Útek zo Sibíri

Sedm let v Tibetu dovedených k dokonalosti. Přes jistou prvoplánovost celého projektu se tahle adaptace knihy Slawomira Rawicza povedla vskutku nevídaně, režisérský nestor Peter Weir natočil strhující příběh, který je, bez v Hollywoodu téměř nemyslitelného patosu, skutečnou poklonou oněm polozapomenutým hrdinům. O přístupu tvůrců hovoří nejlépe už jen ten prostý fakt, že se v gulagu mluví rusky, jen polština je nahrazena angličtinou (je to výhra jen napůl, ale díky bohu za ni). Weirovi se podařilo na americký film nevídaně udržet autenticitu ruských reálií, což bylo podpořeno vynikajícím castingem i mnohým odpozorovaným (kostýmy, tetování, typologie herců...). Útěk ze Sibiře je složen ze dvou částí - gulag a odysea z něj, přičemž samo téma gulagu vlastně teprve čeká na své filmové objevení. Sekvence ze sovětského lágru svou až didaktickou konotací trochu skřípe, ale záměr je jasný. Připomnělo mi to analogii literární, a totiž novelu Jeden den Ivana Denisoviče, v němž šlo také především o nutnost sdělit jistá fakta světu, což Solženicyn realizoval prostým soustředěním se na detaily. Skutečné filmové demaskování zrůdného systému gulagu teprve na své ,,souostroví" čeká. Jestli je něco k vyzdvižení zvlášť, pak především herecké mistrovství většiny zúčastněných herců - od zkušeností Eda Harrise až po křehkost Saoirse Ronan, kongeniální byl ale především výkon bravurního Colina Farella. Poláci mohou být právem na co hrdí - mají své hrdiny. Nezapomínejme, že i my máme podobné, už by někdo (a klidně zase americká produkce) mohl konečně zfilmovat osudy bratrů Mašínů a Milana Paumera a jejich legendární útěk přes celé východní Německo do západního sektoru rozděleného Berlína (třeba jako filmovou adaptaci strhujícího románu Jana Nováka Zatím dobrý), příběh je to stejně neuvěřitelný... (12.04.2011)

Režisér Peter Weir má na svém kontě už pár majstrštyků, ale v tomto případě mě jeho snažení tak nějak minulo. Je to moc prvoplánové, dialogy jsou informativní, aby se v ději orientoval i americký divák neznalý sovětské historie. Navíc postavy jsou černobílé, vůbec není náhodou, že jedinou opravdu plnokrevnou postavou je klasický ruský kriminálník ve výborném podání Colina Farrella, ze kterého čiší opravdové emoce, živočišnost a má charisma. Bohužel scénář mu nepředepsal významnější úlohu a v polovině filmu zcela zmizí. Tenhle námět si přímo žádal seriálové provedení tak v šesti až osmi hodinových epizodách, protože na tomto prostoru je zkrátka pro rozvinutí charakterů a jejich akceptování divákem málo místa. Přes dlouhou stopáž je spoustu věcí odbytých a divák spíš sleduje skupinku uprchlíků, jak jdou tajgou, pouští nebo velehorami, aniž by byl svědkem drobných ale pro přežití našich hrdinů charakteristických momentů, šarvátek a rozhodnutí. Hodně odbytý je např. útěk z gulagu a řada scén je krajně nepravděpodobná. Útěky z táborů se z pochopitelných důvodů odehrávaly během horkého sibiřského léta, nikoliv za sněhové vánice a při 40° mrazech... Celkový dojem: 55 %. Přes dobrý záměr je místy sledování Útěku ze Sibiře pro svou popisnost a odfláknutou dramatickou stránku stejné utrpení jako samotný pochod uprchlíků. (18.04.2011)

Pro Weira mám slabost, ale v The Way Back sáhnul vedle. Já si totiž hlavně myslím, že nebylo rozumné se něco podobného vůbec pokoušet natočit. Paradoxně z podobného (respektive opačného) důvodu, kvůli němuž jsem zpochybňoval 127 Hours. V poslední boylovce bylo příběhu na celovečerák příliš málo, v Útěku je ho příliš mnoho. Film tak působí jako ledabyle sestříhané úseky děje z mnohem delšího filmu. A nemůžu říct, že bych se u něj bavil, natož že by se mu povedlo vyvolat ve mně touhu vidět prodlouženou (=celistvou) verzi. Po těch 133 minutách jsem se cítil skoro tak vyčerpaně, jako kdybych ten pochod sám prožil. Což se mi jako divákovi milujícímu pohodlí nechce oceňovat. (21.04.2011)

Silných příběhů není nikdy dost. A věřtě že tento je opravdu vyčerpávající. Při přechodu Gobi si i divák sáhne na dno, stejně jako mrzne na Sibiři. Zkrátka nelze neprožívat s našimi hrdiny utrpení. Peter Weir je skutečným velikánem, obklopil se bezchybným a charismatickým Edem, dokonale využil talent Sturgesse a ještě přidal bonbónek v Colinu Farrellovi. Film je krásným cestopisem na pozadí dramatu, při putování člověk žasne nad přírodou a nad kameramanovými dovednostmi. (23.04.2011)

,,A JESTLI VÁS NEZABIJE PŘÍRODA, TAK TO UDĚLAJÍ MÍSTNÍ LIDÉ. TO ONI DOSTANOU ODMĚNU ZA HLAVU KAŽDÉHO UPRCHLÍKA“..... /// Cílem filmu není ukazovat všechny krásy Gulagu, jako jsou hlad, zima, doly....... stejně jako nezdržuje žádnejma strategickejma kecama nebo dlouhodobým plánováním. Sympatická půl hodinka a sedm statečných je v divočině. Sibiř je v těch letech kurevsky turistická tepna, proto se k nim brzy přidá ještě Irena. Šlapou a šlapou, někdo umře, někdo to vezme jinudy a o překvapení JE TU NOUZE. Ale kdo z nás byl u Bajkalu a v Mongolsku. Perfektně natočenej příběh o touze přežít. I když mu chybí jako křoví zdolávání hory nebo díra ve skalách, líbila se mi věrohodnost, autentičnost. Bohužel jako by tu nebylo co hrát, protože scénárista zapomněl, že divák potřebuje trochu víc než obrázky. Emoce! EMOCE!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se zdrhnout z Gulagu. 2.) Nevím, že se Fata morgána rozpozná podle ptáka. 3.) Při procházkách po Gobi chodím kolem provizorního kříže a zajímá mě, komu patří. 4.) Odmítám číst knihu ,,The Long Walk“ od Slavomira Rawicze. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.04.2011)