Warcraft: Prvý stret

Nepolíbená počítačovou hrou, předlohami ani kartami, jsem lapena další, velkolepou fantasy, jenž se směle postavila hned za mého srdečního a dosud nepřekonaného Pána prstenů! (jeho nepřekoná nikdy nic ...) Jsem nadšená z toho, že si mě úplně nový příběh omotal kolem svého kouzelného prstu a nemůžu se dočkat pokračování. Vlastně od začátku do konce to byla jedna velká akce. A co jiného, než klíčící láska, komplikovaná s nedůvěrou a oddaností, by mě dokázala tak nažhavit nedočkavostí dalšího dílu. Jsem zvědavá, jak se vztahy mezi orky, lidmi, trpajzlíky a elfy (snad to byli elfové, i když jim nějak podezřele svítila očka) dál vyvinou. Kdo koho zradí tentokrát, jaká bude další bitva, jaký náčelník vyroste ze zeleného mimina a jaké bude mít kly. Pardon, zuby. Všechnu tu epickou výpravu podtrhovala skvělá hudba a co se týče obsazení, tak to je další bezchybný tah. Skoro nikoho jsem neznala, ale každý z nich seděl ve své roli jako poklice na hrnci. Snad mě nenechají dlouho čekat ... (03.07.2016)

Chápu, že je těžké přijít s něčím novým pokud jde o adaptaci PC hry, zvláště když vám na záda dýchá dohled Blizzardu a s ním tisíce fandů, kteří progrindili ve WoWku stovky hodin. Ale i tak tvůrci mohli přecijenom přinést více, než jen recyklát nablblého fantasy klišé, který si okamžitě vybavíte, protože jste ho viděli u spousty jiných filmů, počítačových her, či četli v těch slabších fantasy titulech, kterých jsou portály knihkupectví plné. Chtěl jsem napsat přesně to samé, co zde Cervenak, ale on mě předběhl, takže to jenom zopakuju – jakkýkoliv 10 minut z Hobita je zábavnějších, než celé 2 hodiny Warcraftu. Nač to dlouze okecávat, byla to…....nuda. (13.08.2016)

Překvapivě kvalitka, vlastně bych si to dal klidně znova. A ještě radši bych viděl pokračování, ačkoliv jednička (díky bohu) nekončí cliffhangerem nebo tolik oblíbeným naznačením, že se vlastně nic nestalo. Naopak je to dost povedená (a jakž takž uzavřená) fantasy, která má možná kostrbatý rozjezd, pár podivných zvratů a hrstku slabších postav, to všechno ale přebíjí oddanou žánrovou vervou. Většina hrdinů je solidně vystavěná a dějí se s nimi nečekané věci, scénář kupodivu není úplně idiotský a hlavně je tu spousta kouzlení a bitkaření, které se vůbec nemá za co stydět. Už po pár minutách jsem si říkal, že tu něco takového docela chybělo. A našlápnuté finále mě v tom jen utvrdilo, takže radím poladit humor, vyhnat elfí cosplayery a hurá na dvojku! (7/10) (07.06.2016)

"Ze světla se rodí tma a ze tmy světlo." Já vím, že ve dne je světlo a v noci je tma, ale tohle má v sobě patrně něco mnohem hlubšího. Nicméně to nehodlám zkoumat, protože mne všeobecně souboje ušatých s vousatými v rytmu magie zase tak moc nebaví. Tady jsem se navíc poměrně rychle ztratil v tom, na které straně válčí Lothar, Medivh, Gul'dan, Orgrim, Durotan nebo Blackhand. Jediné vyložené sympatie si u mne získala Garona, kterou jsem nejen několikrát bezpečně poznal, ale po drobném stomatologickém zákroku bych ji byl ochoten považovat za použitelnou. Jenže to je pro mne málo, takže si vemte svůj fel a foukejte ho na někoho, kdo hrál Warcraft častěji než já. Já jsem to zkusil asi hodinu a když jsem nedal ani jeden gól, tak jsem to s Azerothem vzdal. (04.07.2016)

Duncana Jonese šlechtí, že se snaží cílit jak na fanoušky všech druhů předloh, tak i na Warcraftem nedotčené, ale v mém případě zůstal ve výsledku jen na půli cesty, kam ještě spíš doklopýtal. Ve chvíli, kdy se neznámé postavy tváří pár minut po začátku filmu smrtelně vážně a hází v každé větě cizí jméno, název či alespoň tajemné slovo typu "Strážce", nevěřil jsem, že se do děje dokážu dostat. Naštěstí celá mytologie není složitá a všechno do sebe začne zapadat, navíc ještě v kombinaci s dobrodružstvím, kde se pořád něco děje a není chvíle, aby někdo z hlavních charakterů nebojoval, nekouzlil nebo alespoň za bitvou či kouzlením neletěl. Problém je, že za první oponou v podobě pohledné vizuální destrukce nebo emocionálně dobře trefeného soundtracku už nic není. Soubojům, láskám, paktům i válkám chybí zábavnost a celý První střet se odehraje víceméně bez toho, abych začal Lotharovi a spol. fandit. Naopak jediná postava, která mě opravdu zajímala a které jsem držel palce, umírá až trestuhodně rutinním způsobem. Pokračování bych se nebránil, protože při takovéhle šíři bude pořád co rozvíjet, ale tady chyběla duše, pro kterou by mi nově poznaný vesmír mohl být blízký. 50% (15.08.2016)