Tears of Kali

Novšiu hororovú produkciu vyhľadávam len veľmi okrajovo. Na nemecké Tears of Kali som dostal zaujímavé echo, tak som sa na neho vrhol, aj napriek tomu však ale s malou dávkou zdržanlivosti až nedôvery. Horor rozdelený na tri samostatné kapitoly (Shakti – Devi – Kali), vyvolal vo mne po pár minútach obrovské nadšenie a úžas. Razom sa stal tým, výrazne najlepším, novším hororom (ďaleko za sebou nechal pecky ako Los Otros, Ring, Uzumaki a iné), ktorý ma počas projekcie doslova vykuchal. Srdce a dušu obrátenú naruby mi vrátil až po záverečných titulkoch a to v dosť zúboženom stave, s hlbokou nehojacou jazvou, ktorá mi bude naveky pripomínať tento pohlcujúci filmový zážitok. Tears of Kali to je inteligentný, drsný/nechutný, nervy drásajúci a mrazivý horor režiséra Andreasa Marschalla, ktorého nápadité spracovanie vydesí až do kostí. "Už ste sa niekedy pozerali do hĺbky svojej duše?" Pozrite sa! Tears of Kali. (06.08.2008)

Wtf? Ako môže byť tento film tak podhodnotený? Veď spája všetko, čo len v horore nájdeme. Tajomnosť, záhadnosť, mrazivú atmosféru, okultizmus, ale aj nechutnosť a kopu krvi. K tomu zaujímavý príbeh a vynikajúce herecké výkony. Každý si v tomto filme nájde to, čo ho na hororoch baví. Film je zložený z troch kapitol, ktoré by teoreticky dobre fungovali aj samé, ale sú spojené jedným príbehom, ktorý je postupne po častiach vyrozprávaný retrospektívne. Určte si to 50-60% nezaslúži, film ma bavil celých 106 minút (po dopozeraní som predpokladal, že má asi 80 min) a tak musím hodnotiť za plný! (20.04.2010)

Hodně zajímavý povídkový kousek. Inspirace starší evropskou hororovou školou je jasně patrná, byť v následujícím filmu Masks se Marschall předvedl ještě mnohem víc (a jsem moc zvědavý, co přijde dál). Každopádně na témata má hodně dobrý čuch a jejich znepokojivá realizace mu zatím také vychází, byť v případě Tears od Kali mi trochu vadil přebytek jalových keců. Atmoséfra a gore na úrovni. (13.12.2012)

Pre mňa ťažko stráviteľný amaterizmus s nesympatickým hereckým osadenstvom a smiešnou tendenciou tváriť sa ako nejaká okrajová forma sofistikovaného filmového umenia. Z troch poviedok ma mierne zaujala iba prostredná o neortodoxnej psychoterapii, ostatok som vyslovene pretrpel. Štýl, ktorý preferuje nemecký režisér Andreas Marschall ide úplne mimo mňa... (25.10.2017)

,,Co je tam dole?" ,,Dole chodí živí s mrtvými..." A jak je tam, jak to vypadá?" ,,Ticho a vlhko." Působivý mystery horror kombinuje asijskou duchařinu s indickými a evropskými mýty, to vše doplněno o zdařilé gore (na příklad ustřihávání očních víček či stahování z kůže). Obdoba filmů, kdy z paralelních světů COSI proklouzne do světa našeho. Zde se jedná o nejtemnější stránky lidské duše, kde se ukrývají vzpomínky, démoni a nejděsivější noční můry (ano, i na Fredyho si člověk vzpomene, chybí zde ale jeho černý humor). Magická hudba společně s kamerou, která střídá celky s detaily a při krvavých masakrech neuhne, vytváří patřičnou atmosféru. Tenhle film je místy chladný, mrazivý, místy strašidelný. Odkazy i na tibetské mnichy jsou pochopitelné - oni se dokážou dlouholetými meditacemi dostat za hranice bytí, tam, kam se ostatní dostanou až v momentě smrti... (22.08.2013)