Valkýra

To, co děla Singer, není filmařina, ale manýra – ulpívání na uplývajících záběrech, marnotratné dodržování pravidel žánru a skrovné vypravěčství. Singer je ještě kluk – a já mu proto, ale jen proto, odpouštím; kdyby natočil Valkýru v šedesáti, nebylo by pro ni omluvy -, je to vidět třeba z doslovné a průhledné inscenace veškerého dění před kamerou. Kódy, které mají divákovi pomoct s orientací v příběhu, získávají u Singera výsadní postavení a nic, vskutku nic jiného k obdivu nezbývá (jako kdyby někdo odstranil hory a cesty a zanechal v krajině pouze rozcestníky), protože Singer nechápe žánr jako jasně určený rámec, v němž by mohl kreativně pracovat, a který pouze kontroluje jeho přílišnou tvůrčí kreativitu, jež by film vzdalovala od masového publika, kterému byl určen. On chápe žánr jako danou nutnost, bez ohledu na to, že jakákoli precizní práce ohraničená žánrem sice může vézt k maximální kvantitě (naplnění kót), nikoliv však k maximálnímu kvalitě - odtud zástup 4-hvězdičkových hodnocení. Věděl to i Ockham: stačí pohnout jediným prstem a narušíme všechny vztahy a pravidla ve vesmíru, například vzájemné postavení všech sublimárních a nebeských těles vůči našemu prstu. Singer to doposavad nepochopil. Má-li nějaké pocity, nerodí se z nich žádné myšlenky. Zdálo by se, že není žádného spojení mezi jeho myslí a jeho tělem. (03.03.2009)

Wagnerova skladba Die Walküre je, jak se zdá, velmi inspirativní. Dala vzniknout nejenom názvu jedné nevydařené operace ale i tomuto vynikajícímu snímku snažícímu se o věrnou rekonstrukci atentátu na Adolfa Hitlera. Bryan Singer věnuje veškerou pozornost i těm nejmenším detailům a daří se mu skvěle vykreslit dobovou atmosféru ve válkou zmítaném Německu. Obklopil se celou plejádou vynikajících a převážně britských herců, v jejichž postavách je někdy složité se orientovat ale výsledek je i přes prvotní rozpaky vynikající neboť takovéto válečné drama tu již dlouhou dobu nebylo. Nebýt modré pastelky bylo by to čistých 9 takhle je to prozatím velmi silných 8,5/10. (28.02.2009)

Na tenhle film se čekalo hodně dlouhou dobu, a kdejaký milovník válečných filmů musel skákat radostí, když zjistil, že Tom Cruise si zahraje hlavní roli hrabě von Sauffenberga, i když jak v čem, protože co tady čtu komentáře, tak se plno lidí shodne s tím, že Cruise postavu prostě hrozně odflák. Jenže s tím já určitě nesouhlasím. Cruise jí neodflák, jenom jí nezahrál nijak úctyhodně, aby měl člověk na co vzpomínat, spíš taková ta klasická rutina. Taky předpokládám, že plno lidí koukalo na film přičemž vědělo, jak to všecko dopadne, a to filmu asi taky trošku snižuje kvalitu, i když to tak vůbec být nemuselo. Valkýra je furt jenom rekonstrukce události, přitom události dost zásadní, která na zfilmování čekala asi tak vážně jako vrah na milost. Celá sestava kolem von Stauffenberga byla výborná, není tam nikdo kdo by mi neseděl, a určitě filmu prospělo, že se točil v Německu. Neexistuje fakt, který bych tomuto filmu dokázal vytknout. Vznikl jako rekonstrukce, jako rekonstrukce hodně vydařená, kde první hodina není tak narvaná napětím, jako ta druhá, ale i tak nenechá oči unavit, a dobře připraví na zakončení jedné z etap druhé světové války ze strany Německa. Jsem rád, že filmy z války stále vznikají, a že je stále o čem filmovat, kéž by toto téma byla studna bezedná, ale jak je vidět, filmy z války už příliš v módě nejsou, a stejně na to doplatila i Valkýra, která po světě zase tak vysoké hodnocení nezískala, ale u mě si ho získala bez problémů. (04.04.2009)

Valkýra je pre mňa obrovským prekvapením, pretože po Superman Returns som od Singera vlastne nič nečakal. Lenže on sa vrátil a za výdatnej pomoci elity britských hercov a Toma Cruisa sa veľkolepým spôsobom rehabilitoval. Film šlape ako nemecké auto za ideálnych podmienok, nikde to nedrhne, každá súčiastka vykonáva svoju prácu spoľahlivo a nadmieru presne. Nik z hviezdneho ansámblu nevyčnieva a dokonca ani veľký Tom nie je ničím viac než princeps inter pares, takže nemá potrebu rozhadzovať rukami ani ukazovať iné rušivé trademarky. Valkýra funguje ako politický thriller a rekonštrukcia najslávnejšieho atentátu na vodcu absolútne bezchybne, Singer si užíva také bonbóniky ako odpálená strecha kostola pri verbovacom stretnutí Tresckowa so silne veriacim katolíkom Stauffenbergom ako štart pre Stauffenbergovu motiváciu zapojiť sa do plánu, či odťažitý pohľad na popravu sprisahancov s titulkami o tom, kto z katov bol ďalšou obeťou Hitlerovej paranoje. Krok po kroku buduje režisér napätie dostatočne spoľahlivo na to, aby divák nachvíľu zabudol i na fakt, že o výsledku tohto komplotu už dávno rozhodli dejiny a drží Stauffenbergovi a spol. palce, aby to vyšlo. Veľmi názorne je ukázaná dôležitosť komunikačných sietí v modernej vojne (predstavte si nachvíľu , že by si radisti zvolil „nesprávnu stranu“ ...) a tiež sila propagandy. Na rozdiel od ostatných si nemyslím, že toto je chladný film; to že tu nemáme blitkové slzopudné rodinné scény považujem za veľké plus a skutočne dôveryhodné vlastenecké emócie sme vo filme už dávno nemali. Po tej všetkej chvále však musím filmu vytknúť jednu zásadnú vec. Stauffenberg and co. neboli žiadni humanisti a filantropi. Boli to len dostatočne pragmaticky mysliaci ľudia na to, aby vedeli, že to, čo sa o rok neskôr skutočne stalo je nevyhnutné odvrátiť, a že to pôjde jedine bez veľkého Adolfa. A tak ich prosím neoslavujme ani tak veľmi ako hrdinských bojovníkov proti nacistickým bludom o nadradenej rase ale skôr ako vlastencov, ktorí sa už nemohli pozerať na to, ako ich krajinu decimuje neschopný vizionár a mizerný stratég Hitler. Pretože ani to nie je málo a preto ich Nemci môžu právom považovať za hrdinov. Pokúsiť sa zachrániť svoj štát a národ pred totálnou skazou je totiž jedna z najušľachtilejších misií vôbec. 9/10 P.S. Tak také ticho ako bolo po Valkýre som ešte asi v kine nezažil. (01.03.2009)

Valkýra je film, který vznikl díky přání, penězům a odhodlání Toma Cruise, který si zahrál hlavní roli. Přiznám se, že jsem projektu nevěřil ani poté, co jsem viděl ukázky a obával jsem se obvyklého znetvoření historických událostí hollywoodštinou. K mému překvapení je Valkýra střízlivě, možná až příliš střízlivě, pojatý snímek, který sice (ostatně nezbytně) složité motivace a události zjednodušuje, nicméně drží se věrně historických událostí. Tom Cruise pojal svého hrdinu trošku zidealizovaně, 2-3 dialogy šustí papírem a ve 2-3 scénách je znát kapka patetismu navíc, ale mnou očekávaných srdceryvných scén loučení s rodinou a odsouzených navzájem jsem byl ušetřen. Pátá hvězdička filmu unikla proto, že události kolem puče jsou pro fanoušky historie detailně známé a film v tomhle ohledu nemá čím překvapit. Z hereckých výkonů stojí za zmínku Kenneth Branagh v roli generála Tresckowa. Singerova režie je profesionální a divák si dosytosti užije napětí při manipulaci s roznětkami nebo s aktovkami naplněnými výbušninou. Jen pro dodatek, Hitlerova smrt mohla skutečně zkrátit válku o několik měsíců, ale vyhlídky samotných pučistů byly mizivé, neměli jednoduše dostatečnou podporu a poté, co by vešly okolnosti zavraždění Hitlera ve známost, byli by bezpochyby odstraněni. Spiklenci ostatně nikdy netvořili nějakou kompaktní skupinu, byli tam umírnění nacionalisté i liberálové a jen obtížně hledali společnou řeč. Jejich představy i vzhledem ke spojencům byly naivní, očekávali, že se dohodnou na příměří a čestném míru, který podle jejich představ zahrnoval i řadu územních zisků z probíhající války. Jenže po úspěšně provedené invazi do Normandie a rozdrcení německé armády v Bělorusku už spojenci nic jiného než bezpodmínečnou kapitulaci nebrali. Celkový dojem: 80 %. Filmu jsem mimochodem nevěřil nejen já, ale i velká americká studia, která očekávala, že umělecká rekonstrukce událostí, které se bezprostředně nedotýkají amerického angažmá za 2. světové války, u publika propadne. (28.12.2009)