V tieni

Sváteční den významné události z dějin, jíž byl Vznik samostatného československého státu, jsem oslavil se svými nejbližšími v kině na snímku, jaký se v našich luzích a hájích podaří natočit jednou, maximálně dvakrát do roka. Světová hudba, světoví herci, světový režisér - drama, atmosféra, poselství. Smekám. (28.10.2012)

Žasnu, jak Trojan zestárnul. Vedle své filmové manželky Soni Norisové na mě působil, jako by utekl hrobníkovi z lopaty. A přišel mi mimochodem strašně podobný Billymu B. Thorntonovi. U herců bych ještě chvíli zůstal - nejvíc mě tady bavil Sebastian Koch (škoda, že nakonec k ničemu mezi ním a Haklovou ženou nedošlo, osobně by mi to tam pasovalo), jiné herce bych naopak z fleku přeobsadil (Babčáková, Taclík, Krobot, Štěpnička... nemám je rád a zejména první tři dle mého soudu kontaminují tuto jinak zdařilou žánrovku nevhodným puncem komediálnosti - soudě mimo jiné i z občasných úšklebků ostatních diváků v sále při scénách, které evidentně vůbec vtipné být neměly (shození tlusťocha z mostu, vyřezávání kulky z těla, stojící Babčáková ve dveřích...). Jinak se zde mihne celá řada výtečných českých herců, což potěší. Ačkoli si nemyslím, že je to špatný film, osobně to u mě bohužel projel (podobně jako třeba z nedávné doby snímek 3 sezóny v pekle) především zasazením děje do roku 1953, jehož reálie sice evokuje jak o život (dobové kostýmy, auta, notně oprýskané omítky domů...), ale výsledný dojem snižují repliky herců, napsané ryze současnou češtinou. Stačí si pustit libovolný čs. film z 50. let, aby člověk slyšel, že tehdy se mluvilo o poznání jinak než dnes. Rovněž zamrzí celá řada žánrových klišé, které zde není těžké identifikovat (odvolání hlavní postavy detektiva od případu, kapka krve dopadlá na tvář ze stropu, vztahová krize hlavního hrdiny, podraz ze strany nadřízených, kteří jsou v tom taky namočení...). Naopak se mi líbila hudba a technické zpracování, které je velmi dobré. Celkově za mě jen 3 *. (12.09.2012)

"Hledám vraha. Je mi jedno, kdo to je." Ve stínu večerní projekce jsem viděl skvělej film s vynikající atmosférou, kterej ani propagandisticky nelhal o době minulý (jen zdvořile pomlčel o některejch nevhodnejch souvislostech), ale na tý kriminální linii to v něm trošku skřípalo. Určitě leccos zachránil ten nejsprávnější ze správnejch kapitán Hakl, kterej sice občas vyšetřoval na principu instinktivní náhody, ale to mohu velkoryse přehlédnout. Horší je to u mě s tím, že hrdinství obdivuju pouze v případě, že má nějakej smysl. Jinak si stojím za rčením, že hrdinů jsou plný hřbitovy a z tohoto místa může STB porazit pouze jedinec s mimořádně vyvinutým smyslem pro vstávání z hrobu. (10.03.2013)

Po řemeslné stránce vlastně skoro bezchybný film. Kamera člověka okouzlí v každém druhém záběru, perfektně sedící hudba dokresluje atmosféru a Ondříček snad nebyl v režii nikdy jistější. Přesto mi k absolutní spokojenosti něco chybělo, možná to bylo místy až moc chladné a té rodinné linky tam mohlo být klidně i více. I přesto ovšem nejspíš český film roku (pravda, konkurence letos prakticky žádná nebyla) a Ivan Trojan potvrzuje pozici nejlepšího herce u nás. (18.10.2012)

Ve stínu je zdařilý temný thriller o protižidovském spiknutí uvnitř komunistického ČSR ve vyburcovaném roce 53. Mile mě překvapilo, jak Ondříček civilně ukočíroval reálie - 50. léta nejsou jen absurdně temnou dobou, ale mají v sobě i kus "hrabalovské" proletářskosti a budovatelké hověziny (skvělá recitace básně Kulak). Nemá cenu se tvářit, že jde o bůh ví jakou detektivku - po chvíli je poměrně jasné, že spíš než o "whodunit" jde o vyhrocený střet tvrdohlavého kapitána kriminálky s "krakaticí" StB. Jenže tady nastává kámen úrazu: i když Koch i Trojan hrají skvěle, film má kvalitně napsané dialogy a drží napětí, nakonec demaskuje to nejbanálnější morální klišé o hrdinství tváří v tvář "zvůli zhora". Děje se tak za cenu scenáristických veletočů a nerealistických řešení (ve vztahu k rodině, ale i ve vztahu k celému monstrprocesu s židovskou obcí), bohužel i značně mlhavých motivací charakterů (úplně tu uniká rovina, která by jakkoli řešila fakt, že si oba hrdinové zavdali s "krakaticemi" a hlavně kapitán Hakl nemůže být tak andělsky čistý a zásadový, jak se film tváří) a spěje k trapném heroickému gestu v závěru. Jinými slovy se tu realismus a drama upozaďuje ve jménu ušlechtilé moralitky o hrdinech, kteří se vzbouřili - namísto vrstevnatého filmu tak sledujeme v jádru triviální šachovou partii s konstrukty. Strašná škoda, vystižení prostředí prozrazuje, že bylo ve hře mnohem víc. A závěrem: proč v každém podobném filmu musí hrát v 90% stopáže návodná hudba? Nechte už proboha diváky myslet a cítit za sebe. (04.09.2012)