Pevné puto

Tohle byl první film od Petera Jacksona, kterej jsem viděl. Vagínoviny o prstenech a hobitech mě nikdy nezajímaly a jeho ostatní tvorba se ke mně zatim nedostala. A můj dojem? Totální vítězství formy nad obsahem. Část z reality se mi docela zamlouvala. Takovej obyčejnej thriller o jednom obyčejnym sociopatovi (vynikající Stanley Tucci), jehož největší koníček je vraždit 14-letý holčičky. Ještě by to chtělo teda zapracovat na scénáři, protože ty důvody, proč fotr a sestra oběti najednou začali mít na vraha podezření, byly hodně stupidní. Ale tak dejme tomu. Jenže co měly znamenat ty fantasy hovna? To byl teda takovej úlet, že bych to nemoh brát vážně ani pod vlivem LSD. Co se týče herců, tak Stanleyho Tucciho jsem už zmínil, pobavila mě ještě Susan Sarandon v roli babičky, která pořád žere nějaký léky a zapijí to kořalkou, ta Saoněco Onan jakž takž, zbytek nevýraznej. Teda Mark Wahlberg byl výraznej, ale pouze tim, že byl opět výrazně nejhorší ze všech, co se objevili na place a to včetně labradora i toho kudrnatýho cikána. Kdyby Prince Ital Joe nebyl tlustej a mrtvej, tak bych Wahlbergovi doporučil, aby začal opět používat pseudonym Marky Mark, vrátil se k hudbě a zkusil s nim vytvořit nějakej další hit, jakym bylo třeba United. Herectví prostě neni zrovna jeho parketa. (19.06.2011)

Žánrová všehochuť, emoční smršť, dokonalí herci a hlavně neočekávaná podívaná. Peter Jackson natočil veskrze intimní příběh, kde i ten nejvelkolepější trikový záběr zůstává osobní touhou. Dějově si možná vystačí s nejjednodušší premisou, ale napětí, slzy a skvostná kamera mě na to nenechaly pořádně ani pomyslet. Komplexní a rostoucí zážitek. (05.01.2010)

Je fajn, že Jackson jede proti zažitým konvencím při budování napětí. Po chvíli vás ovšem všechny ty makro detaily digitální kamerou a bezpohlavní nebeské výjevy začnou ubíjet stejně jako smutný kukuč nebohého táty od rodiny. Řemeslná síla a řvoucí kotel nápadů, hlavní devizy kdysi nápaditého režiséra, dostávají po několika výborných jednotlivostech (přípravy vraždy, kukuřičné pole) těžký knokaut od vycizelované nebeské selanky. Jak moc tomu chybí silná umělecká vize si člověk uvědomí u bezradné montáže Susan Sarandon i dalších zbytečných exkurzů do duhového nebe. A u toho rampouchového konce se máme vážně ukájet tím, že na každého jednou dojde? (03.01.2010)

Tak tohle Jacksonovi fakt nevyslo, cekal jsem vic, daleko daleko vic. Co z toho, ze po rezijni strance to ma Jackson pevne v rukou, kdyz nema poradne co tocit. Dve tretiny filmu jsme nuceny sledovat, jak se vsichni desne trapi, jsou smutny a smirujou se se smrti. Obcas to akorat ozivi nejakej fantasy vyjev z vymysleny Zeme nebo jak to nazvat, ktery jsou sice obcas napadity, ale vetsinou pouze barevne silne prepaleny a trikove absolutne nezvladnuty, kde je v kazdym zaberu videt, jak postava Susie proste v tom svete neni a je za ni jen zeleny pozadi. Treba s paradnim vizualem Jak prichazeji sny se to neda vubec srovnat. Dalsi problem je, ze cela ta myslenka na holku v ocistci, sledujici zivot rodiny, pratel a vraha po jeji smrti, se vetsinu casu tvari, ze da celymu filmu nejakej vetsi smysl, ale nakonec vysumi do prazdna a vlastne by se vubec nic nestalo, kdyby tu ta fantasy linie nebyla a sledovali jsme jen pocinani vraha a rodiny. Sice by jsme byly ochuzeny o ty trikovy zabery, ale ty za moc nestoji no. Dalsi problem filmu je desne prepalena delka, sledovat dve hodiny zapady slunce a brecici postavy zacne bejt postupem casu fakt dost otravny. Obzvlast kdyz, ackoliv je videt, ze se o to Jackson strasne snazi, se proste nedostavuje takova ta magicka atmosfera. No a posledni problem jsou nektery sceny, ktery vyznivaj skoro az smesne (vrah slysi sustit papir z druhyho patra, kdyz veze hodit trezor na skladku, nemuze zastavit u ni, ale hezky ho tahne z asi tak pulkilometrovy vzdalenosti, abysme mohli sledovat stopadesat spomalovacek, vylozene trapackej konec a spousta dalsiho). Co se tyce hercu, Sarandon me sice prekvapila, necekal jsem, ze ma takovej komedialni talent, ale jeji postava naprosto zbytecna. Wahlberg, no, nehraje tak hrozne, rozhodne aspon v porovnani z jeho poslednima filmama, jenze problem je, ze nema moc co hrat, furt se smutne xichti a ma blbeckovskej uces. Film tak stoji hlavne na dvouch hercich. Paradnim uchylackovi Tuccim a hlavne genialni Ronan, ktera me zaujala uz v Pokani a tady vsechny herce o tridu prevysuje. Takle to vypada, ze je film hrozna sracka, ale to zase ne, hudba je paradni, rezie taky, par solidnich napadu a sem tam nejaka ta napinavejsi nebo stylova scena. Ale to proste na vic nez 3* nestaci, obzvlast, kdyz si vezmu, co umi Jackson natocit za pecky a ne, ted nemyslim Pana prstenu. Tak po druhym skouknuti, kdy uz jsem tolik necekal, jsem si film docela uzil, takze pridavam hvezdicku. (07.01.2010)

Pevné pouto. Film, který patřil mezi mých devatenáct nejočekávanějších filmů, pro rok 2010. Rovněž, jako The Road nedopadl moc dobře. Filmy, od kterých jsem očekával hodně, zklamaly. Naopak Sherlock Holmes, od kterého jsem nečekal nic, zatím vévodí letošní "nadílce". Pevné pouto je skvěle sestříhaný a zrežírovaný film a Peter Jackson zde naplno pouští uzdu své fantazii. Bohužel, fantazie zabírá většinu filmu a po dvaceti minutách už mi ten kýč lezl krkem. Celý snímek bych rozdělil na tři části - před vraždou, mezisvět, závěr. První jmenovaná část byla velmi dobrá, vrah byl dokonale záporně-uchylný. Wahlberg byl skvělej fotr a příběh diváka tlačil do fandění hlavní postavě. Způsob, jakým vrah dostal svojí oběť, byl velmi napínavý. Mezisvět byl děsná nuda, rozvleklá, natahovaná, zbytečná (chvílema mi připomínala reklamu na Coca-Colu). Závěr se mi nelíbil vůbec, protože se v něm vyskytlo až moc nelogičnosti a přehnanosti. Hlavní postava nebyla schopná zahrát tak, abych jí fandil, byla mi spíše nesympatická, než naopak. Co tenhle film srazilo do kolen, byl paradoxně prvek, který na něj měl upozornit. Už při zhlédnutí traileru jsem si říkal, jakej blbec může z dvou minut udělat takový megaspoiler, který prozradí všechny bomby, kvůli kterým se na filmy chodí do kina. 60% 29.01. 2010...19/19 nejočekávanějších 2010 (29.01.2010)