Růže a prsten

Vtipné to nie je, farbu to nemá, nejaký Quasimodo tam furt zavadzia, no o hovne rozprávka. Len som videl, že tá s kýblom bola oveľa krajšia ako princezná, inak ma nič nezaujalo ani princ Mrzuto, nemám tie sklony. Jedno tu však stojí za mienku. Netreba film nahlásiť novodobým cenzorom a overovateľom faktov z progresívnej maštale? V obsahu sa jasne píše, že ruža a prsteň vzbudzujú lásku "u opačného pohlavia". Sakra, ale veď to je homofóbne! (29.06.2023)

Příhody prince Vavřína a prince Bulky, jak pojmenoval svůj pohádkový příběh sám velký Thackeray, si i v o poznání skromnější televizní úpravě pod režijním patronátem Vlasty Janečkové uchovávají to nejcennější – hravost, vtip, nadsázku a především veskrze moderní pohled na lásku mezi mužem a ženou. Thackerayova pohádka totiž, jako jedna z prvních, ne-li první, staví nad sličný zjev moudrost a vzdělanost, nezbytné odznaky lidské civilizace a humanity. Nutno dodat, že herci si s tím poradili na výbornou, od Marvana až po neodolatelného Miloše Nesvadbu jsou všichni ve svých rolích vpravdě rozkošní. (01.07.2022)

Velice pěkná, divadelně stylizovaná televizní pohádka na motivy vánoční povídky W. M. Thackeraye z roku 1855, vtipně aktualizující pohádkový žánr (v oblasti jazyka i charakterizace prostředí a postav). Celý příběh se nese vzdor své členité výstavbě v hravém duchu, který podporují i uvolněné (leč precizní) herecké výkony; okouzlují především Jaroslav Marvan svou humornou hrou na krále Udatu (vládnoucí spíše jídelníčku nežli království), Jan Tříska svou proměnou v naivní princátko, oddávající se raději ušlechtilým hrám (tenis, golf & šerm), nikoliv studiu a Miloš Nesvadba jako princ Bulka (nomen omen). Duch improvizace mocně zavládl (a to i z vypravěče příběhu: pantomimicky se vyjadřující oživlé sochy, perfektně sehrané Zbyňkem Vaňousem) a dal vzniknout správné atmosféře! (08.02.2009)

Růže a prsten jsou krásnou ukázkou naivity, humoru a nadsázky, aniž by to sklouzávalo do hlouposti či trapnosti. Přemýšlím, zda si umím představit ještě o něco méně královského krále, než byl tady rada Vacátko (já vím, Šíleně smutná, ale tam je to o něčem jiném, i když i to je komedie), ta směšnost jeho krále vyniká ostřeji i díky královské důstojnosti královny (taky je to mrška, o to pokoj). Krásná deus ex machina figura - socha, jak coby prvek v ději, tak jako prvek výtvarný. Absolutně geniální výběr byl v postavách princů, Miloš Nesvadba je k zulíbání, Jan Tříska je beze vší ironie dokonalý pohádkový princ z rodu těch, jaké jsme měli v pohádkách běžně a jací se dnes již evidentně nerodí. Stejně tak byla hezká princezna Andělka, kterou půvabem překonala jen Bětuška. Že je Jana Preissová krásná ženská vím odjakživa, marně přemýšlím, jak mi mohlo celé roky unikat, že má tak příjemný hlas. No já vím, to jsem objevila zas minimálně nový kontinent, ale já si to opravdu uvědomila až tenhle týden (u jiné pohádky). Moc se mi líbilo, že se nebáli do pohádky dát i zjevnou parodii, třeba když princ veršuje a při hledání rýmu na jméno Bětuška z něj padá: "Bětuška beruška, Bětuška osuška, Bětuška rozbuška..." Stejně tak v závěru přímočaře zasáhne socha a je vyřešeno a nikdo nad tím nedumá. A tak všechno nad očekávání dobře dopadlo, všichni jsou šťastní a spokojení.... Lidé by ostatně nikdy neměli spoléhat na kouzelnou růži a prsten. Měli by být sami krásní, být na sebe milí a měli by se mít rádi. (18.04.2013)

Tuhle pohádku jsem několikrát četla jako dítě a hodně se mi líbila, i když měla dost nepohádkových motivů; i její sloh byl nepohádkově věcný a lehce ironický (jak taky jinak, když ji psal Angličan). Televizní zpracování je na půli cesty - ironie a lehkost předlohy se tam objevuje jen občas (pak to ale stojí za to), logika děje v úpravách a krácení dostává chvílemi docela na frak. Nápad s vypravěčem - pantomimickou sochou je strašný. Herci jsou dobří, nade všechny ale jasně vyniká Tříska jako princ Vavřín. (15.11.2012)