Misia na Mars

Nemůžu si pomoct, ale já tenhle film mám strašně rád. Už jen kvůli té myšlence, kterou doprovází výborné herecké výkony v čele s Gary Sinisem a sice atypická avšak velmi chytlavá hudba. Rozhodně mnohem lepší jak konkurenční Red Planet, zejména závěr mě naprosto dostal. Ne kvůli zpracování, ale kvůli hodně atraktivnímu nápadu. Filmy tohoto typu miluju a Mission to Mars je pomyslnou špičkou. (27.12.2011)

V De Palmově kariéře solitérní sci-fi mise, dá se říci sebevražedná. Jeho trademark neobvyklých kamerových kejklí byl přítomen a přitom ho zabíjely žalostné CGI triky a do očí bijící užití modýlků kosmických vozítek. Když přišel s nějakou silnější scénou, obratem to zprasil něčím takovým jako „krátký vlasec na udičce a pápá Frosty Robbins.“ Jestli tam bylo pod vrstvou čediče nějaké hlubší poselství, zazdily ho věty hraničící s parodií, otřepané motivy a posádka, které jsem ani na chvíli neuvěřil, že není bandou herců v ateliéru. Nehledě na to, že závěr s uslzeným Marťanem u podivného 3D modelu naší sluneční soustavy a G.Sinisem v potrubní poště zaváněl srážkou s rojem kýčovité sentimentality.. Musím otřít trochu zdejších slin z Morriconeho, protože pokud plnil zadání „doprovod k melodramatické vesmírné misi“, rozhodně nezklamal a třeba při scéně netěsnícího modulu vnesly jeho varhany mezi poletující kapky krve a Dr.Peppera i notnou porci dramatu. (15.03.2017)

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej. (14.01.2007)

Tak tohle mě položilo! Co to mělo být ... snad prequel ke kultovní Cameronově Propasti??? Co ta grafika mimozemšťánka, co ta vykořistěná idea dýchání v zavodněných plících ... sakra scenaristé asi nepředpokládali, že to někdo zná, že to někdo před patnácti lety viděl! Ale nebudu tak vostrá, nebýt poslední půlhodinky, dala bych za ***. Protože je mi Brian de Palma sympatický svou režií, protože Gary Sinise klidně zastoupí mimozemšťana a Tim Robins s Donem Cheadlem jsou příjemní herci. (16.08.2005)

Před lety jsem ten film odsoudil jako dokonale natočenou nepovedenou nudu.. Po letech mi nezbývá než nasypat si popel na hlavut a přiznat, že jsem film velmi podcenil, o čemž mě přesvědčí každá další repríza, kterou si dám. Skvělé obsazení, dokonalé zpracování, strhující emoce, fantastická atmosféra, ve které se převaluje dokonalý mix tajemství a uvěřitelného pojetí, které nikde příliš netlačí na pilu a nesnaží se být efektně videoklipově cool ani nepředvádí bandu nežitvotně schopných supermanů, kteří si vždy vědí rady... Po letech a po ověření několika reprízami říkám, že z marsovských filmů je možná nejlepší, který kdy byl natočen. (13.09.2008)