, Natashy McElhone a Alessandra Nivoly a dostanete nejlepší seriálové obsazení roku. Druhá světová má své Bratrstvo neohrožených, studená válka má The Company. (03.10.2007)