Útek zo Sibíri

Nechybělo moc a dal jsem plný počet. Casting je perfektní (Farrella i Harrise ovšem zastínila mladá Saoirse, která, už jsem o tom pevně přesvědčen, to někam dotáhne), přírodní scenérie jsou překrásné (hlavně hory) a po většinu filmu jsem se nenudil. Jenže když to skončilo, tak to ze mě vyprchalo strašně rychle. Pamatuju si, že Bílé peklo na mě udělalo mnohem větší dojem. Ale to bude asi má jediná výtka vzhledem k tomuto filmu. Tohle je hodně dlouhá cesta, kterou si za nějaký čas určitě zopakuju, a uvidíme, co to se mnou udělá na druhé zhlédnutí. 80 %. (12.07.2011)

Nedokážu si představit, co ta skupina tenkrát musela zažít. Nejdřív jako vězni na Sibiři, později samotný útěk a důvod přežít na Sibiři, následně průchod nekonečným Ruskem do Mongolska. Tam si užít největší poušť na světě a projít, pro změnu, přes nejvyšší hory na světě dolů do Indie. Nechce se mi věřit, že to někdo dokázal, ale zázraky se dějí. Útěk ze Sibiře je filmem, který vypráví právě tento příběh plný extrémních situací, na kterém mi ale vadí jedno. Nedokáže je naplno vcucnout do filmu abych z toho filmu ve skutečnosti něco měl. Útěk je tak příšerně odfláklý, že se mi to ani nechce věřit. To samé pak samotný průchod přes hory. Ty záběry mohli být daleko hezčí, ale co naplat. Pořád to je pro mě neskutečně silný film, který na Sibiři a pak především na poušti vládne všemi smysly. Nic jiného mu tak vytknout nemůžu. Autenticita je opravdová, problém s jazyky výborně vymyšlený a herci jsou absolutně dokonalí. Není lepšího Rusa, než v podání Colina Farrella. Ten je ve skutečnosti Ir, ale jak to vypadá, zvládne všecko. Útěk ze Sibiře tak není dokonalý film, ale s čistým svědomím může říct, že se snažil převést realitu na plátno. Podařilo se mu to, ale nemůžu se zbavit dojmu, že i přes to všecko ho jeho tvůrci šíleným způsobem odflákli. (09.05.2011)

,,A JESTLI VÁS NEZABIJE PŘÍRODA, TAK TO UDĚLAJÍ MÍSTNÍ LIDÉ. TO ONI DOSTANOU ODMĚNU ZA HLAVU KAŽDÉHO UPRCHLÍKA“..... /// Cílem filmu není ukazovat všechny krásy Gulagu, jako jsou hlad, zima, doly....... stejně jako nezdržuje žádnejma strategickejma kecama nebo dlouhodobým plánováním. Sympatická půl hodinka a sedm statečných je v divočině. Sibiř je v těch letech kurevsky turistická tepna, proto se k nim brzy přidá ještě Irena. Šlapou a šlapou, někdo umře, někdo to vezme jinudy a o překvapení JE TU NOUZE. Ale kdo z nás byl u Bajkalu a v Mongolsku. Perfektně natočenej příběh o touze přežít. I když mu chybí jako křoví zdolávání hory nebo díra ve skalách, líbila se mi věrohodnost, autentičnost. Bohužel jako by tu nebylo co hrát, protože scénárista zapomněl, že divák potřebuje trochu víc než obrázky. Emoce! EMOCE!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se zdrhnout z Gulagu. 2.) Nevím, že se Fata morgána rozpozná podle ptáka. 3.) Při procházkách po Gobi chodím kolem provizorního kříže a zajímá mě, komu patří. 4.) Odmítám číst knihu ,,The Long Walk“ od Slavomira Rawicze. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.04.2011)

Útěk ze Sibiře zachraňují jeho řemeslné kvality a schopní herci, byť ani jeden nemá z důvodu následující výtky prostor vykvést. Weir se totiž na této poutavé cestě neobtěžuje ani jednou zastavit a rozvést nějakou situaci či vznikající konflikt, namísto toho děj pořád poskakuje vpřed a film se člení na stovky velmi krátkých, o postavách a jejich vývoji nic nevypovídajících úseků. Postavy jsou díky tomu velice ploché a nedozvíme se prakticky nic určitého o útrapách (hladu, zimě a únavě), jakým museli hrdinové čelit ani o vztazích mezi nimi. Útěk ze Sibiře je s ohledem na jméno tvůrce překvapivě velmi nesouvislý a až na pár světlých výjimek (odchod některých postav ze scény) neosobní film, který vzhledem k řadě zajímavějších alternativ nemá výraznějších důvodů ke sledování. (05.04.2011)

Útěk z ruského gulagu po americku, kde se nemusí divák brodit krví, tak trochu sází i na krásné obrazy přírodních krás, za které by se nemusel stydět ani filmový program National Geographic. Kdo četl literární předlohu Dlouhá cesta od Slavomira Rawicze, toho bude patrně nejvíce zajímat, jak se podařilo přenést do řeči filmu emocionální působivost, která jde v knížce mnohem více na dřeň lidského nitra než filmový příběh. Prchající navzájem konfrontují své dosavadní životy pod tlakem prostředí, ale chyběla mi zde ta síla odžitých emocí z knihy. Ostatně myslím, že v tomto případě nešlo o nic víc než rychle a dobře povyprávět příběh, který nepostrádá příklad odvahy a touhy po svobodě, a následně ho oprostit od surových zbytečností, aby byl věrohodnější. Nepřísluší mi rozebírat, jestli všechno vychází ze skutečnosti, či jsou některé věci údajně fikcí, ale neoddiskutovatelným faktem pro mne je, že podobný starší německý film Bílé peklo se stejným námětem určitě více mrazil v zádech. (20.04.2011)