A mulandóság gátja
The Dike of Transience
Recenzie (3)
Jak ukotvit vzpomínku na lidi, místa, předměty, k nimž máme vztah a jež už v životě neuvidíme? Paměť umí být vykutálený alibista… Gyula Nemes minulost lapil po svém. Adekvátně ku tváři kolonie, kterou už dávno opustil čas, a stínů jejich obyvatel volí záběry zaprášené, jako z dob prvních domácích kamer a jejich lačných majitelů ještě tak tak stačících zachovat pro budoucnost pomíjející objekty vlastních citů. Lze slyšet chod přístroje a to, co vidíme, přiznává všechny nešvary těchto prastarých soukromých poct. Máme tu čest být u toho, když se rodí dychtivě snímané budoucí vzpomínky bludného amatérského kameramana z první půle dvacátého století, krve naší krve... Tíže zmaru doléhá i na zvukové ilustrátory - vesnickou kutálku marně zápasící s Beethovenem - a film-- ()
Skvelé zdokumentovanie tváre miesta, ktoré dlhodobým používaním získalo génia loci, bez toho aby sa oň usilovalo (ako sa to deje dnes pri dizajnovaní trendových kaviarní a reštík vyzdobených od podlahy po strop vecami od babičky a každou stoličkou od iného straodávneho remeselníka). Ramená Dunaja obývané vyradenými loďami, slúžiacimi ako ubytovne, či lodenice, sú asi všade na spodnom toku rieky podobné. A podobná je aj tunajšia balkánska atmosféra jemnej až značnej neusporiadanosti týchto polohrdzavých vrakov a ich prírodného okolia. A úplne totožná je aj urputná snaha developerov tieto miesta zlikvidovať a vystavať namiesto nich krásnu radovú zástavbu, či sieť obchodno zábavných centier pri rieke v objatí prírody. Zvolená hudobná linka spoločne s čiernobielym obrazom veľmi ostro zablúdila v osobnej minulosti a priblížila celý film ako atmosférou tak hudbou výtvorom modernej slovenskej vážnej hudby začiatku 90. rokov. Tvorbu Gyulu Nemesa si je radno zapamätať a sledovať! 90% ()
Spíš jsem z toho cítil pomíjivost roku 2001 natočení dokumentu, že protagonisté jsou už nejspíše mrtví a místa vypadají jinak. ()