Transformers: Pomsta porazených

To někdo odhodil scénář ke třetím Lovcům pokladů a chytli se toho tvůrci Transformers? Bay dokonale definuje „zbytečné pokračování“. Zatímco třeba druzí Mizerové byli drzejší a o poznání jinde (a tudíž jejich existence má smysl, ať už jde o film jakkoli rozporuplný), dvojka Transformers sérii neposouvá, spíše je úkrokem zpět. Akce je sice o něco přehlednější, je však zoufale nenápaditá a obyčejná (což by se v případně filmu, kde se perou obří roboti, asi stávat nemělo). Atmosféra nulová (i zmatené čtvrté Téčko má v sobě víc napětí) a děj v podstatě neexistuje. Ještě nikdy nebilo tak do očí, že je Bay výborný představitel Hollywoodu pro mladé, ale opravdu špatný režisér. Emoce i stavba děje nula, jen na sebe se kupící opakující se záběry + sem tam nějaká vykrádačka z minula. Shia LaBeouf je rozhodně tahoun a Megan Fox to nejžhavější zboží, ale to je asi tak všechno. Jednička mě iritovala a bavila zároveň, dvojka se bohužel nezmohla ani na jedno. Prošla mnou a nezanechala jedinou stopu. Snad krom myšlenky, že boj strojů v lese vypadá imho dost divně (asi tak divně, jako kdyby se Hobiti procházeli po Manhattanu). Na body si může Míša podat ruku s McG, 2,5*… (19.06.2009)

Zatímco první Transformeři byli originál od Hasbra, druhý díl připomíná padělek slavné hračky. Na první pohled se nijak neliší, po chvíli - pár minutách filmu - se ovšem stane nefunkčním. Pomstě poražených zoufale chybí ona odzbrojující lehkost i nenucený šarm. Jeho místo zaujala namachrovaná gesta, svěží nápady vystřídalo množství trapných fórků a korunu téhle zbytečné šarádě nasadily tuny zbytečných triků. Co dělal na place Spielberg? Kde je nadhled, střídmost? Mágové z ILM už neslouží příběhu, ale volí cestu samoúčelné exhibice. Druzí Transformers budou možná méně vnímavému divákovi připadat totožní s jedničkou - Bay v pokladnách kin znovu slaví úspěch, tentokrát ne kvalitou, ale kvantitou. Což není vůbec sympatické. 50% (27.06.2009)

Absencia citu pre mieru a dobrý vkus Michaela Baya v kúzelnom, uhladenom svete prvých Transformers?! Transformeri zažívajú podobný posun ako Bad Boys. Producent Spielberg sa vytratil, Bay sa utrhol z reťaze. Jednotka bola skvelou vďaka niekoľkým príjemným, s mierou namixovaným aspektom: vizuálna oslava krásy Megan Fox, jej iskrivé zbližovanie sa s hanblivým Shiom, postupné oboznámenie sa s prďáckymi robotmi, z ktorých každý mal v scenári svoje miesto, vzbudzoval úžas a sympatie. Film sa nikam neponáhľal, vychutnával si každú scénku a jediné, čo ho trochu oslabilo bola neprehľadnosť finálnej akcie. V dvojke sa už Megan so Shiom (v rovnako neprehľadných akciách) iba vyhýbajú explóziám a na rad prišiel humor typu malý robotík sa psíčkovo honí na Meganinej kozačke (!). Robotmi sa doslova plýtva, potenciál ich individualizmu je pochovaný, niektorí sú dokonca otravní (“dvojičky” sprevádzajúce hrdinov). A keď aj nejaký robot konečne nadchne, je razom zosadený z trónu jeho veľkými oceľovými varlatami, spod ktorých John Turturro vysielačkou privoláva námornú pechotu (!!). Toto proste nie je smer, ktorým som chcel vidieť sa Transformers uberať. O celkovej roztrieštenosti scenára, v ktorom je dej iba tenúčkou nitkou pre neustále akčné orgie, ktoré už po dvoch hodinách proste NEMÔŽU uspokojovať, nehovoriac... (19.06.2009)

Krystalicky čisté zhmotnění teenagerského mainstreamu v tom smyslu, v jakém ho pro mě představují instituce typu Evropy 2 nebo McDonalds. Oproti jedničce se úplně vytrácí jakákoli zábava a zůstává jen adorace falešných kapitalistických hodnot (Shia nemá Megan díky tomu jaký je, ale protože má cool fáro a přitahuje nebezpečí a vzrušení, jenže ne svým vlastním přičiněním) a infantilní technofetiš. Některé momenty hraničí se sebeparodií, ale bohužel jich není tolik, aby divákovi umožňovaly se nad filmem po celou dobu, nebo alespoň její většinu, smát. Trojkou se už asi radši vůbec trápit nebudu. (20.06.2011)

Michael Bay se transformoval do vlastního žánru, kde si utvořil vlastní pravidla, jimiž nepohne fyzika, logika, ani samotný Spielberg. Na druhou stranu, nikdo jiný nemá tak dokonale vyšisované vizuály při zpomalených záběrech na pekelně vážné tváře hrdinů, vojenské formace a zapadající slunce, do kterého burácí heroická hudba. Utržený z řetězu, bez kapky soudnosti i citu pro míru to v přepálené stopáži pere do diváka s razancí malého drzého spratka, kterému bohatí rodiče nakoupili spoustu hraček od Harsbra a on už z rozpustilosti neví, co s nima, takže to všude bouchá, rachotí a mezi tím vším pobíhá Shia s Megan, kterým to zase sluší. Uznávám, že snad nikdy jsem se po vylezení z kina necítil tak trapně, že se mi něco líbilo. Ale podruhé už to vidět nechci, ne bez asistence velkého plátna. PS: A i po druhém zkouknutí to překvapivě pořád baví. Sice tím zvráceně dementním způsobem, ale baví. :) (23.06.2009)