Réžia:
Cristian MungiuScenár:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrajú:
Anamaria Marinca, Laura Vasiliu, Vlad Ivanov, Alexandru Potocean, Tania Popa, Cerasela Iosifescu, Doru Ana, Eugenia Bosânceanu, Luminița Gheorghiu (viac)Obsahy(1)
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (355)
Vítěz Zlaté palmy na festivalu Cannes za rok 2007 a také držitel několika dalších prestižních ocenění na různých filmových festivalech. Zástupce rumunské filmografie 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny není výhercem nejen Zlaté palmy jen tak a jedná se o skutečný filmový zážitek i přesto, že není pro každého a především není pro odpůrce depresivních filmových zážitků. Artové drama pojednává především o zkoušce vzájemného přátelství skrz morální test. Mezi nejlepší kamarádkami vzniká otřesená důvěra, která se krom velmi vážného tématu o interrupci odehrává na pozadí těžké doby, které se též na hlavních hrdinkách podepisuje. Jedná se o silný zážitek, který není pro slabé povahy a může též fungovat jako velmi silná sexuální prevence. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny mají své kouzlo především v naprosto silném vizuálním pojetí a velmi často sázejí na dlouhé záběry, které ještě více dopomáhají silné atmosféře. Především je ale cítit, že jsou 4M, 3T a 2D velmi autentické a věrohodné, především pokud se člověk po zhlédnutí trochu dočte o životě v Rumunsku roce 1987 do kterého je příběh zasazen. Je tam především i znát silná režijní ruka Cristiana Mungie, u toho se ale především musí ocenit již zmíněný silný scénář, který funguje především v tom, že má přirozené a uvěřitelné dialogy, které je ale schopen vyhrotit do totálního emocionálního pekla. Už samotné téma potratů je velmi silné, zasazení do totalitního Rumunska ale filmu dává ještě větší sílu a ve finále je teror hlavních hrdinek zcela očividný a uvěřitelný. Nikdo mě asi jinak nedonutí zapamatovat si jakéhokoliv rumunského herce z tohoto filmu, herecké výkony ale také dávají výslednému zážitku hodně a to především obě hlavní hrdinky v podání Anamarie Marincy a Laury Vasiliuové. I díky ním je tenhle příběh odvyprávěný v průběhu jednoho velmi špatného dne tak silný a funkční. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vlastně nikdy z vrcholu totální deprese neslezou a můžou opravdu přihodit po svém konci depresivní stav, který ale jenom potvrzuje sílu tohoto snímku. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou silnou psychologickou sondou, která je vizuálně překrásná, zároveň ale i silná i v oblasti scénáře a tvůrčího uchopení. A jde především o důkaz toho aby se divák automaticky nebal jen proto, že je film z Rumunska. Dobrý až přímo výborný film se totiž dá i na místě kde by ho člověk skutečně nečekal..... ()
Velmi zdařile vyprávěný, bodavě mrazivý pohled na pozdně Ceausescovo Rumunsko i na zoufalou situaci ilegální interrupce. Film nikam nespěchá, a přitom je tolik rychlý a tak neodvratně spěje ke svému absolutně nesmířlivému a katastroficko-rezignačnímu konci. Místa, v nichž se zdánlivě nic neděje - oslava narozenin Raduovy matky - jsou možná i palčivější tím, co divák cítí v pozadí, tím, co se děje tam kdesi v hotelu. ()
Potrat v socialistickém Rumunsku - vše je zachyceno syrově, dokumentárně, bez příkras... ale i bez odsudků vůči hlavním aktérkám. Tím více vynikne hrůza věci samé. Hrůza, kterou zdůrazní prostředí, kde se všechno odehrává, a která se pod hávem oficiality v dnešních nemocnicích ztratí. Film není prvoplánovou "pro life" ani "pro choice" agitkou, ale nezastírá, že to, o co se zde děje, je něco z podstaty strašného, co musí být nejprve přikryto nocí a na co pak zúčastnění marně chtějí zapomenout. Vedle tíživého svědectví o potratu je snímek i svědectvím o době všeobecné neochoty a nedůvěry, o aroganci a vulgaritě, jejíž dědictví nezmizelo u nás v bývalém Východním bloku ani dvacet let po pádu komunismu. "Já pán - ty pán" bohorovná mentalita tu leckde dosud přežívá. Tenhle film je dobrým doplňkem k pelíškovské sentimentalitě: obnažuje se tu ve vší bídě socialistické duchovní prázdno, které pan Hřebejk halí do laskavého humoru (nic proti duchu smířlivosti v naší kinematografii, ale není to celý obraz) ()
Veškeré thrillery jsou proti tomuhle rumunskému dramatu povídačky pro děti. Film je v některých momentech natolik intenzivní, že nenechá člověka ani nadechnout. Ponaučení, že být trochu sobecký a starat se jen sám o sebe, není v některých případech tak úplně k zahození. Otilia ukázala vůči usmrkanci Gabitě neuvěřitelnou obětavost. Díky výborné režiii jsem to spolu s ní celé prožil a věřte, že to nebylo nic hezkého. ()
Příběh poměrně triviální, o to víc se musel snažit scénárista, aby dal napjatými dialogy a detaily ze socialistického Rumunska filmu šťávu a tah na branku. Povedlo se. Cristian Mungiu natočil napínavý a místy skoro nervydrásající film o dvou studentkách, které se pokoušejí zařídit potrat pro jednu z nich. Nicméně jsem čekala údernější konec. Přesto tohle malé rumunské drama nabízí velký zážitek. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (6)
- V roce 2010 režisér Gaspar Noé prohlásil, že se jedná o jeden z nejlepších filmů poslední dekády. (Eldrick)
- Původní název filmu byl Tales from the Golden Age. (D3VIL)
- Název filmu se objeví až před závěrečnými titulky. (griph)
Reklama