Femme Fatale

Dost podceňované De Palmovo dílo, které prakticky obsahuje všechny ty skvělé věci, které chceme v lehkém krimi thrilleru mít. Herecké výkony jsou velmi dobré a přirozené a scény jako loupež anebo závěrečný střet mi jistě v hlavě ještě pořádně dlouho zůstanou. Nečekal jsem to, ale Femme Fatale mě velmi dobře bavilo a překvapilo. Já myslím, že s tímhle snímkem určitě nikdo neudělá chybu. Pro mne za plné hodnocení. (26.01.2012)

Scénář: Brian De Palma .. Déja vue. Náročnější porce v podobě pikantní lahůdky zahalené snově-noir závojem. Je trochu paradoxní, že u Lynche podobné postupy nemusím, ale tady jsem si liboval. Může za to skvělá režie De Palmy, kdy je třeba neustále sledovat každý z řady dlouhých záběrů. Přesto i nejbystřejšímu uniknou spojitosti a náznaky, které objevíte až při dalším zhlédnutí. Pravda scénář, který si De Palma napsal sám, jako celek nedrží příliš pevně, ale silných momentů a promyšlených pasáží má spoustu. Z formální stránky stojí ještě za vyzdvihnutí excelentní práce kamery - je skutečně mistrná. Kapitola sama o sobě jsou herci, resp. herečky: Rebecca Romijn je překrásný kus ženy a ve snímku je toho využito na stodeset procent. Jejím sex-appealem je doslova nasáknuté každičké políčko, kde se objeví. Za povšimnutí stojí taktéž modelka Rie Rasmussen, která podobnou šanci předvést se dostala o několik let později v Bessonově Angel-A. Osobně jsem si pošmáknul, i když bych Femme Fatale stěží jen tak někomu doporučil. DÉJA VUE (04.08.2006)

FEMME FATALE je jeden z promyšleně podvratných filmů Briana De Palmy, přičemž si celý hraje s několikavrstvým vyprávěním, ženskou perspektivou a komplexním stylem. Předpokládá přitom právě ochotu přistoupit na zlomyslnou vypravěčskou hru, a tak nenaplňuje požadavek být filmem pohlcen, což by ostatně mohl být i hlavní důvod, proč jej tolik diváků odmítá. Zatímco dřív De Palma tyto svoje filmy zpravidla rouboval na schéma tří "Hitchcocků" (OKNO DO DVORA, VERTIGO, PSYCHO) či na ZVĚTŠENINU (VÝBUCH), díky čemuž to bylo čitelnější, a KAINOVA VÝCHOVA byla úplně vymknutá z kloubů a nemohl ji brát vážně vůbec nikdo, FEMME FATALE je zlomyslnější v tom, že podobně jednoduchá vodítka nedává a tváří se mnohem seriózněji než všechny zmíněné, ačkoli blbne s perspektivami, spolehlivostí a přepisováním úplně stejně. ___ Vzpomínám si, že jsem film kdysi analyzoval nejen z naratologické, nýbrž i z feministicko-psychoanalytické perspektivy... s níž si vědomě pohrává. (Následuje SPOILER.) Hned úvodní scény filmu totiž divákovi zprostředkovávají pouze ženské hledisko, zatímco žena jako objekt pohledu je mu dlouho odpírána. A když se tak stane... je to opět jen proto, aby mohla zneužít svého těla k tomu, aby obelhala mužskou postavu. FEMME FATALE přitom celý příběh pomyslného zneužívání sebe sama jako prostředku zneužívání a manipulování mužských hrdinů potměšile zarámuje do snění hlavní hrdinky, čímž vše ukazované odhalí jako bytostně introspektivní, vše narativně podléhající právě  ženskému hledisku. ___ V kontextu (z mužské pozice nazíranou) sexualitou nasycené tvorby Briana De Palmy je to pozoruhodný posun v práci s perspektivou, který je o to překvapivější, oč více jeho snímků jste viděli, stejně jako celý tento výjimečný film. Film mnohem chytřejší, než se jeví. (10.09.2022)

Zaujimavy film. Skoda, ze ho Palma nenatocil podobnym spôsobom ako Sliding Doors, takze by sme dve hlavne linie, kde je v jednej hlavna hrdinka mrcha a v druhej sa polepsi, sledovali sucasne a zaroven by mali rovnaky priestor. Bolo by to ovela zabavnejsie a aj divacky stravitelnejsie. Takze to je vo vysledku tuctovy noirovy film s par pôsobivymi scenami po vizualnej stranke a zo zaverom, ktory väcsinu divakov naserie. Sice to nie je priemerny film, ale ja som sa pri nom bavil priemerne. A hudba v uvode mi strasne pripominala Barbara Conana. Divne. 5/10 (16.06.2016)

Hypnotizující sezení s divákem, estetická terapie pro smetánku. Brian De Palma si hodinu a třičtvrtě hraje s divákem, mate a nutí ke krkolomným myšlenkám o smysluplnosti všeho, aby mezitím dokonale uhranul spoluprací obrazové a hudební složky. Úvodní dvacetiminutovka je kompoziční orgasmus, moderní, decentní, opojný, smyslný a erotický, zbytek filmu se nese v mysteriózně špionážním duchu, pořád značně nasáklém (Rebeccou). Závěr je krása a ať už si De Palma dělal z diváka srandu nebo ne, je to moc hezky poskládané/ulítlé/bizarní. A ta Rebecca Romijn... (07.05.2008)