Hobit: Neočakávaná cesta

„Svět není v tvých knihách a mapách. Svět je venku.“ Hodnocení prodloužené verze (kinoverzi jsem neviděl). Ačkoli je prezentován jako dobrodružné fantasy kráčející ve šlépějích Pána prstenů, pro mne byl Hobit v prvé řadě příběhem proměny poutníka fikčními světy (neboli nerda), který teskní hlavně za svými knihami, ve skutečného hrdinu. Je to zejména Bilbova nezpůsobilost pro epické dobrodružství, která oživuje a také popostrkuje vyprávění (kulinářské tipy obrům, vysmeknutí se z gobliního zajetí). Zapomenutým kapesníkem počíná nejen postupná ztráta veškerého komfortu, ale také hrdinova proměna z toho, kdo neustále hledá silnějšího vůdce, který by ho vedl, v samostatně jednající figuru. Věřím, že toto směřování k samostatnosti bude v dalších dílech pokračovat. Dlouhý úvod v Hobitíně není důležitý jen kvůli nastínění cíle mise a představení trpaslíků. Zobrazení pohodlíčka, v němž provincionálně smýšlející „no adventure“ půlčík žije, zároveň slouží jako kontrastní podloží pro situace, v nichž se protagonista posléze octne. Stesk za opuštěným domovem je motivem prohlubovaným napříč celým filmem nejen skrze Bilba, ale také trpaslíky, kteří po svém exodu žijí ve vyhnanství. Hobit i trpaslíci zároveň opakovaně překonávají své fyziognomické předurčení, když musí zas a znovu čelit nepřátelům mnohem větším než jsou oni sami. Pozvolného zvyšování rizik, s nimiž jsou postavy konfrontovány, probíhá za paralelního upozorňování na budoucí hrozby, což Hobita ve výsledku mění v jeden velký příslib událostí, které teprve přijdou. Odkládání neředěné spektakulárnosti není na škodu, neboť prezentované dobrodružství před námi roste společně s Bilbem. Ten se ve světě reálného ohrožení teprve rozkoukává, takže má dost času na hádanky se schizofrenním pazgřivcem, a stejně jako divákovi mu musí být mnohé vysvětleno. Explikativní pasáže mění hlavní linii vyprávění ve zřídlo pro mnoho bočních příběhových toků, které ovšem nezdržují ani neruší, neboť se sbíhají zpět k výchozímu zdroji a dávají najevo, že jejich význam bude plně doceněn v některém z pokračování. Nad potřeby vyprávění překynula pouze délka některých akčních scén, prozrazujících, že Jackson je v nitru podobný hračička se slabostí pro bizarní monstra jako del Toro. Syrový vizuál akčních scén navíc moc neladí s lyričtější krajinomalbou. S ohledem na množství scenáristů a literárních i jiných zdrojů, z nichž čerpali, je výsledek stále obdivuhodně kompaktní a už dlouho jsem si nevychutnal takhle žánrově čisté, v dobrém slova smyslu starosvětské dobrodružství. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Bluntman, Lavran, Arbiter, Phobia, Tirion, mcb, L_O_U_S, Kellerman, TERRORDROME, Gattolino (13.12.2013)

Bilbo Pytlík, syn Beladony Bralové a Bungo Pytlíka, jako 14th warrior a nepoctivý nálezce, co zvedá ze země kdejakou lesklou tretku - jak by řekl vládce Rohanu, král Théoden: „Tak to začíná…“ Jackson se nevydal neočekávanou cestou a věren pohádkovosti předlohy mi umožnil návrat do důvěrně známého prostředí, v němž se cítím komfortně. Kritizovanou infantilnost smetávám ze stolu, chybějící faktor lidských postav nešel vložit Tolkienovi navzdory a nějaká polarizace na Dobro a Zlo teprve klíčí v zárodcích. Jako by se předválečné období při psaní Hobita odrazilo na ilustraci bezstarostného ticha před bouří a plíživého zla, načež až Pán prstenů mu dal díky zkušenostem z válečného běsnění pro opojnou sílu moci jasné obrysy. Hodnocení nechávám prozatím otevřené na čtyřech hvězdách a s okoralým lembasem v hlavě si počkám, jak mi bude Šmakovat cesta zpátky.. P.S.: Kdyby byl Gandalf co k čemu, už se dávno stal většinovým podílníkem v letecké společnosti Giant Eagles Airlines - chlupaté hobití hnáty by byly ušetřeny všeho toho putování, ale na druhou stranu, my bychom si to nejspíš tak neužili.. (09.05.2013)

LOTR bol nakrúcaný z lásky a bez prachov, Hobit je nakrúcaný pre prachy. Prvé zhliadnutie ma pocitovo potešilo návratom do Stredozeme, obalenej do tónov Howarda Shora. Po druhom ale znižujem na tri hviezdy. Aby aj scény s Glumom, ktorý bol pred desiatimi rokmi highlightom fenomenálnej trilógie, pôsobili rozťahane a neudržali každým slovom moju pozornosť, je neodpustiteľné. Prvý Hobit je neskutočne rozťahaný. Zatiaľ čo v LOTRovi ste mali pocit že by zniesol viacej, a toto viacej priniesli rozšírené edície, prvý Hobit pôsobí ako prepchaný vatou. Byť hutnejších vzťahov medzi postavami, ako bolo napr. priateľstvo Froda so Samom, bola by snímka pútavejšia. Ale tých tu niet. A kľúčový problém v porovnaní s LOTRom je ten najočakávanejší: Jackson sa tu nemôže oprieť o ultimátne zlo a hrozivú temnotu, ktorých zobrazenie bolo vždy jeho najsilnejšou režijnou devízou. Nemá tu Saurona, Sarumana, Mordor či uruk-haiov, proti ktorým sú hlavní hrdinovia bez šance. Najsilnejším motívom LOTRa bola odvaha mierumilovných, malých hobitov, postaviť sa neporaziteľnému, kolosálne mocnému nepriateľovi. Hobit toto nemá. Hlavný záporák s jeho bandou škretov síce je najstrhujúcejším prvkom filmu, ale v príbehu zatiaľ nezohráva väčšiu rolu než kdejakí záporáci z Narnií, Zlatého kompasu a podobných digitálnych povrchností. Martin Freeman výborný, a najkrajšou scénou filmu je pre mňa let na orloch. (19.12.2012)

Na poněkud rozvleklém začátku jsem měl pochyby, ale Peter mě jich brzy zbavil. Není to sice Pán prstenů, ale víc než hrdě nese jeho odkaz. A mnohdy jsem se cítil tak, že zrovna sleduju jeden z jeho regulérních dílů. Příběh, postavy, atmosféra, o technické a vizuální stránce nemluvě, ze všeho na mě LOTR dýchal. Avšak raději dodávám, že předlohu jsem nečetl, což možná také udělalo svoje (dle některých reakcí bych šel s hodnocením asi níž...no, možná). Takhle za úvod strhávám půl hvězdy, ale slabší plný počet si v mých očích Hobit rozhodně zaslouží a jsem zvědavý, jak na mě zapůsobí další díly, tenhle mile překvapil. (17.08.2013)