Pevné puto

Jackson možná patří k filmařům, kteří si mohou točit, co se jim zachce, ale tady krutě přestřelil, když naprosto nevýrazný a nezajímavý příběh utopil v kýčovitých obrázcích, které smrdí plastem a jehovisti si je dávají na titulky Strážné věže. Pouze tři věci táhnou: a) huhlavě slizký Stanely Tucci, b) příjezd tchyně, c) šmíra v domě. Zbytek skrz naskrz sice nenudící, ale zoufale bezkrevná podívaná. 2 a ½. (28.02.2010)

Když jsem byl malý, chtěl jsem být ovocem do Jogobelly. To Peter Jackson měl větší ambice - vyprávět dojemné příběhy skrze film. Pevné pouto se ale zaseklo tak nějak na půli cesty. Vše sice krásně vypadá, dobře se na to kouká a herecky nejednou překvapí (ahoj Marku). To ale nic nemění na tom, že příběh jedné epizody CSI tady režisér roztáhl na dvouhodinovou stopáž a ještě se do toho neustále snaží naplácat rádoby filozofické či artové momentky. S předlohou nemám zkušenosti, takže nemohu posoudit, jak moc se od své adaptace liší. Tuhle verzi ale Jacksonovi fakt nežeru. Chybí tomu duše. (03.01.2010)

Ani na moment nepochybuji, že Peter má velkou fantazii a umí jí krásně zprosředkovat nám, divákům a za to ho taky patřicně uznávám. Nicměně tady právě ten fantasy prvek s mezinebem nebo co to bylo, byl sice skvělý, vizuálně i vypravěčsky, ale až příliš tupil napětí a promíchaval emoce. Zřejmě bych chrochtal blahem, kdyby se film zaměřil jen na pátrání vraha, takhle to taky nebylo špatný, ale místo skandovanýho chrochtání, jsem si u TV jen tak pochrochtával. Stanley zahrál skvěle a Saoirse byla taky výborná, hlavně jak byla v tom podzemí, tak skvěle zahrála tu proměnu z prvotního nadšení v strach. (01.04.2011)

Dobře to dopadlo. Tedy ani ne tak tento snímek, protože jeho konec považuji za mizerný, ale já jsem to přežil. Jako rodič, který dosud nepřerazil hůl o hlavy svých dětí, jsem měl obavu sledovat film o vraždě dítěte, ale nějaký přehnaně přímočarý útok na city se naštěstí nekonal. Papírový kapesník mi sice při každém použití uslzeného smyčce zvědavě vykoukl z kapsy, ale když viděl mé suché oko, tak se smířil s tím, že důvodem jeho použití nebude dojetí, ale cosi z dutiny nosní. Viděl jsem tedy cosi vizuálně působivého a tak emocionálně nevyrovnaného, že jsem to původně chtěl spláchnout alibistickými třemi hvězdami, ale Tucciho přívětivě odporný výkon mne donutil ještě jednu hvězdu přihodit. (02.10.2011)

Hloupý film. Prvních 30 minut teda bylo dost napínavých, ale velmi prvoplánovým způsobem, což mi vadilo. Film si totiž takovým neférovým způsobem pohrává s divákem, chce po něm, aby přistoupil na hru - což jsem nedokázal. Jenže tu první půlhodinu se alespoň něco děje. Protože zbytek už je pouhá ždímačka citů a nuda. S filmem jsem se prostě dokonale minul. A fakt jen zírám na zdejší hodnocení. No ale pak si vzpomenu na hodnocení Avatara nebo třeba Sedmi životů a už se tak nedivím. Pro někoho jsou Pevné pouto mimo jiné překrásné obrazy, pro mě učebnicová esence kýče. PS: Je to něco, co bych sám do sebe neřekl, ale ke konci už jsem skoro všechny scény, ve kterých nebyl Stanley Tucci, jen projížděl. (18.01.2010)