Klub poslednej nádeje

Zdá se, že konče Klubem poslední naděje jsem všechny letošní „ambiciózní“ na Oscara nominované kousky viděl. A můžu tak o krapet „objektivněji“ hodnotit a oceňovat. Nelze jinak, než smeknout před zásadně pohublou dvojicí Jared Leto a Matthew McConaughey. Druhému jmenovanému stačí nějaká ta šichta na zaplacení poplatků, rodeo, něco práškovitého do nosu a lehká holka k tomu. Několik následných omdlení má ovšem jasnou příčinu – AIDS, jehož léčba je toho času v plenkách. Měsíc života nebo boj pomocí alternativních (ač neschválených) léků o další měsíce, roky..? Postavy jsou výborně napsané. Pro okolí zbytečný a homofobní elektrikář McConaughey se tu vyzvrací z jižanské vidláckosti, takže nakonec nebudeme jeho primitivní obhroublostí opovrhovat. A to i přesto, že i na své snaze o lepší příští hodlá něco vyrejžovat. Výrazná fyzická proměna platí i pro exhibicionistického transsexuála Leta, který nabízí nepřehrávající postavu, které vtiskl silné tragické i komické rysy. A na mnohem menším prostoru. Navzdory tematice se navíc film objede bez kapesníkových scén, je to solidní charakterová studie o jedné osudové výzvě. Pokorně k látce přistupuje i střídmá režie, která nechce strhávat pozornost. Z filmů, které počtem nominací více či méně promlouvají do blížících se Oscarů, mám tři favority: Her, Blízko od sebe a Vlk z Wall Street. Každý mě oslovil jinak, každému bych úspěch přál. Klub poslední naděje se jim sympaticky přibližuje. (13.02.2014)

Nepozdáva sa mi označenie indie, ani mainstream, je to niečo medzi a to niečo prekvapivo funguje. Bude to asi tým, že Valieé dobre vie ako narábať s tak ošemetnou látkou akou je boj s AIDS. V prenesenom zmysle slova to znamená schopnosť nezachádzať do zbytočných extrémov a radšej nechať bez nemiestnych predsudkov i prehnaných sympatií voľne plynúť to čo si tak nejak nepriamo vyžaduje byť voľné (fabula) a naopak atmosfericky zosilovať to, čo si každý priaznivec filmu-katarzie praje mať zosílené (syžet). To sa odráža hlavne v používaní jednotlivých vyjadrovacích prostriedkov, ktoré sa už naďalej nesnažia na seba samoúčelne vzťahovať pozornosť a svojou nestrojenosťou a nedoslovnosťou sa podriaďujú samobytnému fikčnému svetu v ktorom sa ide jak do tuhého, tak sa príhodne odľahčuje. Najzaujímavejšie na "Dallas Buyers Club" potom teda nie sú ani tak bezpochyby brilantné metamorfózy McConaugheyho a Leta, ale skôr ono umné balancovanie medzi príjemnou človečinkou o nádeji a trpkou existenciálnou spoveďou. (26.08.2014)

Poutavý příběh podle skutečné události, který mne bavil,avšak neposlal do kolen, což jsem od něj trochu očekával. Co však Klubu poslední naděje nelze upřít, je perfektní vystižení atmosféry 80. let, hudba a přirozenost. Film vskutku působí hodně autenticky. Herecké výkony není třeba nějak rozvádět, jsou dokonalé a celý počin tak vyzdvihují do pořádného nadprůměru. Otázka boje proti AIDS je tu patřičně osobitá, asi taková, jako byla celá osobnost Rona Woodroofa. Pěkné 4*. (19.01.2014)

Vynikající film, přinášející něco navíc nejen o boomu viru HIV, ale i Americe 80. let, etice zisku, duchu koncernového kapitalismu, nutnosti boje proti elitám a autoritám, stejně jako třeba jižanském geniu loci. Zprvu to vypadá jako mírně modifikovaný konkurenční Vlk z Dallasu s AIDS (svým zjevným antihrdinstvím) postavený na poetice Půlnočního kovboje, postupně se ovšem charakteristika hlavního hrdiny změní tak trochu na Elektrického jezdce, což celé je pak korunováno přerodem v soudní drama a klasickým finále á la hollywoodský životopisný film - oslava občanského aktivismu (Tleská se s patosem ve tvářích, i když hlavní hrdina má blíže spíše k Larry Flyntovi, než k Erin Brockovich). Pomineme-li tedy konec, překvapí syrové zpracování, originální forma (nepřisvěcování scény, práce s kamerou atd.), hodně civilní projev a hlavně bravurní herecké výkony. Takový přerod z hollywoodského idolu v jižanskou macho-trosku, jaký předvedl Matthew McConaughey, se opravdu hned tak nevidí. Opravdový herecký koncert, do čehož ale nutno zahrnout i další herce. Hlavně ale oceňuji celkový koncept a přístup tvůrců - místo snímku sentimentálního, slzopudného, emocionálně vydírajícího či téma odlehčujícího rastrem černého humoru jdou na věc přímo, bez konceptuálního balastu, což je největší deviza Klubu poslední naděje. (28.02.2014)

Po nadšeneckých recenzích jsem čekal samozřejmě trošku více. Nicméně stále tomuto filmu nikdo neodpáře fakt že se zde potkávají Matthew a Jared v excelentních rolích, které je zcela pohltily nejen psychicky, ale zároveň i fyzicky. Jedná se o hodně šokující vzhled obou pánů. V mých očích stojí letos výče už jen DiCaprio a jeho Vlk. (11.02.2014)