Poslední cesta

Vůbec ho neznal. V Iráku bylo jeho pracovní náplní sčítání ztrát v operačním štábu. Přesto se dobrovolně přihlásí jako eskorta mrtvého devatenáctiletého vojáka, který zemřel při operaci nedaleko Bagdádu. Dlouhé putování rakve se všemi vojenskými poctami z Iráku až do vojínova rodiště ve Wyomingu je pro podplukovníka Kevina Bacona zároveň hledáním sama sebe. Téma nezvyklé, výsledek prostý, ale místy působivý. Přepečlivý podplukovník jasně poukazuje na národní hrdost, jede přesně podle lajny, s ostatky nenechá zacházet jinak než s totální úctou a důstojností. Pro Středoevropana je samozřejmě onen patriotismus absolutně přepálený, navíc diváky, kteří milovali Kevina Bacona coby slizkého vrchního dozorce ve Spáčích, zpočátku sympatického kriminálníka v Divoké řece či v jeho kladných rolích (Tajemná řeka), zamrzí, že svůj jediný Zlatý glóbus získal právě za tohle nezávislé drama. (16.12.2022)

Dokonalost....Filmů jako je Taking Chance je po čertech málo...Každá scéna, dokonce každý záběr na vás dýchá pravdivostí a skrytou pokorou...A v čem že je Taking Chance tak vyjímečný?Protože to, co jsem viděl na na obrazovce těch 80 minut, byla čistá úcta a čirá pocta nad každou složenou amerikou vlajkou....Vlhké oči plné dojetí jsem měl pokaždé, když doprovod vzdával poctu člověku, kterého ani neznal..,,The following is based on actual events,,- vyplnilo se do poslední kapky.....Třešničkou je Kevin Bacon, který nehraje, měl jsem pocit že on tu roli opravdu žil......V neposlední řadě chci vyzvihnout hudbu, která dodává filmu šmrnc..Taking Chance by si v mých očích nezasložil ,,pouchých,, 79%, jako je tomu teď, kdy píšu tento komentář, zasložil by si hodnocení 90% a výš, už jen díky originalitě a skvostnému odkazu, který se snažil zanechat.... (18.04.2009)

Úcta, smutek a vděčnost doprovázejí na poslední cestě tělo mladého muže. Tentokrát perfektně zvládnutý americký patriotismus, protože je neokázalý, nepředvádí se velkými gesty, jen důstojnými rituály, které vedou mrtvého domů. Jsou nesmírně důležité, dávají jistotu, jak se vypořádat se situací, která by mohla být na člověka příliš. Pevná šablona pravidel a postupů je oporou a pomáhá přeživším a to včetně těch, kteří mladého muže v rakvi za živa neznali. Přesto mu při jeho smutném návratu prokazují respekt. Pro ně i pro nás se tak z tisíců anonymních padlých ve válce v Iráků najednou vynořuje konkrétní lidská tvář, která tak dává tvář i všem dalším obětem. Skvělý nápad, jak i v době otupení z tolika zpráv o mrtvých a padlých, ukázat, že to není nějaká jednolitá masa neznámých vojáků, ale že jeden každý z nich byl individualita a člověk. ____ Ten film je pomník, který nedrtí mramorem, ale dojímá nenápadným prokázáním poslední úcty. Vlastně je to téměř dokumentární cesta důstojníka, který doprovází do rodného města mrtvého vojáka v rakvi. Přesto mezi nimi vznikne, no, přátelství asi ne, ale určitě spříznění. (08.09.2015)

Nie je to zle natocene, zahrane atd (preto ta jedna hviezda) ale ludia...tak toto im moze uverit len american a inak nikto. Pri osemnastom prekladani mrtvoly a slow motion salutovani mi to islo totalne na nervy. A aj tak si myslim ze tych sest prekladacov a salutovacov a umyvacov bolo vzdy tych istych 6 ludi. Alebo tam bol brutalny komparz neviem :) (15.06.2011)

Velmi příjemný snímek, který je možná víc dokumentem než vojenským dramatem. Jde především o poctu americkému vojákovi, a přestože i mně se leckdy zdálo přehnané vlastenectví a režisérovo citové vydírání trochu příliš, vlastně mi to ve výsledku ani tak nevadilo. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by šlo natočit o cestě ostatků jednoho vojáka napříč Amerikou tak citlivý film, jenž mě upoutá bez dutání na hodinu a půl k televizi. Musím se přiznat, že na mě Taking Chance zapůsobil. "Na motivy skutečné události" dávám stranou, jako u pacifisty by to stejně příliš nevyznělo. Nicméně nejde o první film, kde bych si všímal, jak jsou Američané hrdí na svoji vlajku, na svůj národ a na lidi, kteří jim slouží. Z tohodle pohledu jsem až trochu záviděl a došlo mi, že ne jen tak pro nic za nic mají nejlepší armádu na světě a vůbec se za považují za řekněme světovou elitu. Třeba to není nejlepší pohled na sebe samého, ale ono to někdy stačí a já díky za další nahlédnutí do americké psychiky. (70 %) (18.08.2012)