Misia na Mars

Mám z Mise na Mars neskutečně ambivalentní pocity. Na jedné straně jsou tu scény, které jsou způsobem natočení úchvatné (nepřerušený střih De Palmy je prostě ohromující) a je tu (minimálně pro mě) atraktivní téma, potažmo jeho rozvinutí. Potíž je v tom, že ona samotná myšlenka nemá žádných vlastních nápadů, pouze zpracovává mnohokrát nahozená témata. Vinou toho má film ohromně nevyvážené tempo, protože pokud se zrovna neděje něco akčnější, tak postavy bádají dlouze nad tím, co už divák tuší. Chvílemi jde navíc o neskutečně naivní sci-fi, co se hereckých projevů týče, až mi to evokuje stařičké žánrovky z 50tých let (něco jako Zakázaná planeta). Závěr by měl být ohromujícím zážitkem hodným úcty, ale jaksi to působí až příliš nevěrohodně (otázkou je, jestli můžu takový termín užít u sci-fi... dejme tomu, že v duchu seriózní podívané je konečná sekvence jaksi příliš pohádková). Prvně jsem tento film viděl těsně po jeho uvedení a byl jsem ohromně zklamán. Dnes je pro mě Mise na Mars slušným žánrovým počinem, jehož největší slabinou zůstává, že se snaží být tak moc inteligentní, vážnou a hodnotnou podívanou pro další generace. Na to, vzhledem ke své přímočarosti a občasné naivitě, opravdu nemá... jo a Morricone si to vykrádání tématu z Obětí války mohl odpustit... (23.01.2006)

Nevím úplně proč, ale viděl jsem to snad už čtyřikrát a při každém opětovném shlédnutí mě prostě cosi nalákalo, že bych se k téhle látce odhalující tajemství rudé planety měl vrátit. Stejně jako Brian De Palma úplně nepřečkal bez újmy kritické reakce, ani z první vyslané mise na Mars nikdo nepřežil. V čele té záchranné jsou taková esa jako Tim Robbins nebo Gary Sinise, ale nohy jim podkopává mizerný scénář, vylévání pocitů po kýblech, neuvěřitelné filozofování a množství nudných scén. Pár minut opravdového napětí se přeci jenom dočkáme, potěší i některé exteriéry, kdy barevné duny musely představovat obří filmovou konstrukci. Každopádně když výpravnou sci-fi, tak prosím třeba ujetý a emocemi nabitý Armageddon. (02.04.2024)

To se asi tvůrci nechali inspirovat tou slavnou fotografií sondy Viking ze 70. let, na které jeden objekt na povrchu Marsu připomíná... No, film to byl dobrý, lehce nadprůměrný a stejně tak koukatelný. Občas sice mise působila jako odpolední výlet za město řízený jedním dědou od kafe z ISS a taky účel marsovského objektu by asi byl v "reálu" poněkud širší... Záměnu nukleotidu za chromozóm tvůrcům odpouštím! (08.10.2012)

Mise na Mars nemá scénář. Ne, má pouze užvaněné a bez nadsázky debilní repliky, které tedy nevím jestli měly pobavit nebo co vlastně. Jinak to není úplná katastrofa: efekty zatracované až do podpalubí mi nepřišly tak zlé, ač mohli být lepší. Zabolí křeč některých herců. Gary Sinise je jediný, který se svou rolí vypořádal, ostatní nejsou vidět. Pointa je zvláštní - může Vás pořádně naštvat, nebo příjemně překvapit. (17.08.2005)

Tohle je zajímavý film.... ALE!!! Jenom asi 90 minut, pak začne neuvěřitelné filozofování, moralizování a chytračení, které spolehlivě zabije to, co se celou dobu rozjíždělo velmi slibně. Přitom herci jsou dobře vybraní a solidně hrající, výprava se mi taky líbila (až do těch závěrečných 20-ti minut, které byly po změně prostředí příšerné i po stránce vizuální), i když značně čerpá z 2001: Vesmírné odyssey... A další věc - pan Morricone je sice velmi dobrý hudební skladatel, ale koho proboha napadlo dát mu skládat hudbu k sci-fi? Místy jsem se musela až smát, jak se jeho hudba do filmu nehodila a působila naprosto trapně... (15.08.2005)