Pavučina lží

Tradične poňatý, viac než solídne nakrútený špionážny thriller, ktorému ale chýba exotika Spy Game, či hi-tech coolovosť Enemy of the State na to, aby sa stal hitom. Body of Lies zachádza priamo do epicentra aktuálnej témy islámského terorizmu a robí to v sprievode perfektnej akcie. Ale hoci strieda lokality ako na bežiacom plátne a dej napreduje slušnou rýchlosťou, stále máte pocit, že sa repetitívne vrtí na jednom mieste. Asi preto, že všetko mimo špionážne machinácie je v ňom tak nejako navyše a nedotiahnuté (snaha vykresliť rodinné zázemie postavy Russella Crowa, snaha vykresliť DiCapriov vzťah k miestnej holčine). A záver by to tiež chcelo iný. (10.01.2009)

Naneštěstí pro mě všechny filmy, které se mi od něj líbily, Ridley natočil během desetiletí 1982_1992 a moje zhlédnutí každého jeho novějšího počinu připomíná přešlapování otráveného páru, který si spolu svého času párkrát vášnivě užil a není s to si přiznat, že z prchavé aférky se láska století vyvine jen stěží. Chudák chlap se tak snaží a může se přetrhnout s nabídkami kvalitních herců a obrazů, jenže když ona ho s tím Faidra jedna nevděčná pokaždé vyhodí s tím, že by chtěla pořádný scénář a příběh, co chytne za srdce, za mozek a za koule a neuvědomuje si, že když nevlastní ani jednu z těch zmíněných věcí, těžko se jí někdo zavděčí. Tak a k filmu. Při zběsilé jízdě tímhle Orient expresem jménem Body of Lies se zastavuje v Iráku, Jordánsku a Turecku a aby to snad nebylo málo výbušné - v každém smyslu toho slova - odbočí se i do Londýna, Amsterodamu a Washingtonu, jenže nic, co by změnilo výhled na Leovu zarostlou a Russellovu dvojitou bradu v opravdu zajímavou podívanou, se tu nenajde. Abych jenom nehaněla, tak herecky je to ošéfováno opravdu skvěle, postava DiCapria není "Ferris, Roger Ferris," ale utahaný cynik, který často dostane přes hubu a občas přes prsty, Mark Strong je tak často příjemným překvapením celého filmu, že by mě jeho um a charisma už dávno překvapovat neměly, Crowe je správný amorální manipulátorský hajzl a akční scény působí realisticky, tedy aspoň z pohledu akčního analfabeta jako jsem já, i když navozují podezření, že Ridley občas zašilhá do domácích úkolů svého mladšího bratra. Jenže já jsem holt jen Faidra a ne Ariadna, takže i když jsem v Labyrintu nezabloudila, vítězný tanec nad Mínótaurovou mrtvolou jsem taky zrovna nekřepčila. Nedalo mi to nevzpomenout na palestinsko-izraelský rozhovor v Zohanovi: "Nikdo nás nemá rád. "A proč?" "Protože si nás pletou s váma." Oproti tomu, co se tvrdí jak tam, tak v Labyrintu, já mám Střední východ ráda. Proto bych si o něm přála opravdové filmy místo nablýskaných tuctovek, do kterých Russell Crove na rozdíl od George Clooneyho v Syrianě nabíral kila celkem zbytečně. P.S. Myslela jsem, že románky s domorodými ošetřovatelkami se považovaly za klišé už v době W.S. Maughama. (08.02.2011)

Syriana v komerčnějším hávu. Labyrint lží je oproti ní sice srozumitelnější, širšímu publiku přístupnější, ale zárověň neméně aktuální, ani trochu hloupý, trefný či snad hůře zahraný. Ridley zas a znovu potvrzuje, že v důchodovém věku chytá třetí slinu a neztrácí nic ze svého talentu. (14.12.2008)

"I have one condition. Never lie to me... Never!" Terorizmus a Ridley Scott, to znelo dobre a majster réžie opäť potvrdil svoje kvality. Ukázať moderný svet armády ako v postate ľahký terč, ktorý každý pomstichtivý terorista rýchlo pozná a zneškodní, je určite zaujímavá a aj pravdivá teória. Ako bojovať proti teroristom, ktorí nemajú uniformy, sratia sa v dave a nepoužívajú telefóny? Áno, iba ľuďmi v teréne. A aj o nich tento film povie dosť. Klamstvami a podrazmi sa to vo filme len tak hemží, niekto kope za seba, niekto za spravodlivosť a niekto to vidí globálne. Akčné scény sú výborné, herecké obsadenie rozprávkové, takže môžem film iba doporučiť. Aj keď film na počudovanie nemal až taký komerčný úspech, tak podobne ako napr. Kráľovstvo nebeské má rozhodne svoje kvality. Ridley nezvykne šliapať vedľa. Film 80%. (16.04.2009)

Labyrint lží stojí přesně na půli cesty mezi divácky vděčnou popkornovkou a thrillerem, který chce analyzovat, provokovat a má poněkud vyšší ambice. Podle hodnocení většiny uživatelů CSFD se ale Ridley Scott tímhle rozkročením moc nezavděčil, protože popkorňákům schází větší akce, švih a bombastické scény, příznivci artu zase vyčítají určitou povrchnost, nedodělanost a klišovitost. Za sebe můžu říct, že mě Scott velice příjemně překvapil a osobně tenhle kousek řadím před pro mě poněkud odtažitě natočeného Amerického gangstera. Labyrint lží řadím v jeho filmografii na třetí místo za Vetřelce a Blade Runnera, ke kterým mě přece jen váže oblíbenost sci-fi žánru. Tenhle film se může opřít o kvalitní scénář, špičkovou režii a skvělé herce a jako celek šlape bez vážnějších zaškobrtnutí. Mohl bych pochopitelně vytknout pár drobností, ale kdybych měl totéž udělat řadě jeho žánrových souputníků, hodně slavných filmů bych musel poslat do odpadu. Takový thriller jako Jeden musí z kola ven samozřejmě Labyrint lží překonává, pokud jde o smysl pro detail a atmosféru, ale to je přece jen poněkud jiný subžánr a snímek, který směřuje úplně jinam. Celkový dojem: 90 %. Po brutálním průšvihu s Prometheem si to u mě Ridley zase vyžehlil... (18.11.2012)