Réžia:
Peter WeirKamera:
Russell BoydHudba:
Burkhard von DallwitzHrajú:
Jim Sturgess, Colin Farrell, Ed Harris, Saoirse Ronan, Mark Strong, Alexandru Potocean, Gustaf Skarsgård, Sebastian Urzendowsky, Dragoș Bucur (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Útek bol iba začiatok. Jeden z najsilnejších skutočných príbehov o ľudskej vôli a túžbe po slobode bol nakrútený podľa knihy Slawomira Rawicza a popisuje útek skupinky väzňov z ruského gulagu v roku 1940. Utečenci sa vymania z neľútostnej sibírskej zimy, prejdú oblasťou jazera Bajkal a prekročia Transsibírsku magistrálu. Pred sebou však majú omnoho krutejšie skúšky ľudskej odolnosti a vôle – púšť Gobi, prechod cez Himaláje a Tibet. Zachránia sa až v Indii na americkej vojenskej misii po 6.500 kilometroch strastiplného putovania.
V roku 1940 utečie medzinárodná skupina väzňov z ruského gulagu a putuje okolo jazera Bajkal do Mongolska, púšťou Gobi cez Himaláje do Tibetu, aby sa napokon ocitla na slobode v Indii. V sedemčlennej skupine sú traja Poliaci, Juhoslovan, Američan a Rus, ktorý z lágra utiekol kvôli dlhom. Utečenci sa vymania zo zovretia neľútostnej sibírskej zimy, prejdú oblasťou Bajkalského jazera a prekročia Transsibírsku magistrálu. Čoskoro zomrie poľský mladík a pridá sa k nim mladučká Poľka Irena. Vodcom utečencov je poľský dôstojník Janusz, ktorý sa zbližuje so starším Američanom, inžinierom Smithom. Utečencov čakajú ďalšie kruté skúšky ľudskej odolnosti a vôle, púšť Gobi, prechod cez Himálaje a Tibet. Zachránia sa, až keď zdolajú celkovo šesť a pol tisíc kilometrov a ocitnú sa na americkej vojenskej misii v Indii. Pre Poliaka Janusza sa však jeho "cesta späť domov" skončí až oveľa neskôr - po páde režimov vo Východnej Európe v roku 1989.
(TV JOJ)
Videá (1)
Recenzie (982)
Scénář: Peter Weir, Keith R. Clarke .. Drama, které není dramatické nebude pamětihodné. Rutinní, povrchní, bez tvůrčích nápadů vymaňujících příběh k nadprůměru. Peter Weir tentokrát zajímavou látku nevzal tak pevně do rukou jak umí, jen ji levačkou polaškoval a ono to kupodivu nestačí. Naštěstí není film vyloženě špatný v žádném místě ani aspektu, nenudí (pokud se vám tedy neprotiví převážně přírodopisná náplň), ovšem je prostě jen na "jedno použití" s tím, že pak okamžitě zapadne. 50%. ()
Několik silných detailů, z nich těn nejsilnější, nejděsivější a nejhrůznější nabídne posledních pár minut, kdy vidíte jak dlouho a hlavně PROČ musel Janusz čekat, než se mohl podívat za svou milovanou osobou, aniž by mu při tom hrozilo zastřelení. Oceňuji i režisérovu snahu vyhnout se prvoplánově adrenalinovým scénám (nejmarkantnějším příkladem je prakticky kompletní vynechání celého útěku z tábora, které se prostě stalo a je jedno jak), díky které se divák může víc sžít s postavami a soustředit se na jejich pouť. Tyto silné detaily spolu s perfektními hereckými výkony drží film pohromadě, ale bohužel předlouhá stopáž a zbytečné protahování některých scén mi neumožňují jít s hodnocením výš. Rozhodně to není film, na který bych se měla chuť podívat znovu, nicméně skrývá v sobě kus poctivé filmařiny a také nabízí výbornou kameru i hudbu. ()
Spolehlivý filmař a velebený tvůrce Peter Weir se po dlouhých letech opět hlásí o divákovo srdce. Trvalo to, ale rozmáchlé drama, ačkoliv neobsahuje nějaké zásadní vyhrocené scény, jako celek rozhodně nezklame. Pestrá skupinka uprchlíků z gulagu tu putuje z hluboké tajgy stále na jih – až skončí v Indii. Příjemně táhlou atmosféru narušuje, vlastně asi jen u někoho, Weirovo nedramatizování situací, které naší původně sedmičlennou skupinku provází a po kterých by pětadevadesát procent tvůrců okamžitě skočilo. Hodně zjednodušuje, hodně diváka „obírá“ o dramatické momenty – takže skupinka sice plánuje velký útěk, ale vzápětí už prchá lesem (žádné dráty, žádné dramatické obcházení stráží a následně ani žádné pronásledování), pak slyší vytí vlků, ale k žádnému střetu nedojde, jeden z hrdinů sežene potravu, přičemž to okradený zřejmě koupil, ale divák nic nevidí, uprchlíky obklíčí mongolští jezdci na koních, ale vzápětí se zase odporoučí pryč, přijde písečná bouře, ale po střihu se zase pokračuje dál v cestě atp. Prostě nějakou vymazlenou, skutečně zapamatovatelnou scénu jsem tu postrádal. I tak to ale celé Weir drží pevně ve svých rukou a především čím dál je od gulagu, tím spíš se dostává postavám i divákům pod kůži. Navíc jsou tu dokonale obsazení herci, kteří případná klopýtnutí dokonale vynahrazují – vrásčitý Ed Harris, přesvědčivý mladík a vůdce Jim Sturgess, pomalu se pod kůži dostávající Saoirse Ronan nebo skvostně vyšinutý Rus Colin Farrell. Po technické stránce (kamera si mohla teda trochu víc hrát) bez výhrad, herecky taktéž, jen ten scénář mohl víc prahnout po emocích. Pak mohl Weir opět sahat k pěti hvězdám. ()
Ze Sibiřských pracovních táborů se pár útěků podařilo. Tento je jedním z nich. Nepřítelem na útěku nebyly ani tak strážní oddíly, ale krutá a drsná příroda. Znovu jsem si říkal jaký je komunismus svinstvo. Skupina odvážných přes původní neshody se s množstvím útrap postupně stmeluje aby nakonec s neuvěřitelnou láskou a obětavostí pečovali jeden o druhého. Druhá část snímku přechodu Gobi a Himalájí přes Tibet do Indie je strhující. Jednotliví členové skupiny také časem postupně odkrývají svá tajemství a pozvolna vypráví dojemné příběhy svých životů. To vše se odehrává v úchvatných scenériích Mongolska, Číny a Himáláje. Tohle není Great escape, tohle je tiché drama o skupince zcela vyčerpaných vězňů, kteří spáleni sluncem, sajíc hadřík pokapaný vodou se táhnou ve zpuchřelých botách s nohami rozedřenými pískem k dalekým kopcům za svobodou. ()
Film dvou významových rovin a dvou tváří. Útěk ze Sibiře pojednává o útěku ze Sibiře (překvapivě), o fyzicky zničující cestě napříš Asií, přes hory, pouště a zase hory za svobodou. Pojednává ale také v symbolické rovině o cestě napříč dějinami střední a východní Evropy, o cestě k odpuštění. Ale ouha! Podobně jako hollywoodské pokusy inscenovat tragédii Holocaustu i první pokus inscenovat hrůzy gulagu působí dojmem vysvětlujícího a průměrně inscenovaného divadla, jehož cílem je, aby divák neznalý faktů pochopil a soucítil. Z pochopitelných důvodů může tenhle trik fungovat jen prvoplánově a bez jakékoli hloubky. Obecně však platí že čím dále jsou hrdinové od traumatického prostoru gulagu, čím více se o nich dozvídáme a čím více pojednává Weir o jejich individuálních příbězích, tím lepší a filmařsky přesvědčivější Útěk ze Sibiře je (vrcholem je mariánská scéna v poušti, která mě jako jediná ve filmu opravdu dojala prostou silou filmové řeči). Naopak čím blíže se hrdinové dostávají k velkým dějinám, tím vykonstruovaněji film působí – je to taková středoškolská učebnice zločinů komunismu pro nezasvěcené. Bere mu to hodně energie a autenticity (s tím bohužel souvisí i hodně zvláštní volba dominantní jazykové varianty a Eda Harrise coby mediátora příběhu pro americké publikum). Dá se na to zvyknout, ale pachuť umělé tragiky nelze úplně setřást. Jako všechny podobné filmy i tento historické trauma spíše zakrývá povinným sentimentem, než otevírá k analýze a pochopení... Plusové body za vynikající (a jedinou skutečně ambivalentní) postavu zloděje Valka ve famózním balení Colina Farella. ()
Galéria (77)
Fotka © Newmarket Films
Zaujímavosti (23)
- Z míst, kde se má příběh odehrávat, se ve skutečné oblasti natáčela jen závěrečná Indie. Ostatní části filmu vznikly především v Bulharsku a Maroku. (Coldrex)
- Ve scéně, kdy Janusz (Jim Sturgess) s ostatními zjistí, že má Valka (Colin Farrell) na prsou vytetované Lenina a Stalina, jim Valka odsekne, že to byli velcí muži. Trestanci se tehdy takto skutečně nechávali tetovat, aby nemohli být střeleni do prsou. Znehodnotit tvář Lenina nebo Stalina bylo totiž protizákonné. (ČSFD)
Reklama