Garth Marenghi: Nemocnice na kraji světa

Na věčnou otázku, která horrorové fandy rozděluje na dva nesmiřitelné tábory již od poloviny sedmdesátých let, tedy zda je lepší Stephen King či Garth Marenghi (u nás takřka nepřekládaný, s jednou výjimkou v povídkovém sborníku sestaveném tuzemským apoštolem horroru Tomášem Korbařem) tu odpověď nenajdete. Zásadnost Darkplace ovšem tkví v tom, že je na tolik kvalitní, že i zapřísáhlé Kingovy pohůnky je schopen zaujmout a nahlodat je, že i na tom Marenghim přeci jen něco může být... Což se v opačném gardu doposavad žádnému Kingovu dílu nepodařilo. (26.02.2011)

Darkplace je sofistikovaná paródia a to je jeho výhoda aj nevýhoda. Štylistika dohnaná do absurdna je tak verná svojmu predobrazu, že človek niekedy zabúda, že sa díva na paródiu a začína veriť, že ide o skutočný dobový seriál. Jednotlivé zápletky si viem predstaviť ako reálne epizódy nejakého 80s/90s mysteriózneho/hororového seriálu. Navyše Garth Marenghi je charizmatický tvorca, či teda skôr dreamweaver a akoby z oka vypadol niektorým béčkovým spisovateľom. Na druhej strane dôraz na humor prameniaci z tej "meta-úrovne" a znalosti televíznej tvorby 80tych rokov posúva situačnú komiku do úzadia a preto som sa pri Darkplace nahlas smial len sporadicky. Čo ale neznamená, že to nie je vtipný seriál. (22.09.2013)

Je smutným paradoxem, že natočit něco záměrně špatně, dá přinejmenším stejně práce, jako natočit něco záměrně dobře [ale asi to dá práce víc, protože příručka ”how to do it worse” neseženete], nemluvě o tom, kolikrát méně invence dá vyrobit šmejd mimoděk. Parodie je nejvyšší formou obdivu, ale nesmlouvavost a trefnost, s níž „Darkplace likviduje aureolu model jako „Twin Peaks", „Riget" a třeba všech „Mlh", co jich stříbrné plátno obestírá, je fakt sžíravá. Žvásty zneuznaných géniů televizní tvorby, jimiž je děj [silné slovo, vím] vítaně přerušován, vrhají na originály světlo, v nichž jsem je nikdy nechtěl vidět a které už na ně bude dopadat, dokud si budu Merenghiho & spol. Pamatovat – dost možná tedy navěky. Marenghi jako tupé, arogantní, šovinistické hovado je bůh, Dean Learner nezaostává, ale Matt Bellamy a jeho Sanchez je jednička už jen pro utajenou osmdesátkovou klasiku „One Track Lover". Ze všech záhad obestírající nemocnici v blatech je nejnepochopitelnější existence pouhých 6-ti epizod. (14.11.2012)

Britská komedie vládne světu humoru, vyvíjí se, nestagnuje, mění tvář, formu... Darkplace v sobě spojuje to nejlepší z námětově a formálně zajímavých kousků Rickyho Gervaise (zejména inspirace Kanclem je docela čitelná), dokonale vypointovaného situačního humoru sérií Grahama Linehama (jenž si v seriálu zahrál malou roli), či z na intertextualitě založené série Spaced Simona Pegga. Výsledný produkt je těžko popsatelný, už jen proto, že jde vlastně o fikci ve fikci (diegezi v diegezi) a samotný seriál Darkplace (na naši úrovni chápání parodie na horory a mizerně - jak formálně a herecky, tak scénáristicky - udělané seriály 80. let) nejde chápat bez toho, že víme co jsou jeho autor a ostatní tvůrci zač. O Garthovi se nechci moc rozepisovat, pro hrubé pochopení jeho i celého seriálu by mohl postačit tenhle citát. Gareth Marenghi: "With this show, I wanted to make people laugh and cry... and shit themselves at the same time." Nemyslím, že by vás Darkplace rozplakal, ale o tom, že se poserete smíchy vůbec nepochybuju. Holness a Ayoade jsou zkrátka pašáci a já ani nemůžu šetřit hvězdama. 90% (13.09.2007)

Poslední dva díly už trošku ztrácejí tempo - ale v podstatě jde o výtečnou parodii. Ale je to vskutku sranda jen na těch šest dílů, a docela se mi zamlouvá trend tvořit krátké seriály (Komparz, Kancl, I.T. Crowd...) - je dobře, že tvůrci nezacházejí dál, a že veškeré své nápady vměstnají do několika dílů. (27.10.2007)