Bátoryčka: Krvavá grófka

Na tento film jsem se podíval pár týdnů po zhlédnutí Bathory (2008) a to možná trohu způsobilo, že se mi tento pohled na život Erzebeth Bathory tolik nezalíbil. Nejvíc mi na filmu vadilo, že je podaný jakoby hrozně moc stručně a rychle. To, že je celé dětství Bathory shrnuto během tří minut jsem ještě pochopil. Vadit mi ale začalo to, že život s jejím manželem je následně shrnut v dalších čtyř minutách. Pokud je pověst o Bathory pravdivá, tak právě během jejího dětství a manželství by mělo proběhnout možná i několik základních "pudů", proč se z ní stala "krvavá hraběnka", ale na to film bohužel z vysoka kašle. Dále během filmu ale stejně postupně dochází k takovým dvěma důvodům, proč vlastně s vraždením začala. To mi sice už nepřipadalo, že to zabralo takových 10 minut filmu ani ne, ale stejně si nikdo s propracováním příběhu moc práce nedal. Konec filmu přišel z jakoby nic a ten celý film pohřbil trochu hlouběji. Herecké výkony jsou dobré, výprava je dobrá, dokonce ani hudba není špatná, ale ten děj to prostě kazí skoro jak nejvíc to jde. Přesto nějakým zázrakem film celkově nadopadl až tak špatně. Dojem na mě nezanechal moc dobrý, ale alespon jsem rád, že jsem se na něj podíval. Nakonec dávám s přimhouřenýma očima tři hvězdičky, ale nezaručuji, že si to s těmi dvěma s postupem času nerozmyslím. (16.11.2014)

Po prvé, film teda určite nevykresľuje skutočnosť, ale zakladá si na fámach a bohapustom mýte o krvavej grófke, ktoré boli už x-krát vyvrátené. Existujú na to historické spisy a dokumenty. Ale ako samostatný fiktívny konštrukt ujde. Film má atmosféru, dostatočné historické cítenie a niekoľko dobre odvedených trilerových scén. Samozrejme, vyzdvihuje to aj prítomnosť Willima Hurta. Nemôžem si však odpustiť a nespomenúť prerážajúci feministický podtón, kde každý muž je buď intrigár alebo hochštapler a ženy sú tie podvedené a využívané. Aj zo samotnej vraždiacej grófky bažiacej po panenskej krvi robia v závere obeť mužských intríg. Prejavuje sa v ňom aj typicky francúzska úchylnosť - neštítí sa lesbickej lásky či sado-masochistických chúťok a nijako ich ani nekritizuje. (14.12.2020)

Bezduchý, príbehovo absolútne nezvládnutý snímok. Film ani nie tak o krvavej Bátoričke ako o láskou trpiacej Erzebet, blúdiacej v začarovanom kruhu z ktorého niet úniku....Herci mi prišli nepresvedčivý, dialógy mnohokrát absolútne mimo a príbeh samotný povrchný zameriavajuci sa na nepodstatné veci ( pričom podstata im uniká ). (24.02.2010)

Hrůzostrašná legenda, rozprostřená kolem osoby Alžběty Báthoryové, je lákavým námětem pro filmaře. Julie Delpy pojala svou Čachtickou paní ambiciózně v žánru historického dramatu. Výsledkem je zajímavý subjektivní pohled na jednu možnou alternativu. Silnou stránkou jsou kulisy a nejednoduchá a ponurá atmosféra vznešenosti a zkaženosti. Zaujmou a ponoří do zobrazované doby intrik a vraždění. Díky tomu film dostatečně pobaví až do svého patetického konce. Nálada vrhá svou stísněnost, každý se dle svých schopností a urozenosti dere k vrcholu a bohatství. Krutost, přetvářka, účelová spojenectví, zrady, úchylky a zneužívání jsou nezbytné ochranné známky v dravém světě, který vládne, dobývá a porobuje. Hlavní postavou příběhu je pochopitelně uherská hraběnka a předpokládaná masová vražedkyně Erzsébet Báthory (šarmantní Julie Delpy, jako malá Ella-Maria Gollmer a jako nejmenší Paula Hartmann) v podobě vzdělané, zábavné a atraktivní ženy, která elektrizovala jednotlivce již svou přítomností v pokušení a ušlechtilým podmaňujícím se gestem rafinované koketnosti. Vzbuzuje obdiv a strach, a přesto je zasažena osudovou láskou více, než by se na její povahu slušelo a patřilo. Hlavní mužskou postavou je Alžbětin příbuzný a mladý hrabě István Thurzó (zajímavý Daniel Brühl) se svou rozpolceně osudovou rolí v legendě. Podléhá, bezhlavě miluje, poslouchá, provinile miluje a neochotně poslouchá. Důležitou postavou je Istvánův otec György Thurzó (dobrý William Hurt), nenasytný mocný muž s pokoutní praktikou. Výraznou postavou je Alžbětina pravá ruka a čarodějka Anna Darvulia (výrazná a elegantní Anamaria Marinca) s potlačovanou žárlivostí, oddanou láskou a snahou o zachování zdravého rozumu. Poslední důležitější postavou je urozený kníže Dominic Vizakna (velmi zajímavý Sebastian Blomberg) s nakažlivě našeptávající temnou stranou duše, prodejnou a všehoschopnou. Z dalších rolí: Alžbětina vídeňská teta a styčný bod Klara Báthory (Adriana Altaras), Alžbětin manžel a udatný vojevůdce Ferenc Nádasdy (zajímavý Charly Hübner, jako malý Jack O. Berglund), mocný a pragmatický uherský král Matthias (Jesse Inman), přísná Alžbětina matka Anna Báthory (Jeanette Hain), poslušný Alžbětin služebník Janos (Frederick Lau), další věrná sloužící Dorothea (Katrin Pollitt), opatrný reverend Matej (Felix Vörtler), či Istvánova bývalá milenka Kati von Kraj (Nora von Waldstätten). Není to žádné převratné dílo, ale svému zábavnému účelu poslouží a zaujme svým vykouzleným prostředím. (01.02.2017)

Jednodušší, naivnější, levnější a celkově horší verze příběhu o Bathory, která existuje jen proto, aby byl konečně doceněn Jakubiskův projekt. V téhle verzi je zajímavá pouze shodná snaha vyprávět příběh nikoli o krvelačné bestii, ale o mocné ženě, která byla ve své době výjimečnou osobností. Ale veškeré složky filmu, počínaje herci a nekonče výpravou, zcela selhávají. Hlavní dějová linka začíná až po smrti Nádasdyho a hraběnka se velice rychle stává marnotratnou stárnoucí milenkou 21letého zajíčka. Dost už bylo fiktivních milenců po boku významných ženských osobností minulosti i současnosti! Takovou scénáristickou berličkou se spíše poukazuje na bezradnost než na cokoli jiného. Dialogy navíc připomínají staré televizní klepy a nikoli život u dvora. Dále těžko mohu uvěřit zámožnosti Erzsébet, když se ve svých střízlivých kostýmech evokujících západní Evropu (kde jen je ta jemná linka mezi Uhrami zmítajícími se boji s Turky a Vídeňskou smetánkou, kterou tak přesvědčivě zosobnila Anna Friel?) pohybuje ve zcela prázdných interiérech i exteriérech. Pakliže si někdo dáte tu námahu, zjistíte, že v posledních 50 letech vzniklo o Bathory hodně balastu, ale až nyní je možné realizovat takové filmy alespoň na reálnějším základu. Děkuji tedy Julii Delpy za snahu. (08.11.2009)