Misia na Mars

V De Palmově kariéře solitérní sci-fi mise, dá se říci sebevražedná. Jeho trademark neobvyklých kamerových kejklí byl přítomen a přitom ho zabíjely žalostné CGI triky a do očí bijící užití modýlků kosmických vozítek. Když přišel s nějakou silnější scénou, obratem to zprasil něčím takovým jako „krátký vlasec na udičce a pápá Frosty Robbins.“ Jestli tam bylo pod vrstvou čediče nějaké hlubší poselství, zazdily ho věty hraničící s parodií, otřepané motivy a posádka, které jsem ani na chvíli neuvěřil, že není bandou herců v ateliéru. Nehledě na to, že závěr s uslzeným Marťanem u podivného 3D modelu naší sluneční soustavy a G.Sinisem v potrubní poště zaváněl srážkou s rojem kýčovité sentimentality.. Musím otřít trochu zdejších slin z Morriconeho, protože pokud plnil zadání „doprovod k melodramatické vesmírné misi“, rozhodně nezklamal a třeba při scéně netěsnícího modulu vnesly jeho varhany mezi poletující kapky krve a Dr.Peppera i notnou porci dramatu. (15.03.2017)

Zatím se shodujeme - zajímavá SCI-FI, dobře herecky obsazená a řemeslně zpracovaná. Úchvatná hudba, kterou pro film vytvořil sám bůh - Ennio Morricone - vám v některých chvílích připomene Vesmírnou Odysseu, a možná tady můžeme spatřit počátek rozporuplnosti celého filmu - při některých scénách budete okouzleni, ale při jiných se nebudete moci zbavit pocitu, že jste to všechno už někde viděli...prostě tahle hvězdná sestava měla na víc. (29.03.2003)

18 let jsem se tohohle filmu bál, ale nakonec si jej kvůli De Palmovi přece jen pustil a rozhodně jsem nelitoval. Jasně, příběh je old school asi jako sci-fi z padesátých let a jede v poněkud vyježděných kolejích, ale natočené a zahrané je to tak suverénně, že s tím nemám nejmenší problém. Body k dobru za Morriconeho soundtrack. 7/10 (07.07.2018)

Mám z Mise na Mars neskutečně ambivalentní pocity. Na jedné straně jsou tu scény, které jsou způsobem natočení úchvatné (nepřerušený střih De Palmy je prostě ohromující) a je tu (minimálně pro mě) atraktivní téma, potažmo jeho rozvinutí. Potíž je v tom, že ona samotná myšlenka nemá žádných vlastních nápadů, pouze zpracovává mnohokrát nahozená témata. Vinou toho má film ohromně nevyvážené tempo, protože pokud se zrovna neděje něco akčnější, tak postavy bádají dlouze nad tím, co už divák tuší. Chvílemi jde navíc o neskutečně naivní sci-fi, co se hereckých projevů týče, až mi to evokuje stařičké žánrovky z 50tých let (něco jako Zakázaná planeta). Závěr by měl být ohromujícím zážitkem hodným úcty, ale jaksi to působí až příliš nevěrohodně (otázkou je, jestli můžu takový termín užít u sci-fi... dejme tomu, že v duchu seriózní podívané je konečná sekvence jaksi příliš pohádková). Prvně jsem tento film viděl těsně po jeho uvedení a byl jsem ohromně zklamán. Dnes je pro mě Mise na Mars slušným žánrovým počinem, jehož největší slabinou zůstává, že se snaží být tak moc inteligentní, vážnou a hodnotnou podívanou pro další generace. Na to, vzhledem ke své přímočarosti a občasné naivitě, opravdu nemá... jo a Morricone si to vykrádání tématu z Obětí války mohl odpustit... (23.01.2006)

Nevím úplně proč, ale viděl jsem to snad už čtyřikrát a při každém opětovném shlédnutí mě prostě cosi nalákalo, že bych se k téhle látce odhalující tajemství rudé planety měl vrátit. Stejně jako Brian De Palma úplně nepřečkal bez újmy kritické reakce, ani z první vyslané mise na Mars nikdo nepřežil. V čele té záchranné jsou taková esa jako Tim Robbins nebo Gary Sinise, ale nohy jim podkopává mizerný scénář, vylévání pocitů po kýblech, neuvěřitelné filozofování a množství nudných scén. Pár minut opravdového napětí se přeci jenom dočkáme, potěší i některé exteriéry, kdy barevné duny musely představovat obří filmovou konstrukci. Každopádně když výpravnou sci-fi, tak prosím třeba ujetý a emocemi nabitý Armageddon. (02.04.2024)