Útek zo Sibíri

Zprvu nejspíš zaskočí nevelké využití napětí a emocionálního potenciálu u tak silných momentů útěku jako je... útěk samotný, "boj" s vlky, teplotní výkyvy apod. Noznačoval bych to ale přímo za nedostatek, Weir se prostě raději soustředí na cestu - na dlouhou, únavnou cestu, jenž nakonec i jednomu z hrdinů přijde více naplňující než samotný cíl. Během více než dvou hodin spatříme pěkné obrazové kompozice, nasajeme atmosféru putování, ale stejně tak se stačíme proti těžkosti útěku i imunizovat. Film postrádá výrazných dramatických vrcholů, vyprávění obrazem a snaha ovlivnit city diváka pouze skrz atmosféru je fajn, ale evidentně to neutáhne celý film, resp. ne na základech takového scénaře s poměrně zaškatulkovanými postavami a příšerným klišé závěrem. PS: Excelentní Farrell! 7/10 (10.11.2011)

Spolehlivý filmař a velebený tvůrce Peter Weir se po dlouhých letech opět hlásí o divákovo srdce. Trvalo to, ale rozmáchlé drama, ačkoliv neobsahuje nějaké zásadní vyhrocené scény, jako celek rozhodně nezklame. Pestrá skupinka uprchlíků z gulagu tu putuje z hluboké tajgy stále na jih – až skončí v Indii. Příjemně táhlou atmosféru narušuje, vlastně asi jen u někoho, Weirovo nedramatizování situací, které naší původně sedmičlennou skupinku provází a po kterých by pětadevadesát procent tvůrců okamžitě skočilo. Hodně zjednodušuje, hodně diváka „obírá“ o dramatické momenty – takže skupinka sice plánuje velký útěk, ale vzápětí už prchá lesem (žádné dráty, žádné dramatické obcházení stráží a následně ani žádné pronásledování), pak slyší vytí vlků, ale k žádnému střetu nedojde, jeden z hrdinů sežene potravu, přičemž to okradený zřejmě koupil, ale divák nic nevidí, uprchlíky obklíčí mongolští jezdci na koních, ale vzápětí se zase odporoučí pryč, přijde písečná bouře, ale po střihu se zase pokračuje dál v cestě atp. Prostě nějakou vymazlenou, skutečně zapamatovatelnou scénu jsem tu postrádal. I tak to ale celé Weir drží pevně ve svých rukou a především čím dál je od gulagu, tím spíš se dostává postavám i divákům pod kůži. Navíc jsou tu dokonale obsazení herci, kteří případná klopýtnutí dokonale vynahrazují – vrásčitý Ed Harris, přesvědčivý mladík a vůdce Jim Sturgess, pomalu se pod kůži dostávající Saoirse Ronan nebo skvostně vyšinutý Rus Colin Farrell. Po technické stránce (kamera si mohla teda trochu víc hrát) bez výhrad, herecky taktéž, jen ten scénář mohl víc prahnout po emocích. Pak mohl Weir opět sahat k pěti hvězdám. (25.05.2011)

,,A JESTLI VÁS NEZABIJE PŘÍRODA, TAK TO UDĚLAJÍ MÍSTNÍ LIDÉ. TO ONI DOSTANOU ODMĚNU ZA HLAVU KAŽDÉHO UPRCHLÍKA“..... /// Cílem filmu není ukazovat všechny krásy Gulagu, jako jsou hlad, zima, doly....... stejně jako nezdržuje žádnejma strategickejma kecama nebo dlouhodobým plánováním. Sympatická půl hodinka a sedm statečných je v divočině. Sibiř je v těch letech kurevsky turistická tepna, proto se k nim brzy přidá ještě Irena. Šlapou a šlapou, někdo umře, někdo to vezme jinudy a o překvapení JE TU NOUZE. Ale kdo z nás byl u Bajkalu a v Mongolsku. Perfektně natočenej příběh o touze přežít. I když mu chybí jako křoví zdolávání hory nebo díra ve skalách, líbila se mi věrohodnost, autentičnost. Bohužel jako by tu nebylo co hrát, protože scénárista zapomněl, že divák potřebuje trochu víc než obrázky. Emoce! EMOCE!!! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se zdrhnout z Gulagu. 2.) Nevím, že se Fata morgána rozpozná podle ptáka. 3.) Při procházkách po Gobi chodím kolem provizorního kříže a zajímá mě, komu patří. 4.) Odmítám číst knihu ,,The Long Walk“ od Slavomira Rawicze. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.04.2011)

Pro Weira mám slabost, ale v The Way Back sáhnul vedle. Já si totiž hlavně myslím, že nebylo rozumné se něco podobného vůbec pokoušet natočit. Paradoxně z podobného (respektive opačného) důvodu, kvůli němuž jsem zpochybňoval 127 Hours. V poslední boylovce bylo příběhu na celovečerák příliš málo, v Útěku je ho příliš mnoho. Film tak působí jako ledabyle sestříhané úseky děje z mnohem delšího filmu. A nemůžu říct, že bych se u něj bavil, natož že by se mu povedlo vyvolat ve mně touhu vidět prodlouženou (=celistvou) verzi. Po těch 133 minutách jsem se cítil skoro tak vyčerpaně, jako kdybych ten pochod sám prožil. Což se mi jako divákovi milujícímu pohodlí nechce oceňovat. (21.04.2011)

Sławomir Rawicz prožil cosi nepředstavitelného, proto nemám problém mu tolerovat tu jeho fikci. Poválečná generace potřebovala mnoho takových příběhů, aby dokázala přežít. Po první válce tu byla Anastázie, po druhé Útěk ze Sibiře. Jediný problém mám s příliš univerzální adaptací a příliš známými herci. Colin Farrell a Ed Harris? Ty jejich obličeje jsou prostě překážkou na cestě k uvěřitelným obyčejným postavám. (17.01.2023)