Cloverfield: Monštrum

Dokonale neoriginálne a držiace sa všetkých schém a klišé podobných filmov, ale úchvatná forma to prebíja a vlastne dáva tej "otrepanosti" zmysel. Hra na "všetky tie veci, ktoré sme už videli v iných filmoch, ale nikdy nie takto" v druhej polovici mierne stráca tempo, ale pocit autentického zážitku je silný až do konca. Opakovane a na TV obrazovke by ma to asi nebavilo, ale premiérovo v kine je to šleha. (03.04.2008)

Tak to byli fakt GIGANTI. Byl jsem fakt vyšokovanej a žasl jsem. Totálně mě to vtáhlo a to prosím, i před tím, než se objevilo monstrum. Demoliční scény jsou dokonalé a třeba procházení tunelem nebo následné zjištění následků kousance je fakt šokující. Nejlepší je ale že i ty postavy byly hodně dobré a věřil jsem jim, že šli pro tu holku místo aby zdrhali. Pro mě největší pecka poslední doby. (06.02.2008)

Když se rozdávaly originální nápady, Abrams se svou partou předbíhali. Jak jinak vysvětlit to, že příběh provařeného žánru, natočený technikou osvědčenou již od marylandských lesů, dokáže jen pomocí roušky tajemství překovat v dokonalý hit, na který se hrnou davy a který mu s velkou radostí zbaštím? Parádní zážitek, který mi svou sugestivností nedal v den projekce pořádně spát. (22.02.2008)

Asi tak dvacet minut jsem nechápavě koukala, na co jsem se nechala vytáhnout do kina a pořád jsem si říkala - nemělo to být scifko? Jenže pak se ozve první otřes a celá ta partička mladých, co si doteď nahrávala svoje bezvýznamné problémy na video má najednou velké starosti, jak vůbec zachránit holý život. Kdo nemá rád Blair Witch, ať tenhle film snad radši ani nezkouší, ale pro mě to mělo slušně děsivou atmosféru a samotné monstrum mě dost příjemně překvapilo svojí neobvyklostí. Překousněte tu roztřesenou kameru a občas mizerné záběry a vžijte se do toho a nemůžete být zklamáni. (25.01.2008)

V Monstru nelze vysledovat tradiční filmový vodítka, jelikož je dělaný výhradně přes jednu (handy) kameru a film se musel vypořádat s nemožností střihu. Nejzajímavější je ovšem problematika týkající se postav. Ty jako by vás mezi sebe nechtěly vpustit, jde o metrosexuály, extroverty na hranici sympatičnosti a sexy holky. Slouží hlavně pro pohled. Což byl záměr. Autoři filmu nechtějí, abyste byli jednou z postav filmu, ale abyste se stali další postavou, prostě sami sebou a mohli si příběh prožít na vlastní pěst. Už nemusíte být Cruisem z Války světů či Owenem z Potomků lidí. Tenhle koncept potlačené identifikace je velice důmyslný a ze všeho nejvíce se blíží počítačovým hrám. Anoncuje věk virtuální reality. Navíc nechává tvůrcům volné pole působnosti a je na nich, zda chtějí zakončit děj šťastně, nebo nešťastně. Můžou klidně všechny postavy vybít, protože o ně vůbec nejde, podstatný je „osud" diváka. Monstrum je dokonce natolik výtečné, že by vůbec nemuselo přepínat do dramatu, ale klidně se mohlo dovalit do konce na vlně romantiky a pokračovat v party ze začátku. (19.04.2008)