Doba temna

Niekomu môže pripadať spôsob vyjadrenia sa k súčasnému životnému štýlu a ku kríze stredného veku Denysa Arcanda trochu amatérsky alebo televízny, s čím by som som možno súhlasil, ak by som film sledoval na filmovom festivale a jeho sledovanie tak bolo kolektívnym zážitkom. V obývačke mi naopak snové vízie hlavného predstaviteľa prišli nápadité a prečo hľadať prešpekulovanosť vo filmovom vyjadrení režiséra, keď sa predsa pozeráme na to, čo sa odohráva v hlave nejakého priemerného kanadského úradníka (porovnajte jeho situáciu so situáciou priemerného Slováka). Ešte si neodpustím poznámku k príšernej gýčovej radovej zástavbe Montrealskeho predmestia. (08.08.2013)

Takové Vratné lahve na kanadský způsob, s občas dryáčnickou hudbou (a to i ve scénách, kde by znělo lépe ticho nebo šum moře) a s nijak převratným humorem. Bilancování za půlkou života, co se povedlo, co ne, jak na mne lidé pečou včetně vlastní rodiny, jak na mne peče vláda a celý svět. Podáno poněkud nudným způsobem. S postavami, u kterých byste rádi věděli, oč usilují, protože to nevědí ani ony samy, aby to bylo umění. (04.07.2014)

Už pouhé tituly režiséra Denyse Arcanda svědčí o tom, že si o naší přítomnosti a atmosféře ve společnosti nedělá sebemenší iluze. Ve svém nejnovějším snímku pokračuje v mapování bezradnosti, tápání a celkové krize moderní západní společnosti. Jeho hlavním tématem je krize středního věku, taková kanadská varianta Americké krásy, méně ambiciózní a efektní, ale ve své výpovědi mnohem přesnější, krutější a bez berličky závěrečné kulky, která vyřeší situaci. Mnohem horší než jeden hrozný konec je totiž hrůza bez konce a bez východiska. Hlavní hrdina je lapený v síti stereotypů, povinností, předpisů a hlavně v pasti naprosté osamělosti. Denys Arcand se od své Invaze barbarů posunul mnohem víc k satiře a tragikomedii plné černého humoru, takže jeho film je diváčtější než předchozí snímky. Aby jeho hrdina přežil neveselou realitu, utíká se do světa snů a když už najde potenciálně zpřízněnou duši, ukáže se, že ta si svůj únikový svět přetavila do svérázné reality a je pro soužití nepoužitelná. Arcand má široký záběr, zesměšňuje politickou korektnost (už nemáme černochy, ale lidi rovníkového typu), byrokracii (nikdo se vám nemůže věnovat, protože všichni úředníci jsou na motivačním kurzu - chtěla byste snad demotivované úředníky?), krizi rodiny a mezilidských vztahů obecně. Zatím podle mého nejlepší film tohoto zajímavého kanadského režiséra. Celkový dojem: 90 %. (18.03.2012)

Když nad tím tak přemýšlím, přijde mi tahle podívaná hodně depresivní. V tom smyslu, že jsem při sledování ztrácel jistotu v tom, zda jde o satirickou nadsázku, nebo nekompromisní pojmenování reality (případně vizionářskou zprávu o světě, kde eroze tradiční společnosti a politická korektnost společně vygradovaly do absurdních rozměrů). Třeba i proto mi název tohoto filmu přijde jako mimořádně trefný, protože dokonale vystihuje neútěšnou hloubku sraček, do nichž se hlavní hrdina propadá. Je pak asi na každém z nás, zda se v tom poznáme a identifikujeme zde mnohé neblahé tendence, jež jsou pro naši současnost příznačné, nebo zda se jen v nevěřícném úšklebku vysmějeme tomu sledu bizarních situací, jimž trpně Jean-Marc Leblanc čelí. Vyústění tragikomického děje je však optimistické - v momentě, kdy se hlavní hrdina zbavuje své pasivity a iniciuje zásadní změny svého života, nalézá východisko z dosavadního marasmu a s ním i klid a štěstí. Spolu s tím opouští i svůj fantazijní svět, který mu dříve skýtal bezpečné útočiště - nyní už je nepotřebuje. Při sledování tohoto filmu jsem se neubránil srovnání s o něco starším americkým snímkem SMOLAŘ, který je podobnou zprávou o životě jednoho chlapíka, kterému štěstí taky moc nepřálo (herečtí představitelé obou hlavních rolí, Marc Labrèche a William H. Macy, si jsou mimochodem hodně podobní). DOBA TEMNA má však širší společenskou platnost, zatímco SMOLAŘ je spíše romanticky laděná komedie o osudech jednoho výstředního pošuka. Když na to přijde, mám rád tenhle typ lůzrovských komediálních dramat, protože si při jejich sledování říkám, že mi jsou jejich nehrdinští hrdinové vlastně sympatičtí. Když už jim v reálném životě osud není nakloněn, aspoň ve filmu by jim měl někdo fandit :-) (11.08.2013)

"Kanadští úředníci přes kulturu jsou hovada !! Mám důkazy !!" ;) Jeden by po pár minutách filmu řekl, že režisér tohoto velmi bizarního dramatu musí být jistě šílenec !! Geniální šílenec !! Pak jsem zjistil, že skutečnost je maličko jiná.. On je jen Denys Arcand z Kanady, čímž je řečeno vše..!! ;) Arcand uchopil téma krize středního věku ve všech smyslech slova tak nečekaně satiricky kritickým způsobem, až to jednomu příslušného věku musí zákonitě nahnat velikou hrůzu, přičemž záleží na vás v které z postav se najdete.. Přestože se Doba temna snaží vyznít především jako dobře mířená černě vtipná i pravdivá satirická záležitost, která střílí naprosto do všech a do všeho, přímo do živého a hlavně bez výčitek, nakonec vás prostě stejně sejme svojí tragicky melodramatickou pravdou, z níž není úniku, protože taková realita prostě je.. Nicméně většina hlášek i scének, kupodivu ne těch fantazijních, kde bylo možné se naprosto odvázat a netrčet pouze v těch monotematických sexuálních touhách osamělého muže, tak nějak postrádá větší komickou údernost.. Arcand prostě jen tak zlehka popichuje, jakoby se bál dát pořádnou ránu, kterou si prostě zapamatujete, což je veliká škoda.. Stačilo jen maličko přitlačit na pilu, což by jeden od filmu plného fantazií a živých snů čekal.. [ Pouze v původním znění s titulky !! ] (05.08.2013)