Pevné puto

Ó, áno. Rozporuplnosť je úplne na mieste a ja som spravil veľkú chybu, že som si neprečítal pár upozornení, ktoré obsahuje nemalá časť tunajších komentárov. Keby som totiž začal film pozerať s vedomím, že obsahová stránka filmu nemá nič spoločné s komornými drámami na tému strata dieťaťa, ale že sa bude jednať skôr o taký Jacksonov malý súkromný experimentálny gýč, bol by som možno zhovievavejší. Tá fantazijnosť sa mu asi príliš zaryla do podvedomia a bez uváženia ju používal aj vtedy, keď ju vôbec nebolo treba. Stačilo použiť depresívnejšie farby na udržanie thrillerovej atmosféry, zmierniť komickosť niektorých scén, ktorá vôbec nebola na mieste a vycibriť dialógy tak, aby nemal divák pocit, že polovica z nich bol inšpirovaná výstupmi postáv zo súčasných telenoviel. Príbeh má totiž neskutočne silný potenciál zaujať, herecké kreácie veľmi prekvapili, hudobná zložka si udržiavala od začiatku do konca neskutočnú fazónu, škoda toho ostatného. 60%. (10.01.2010)

Daleko lepší než Tarsemův Pád, ale už to, že pro tohle srovnání musím sahat (těžce pokulhávající scénář má zachránit hodně moc barviček), není dobrá vizitka. Po super úvodu nastupuje pocit, že Jackson a spol. vyházeli z určitě brilantní předlohy všechno zajímavé, a zbyla jim tak hrstka za sebe nalepených sekvencí (Susie objevuje nový svět, tatínek pátrá, babička likviduje domácnost atd.), které bez náznaku atmosféry nebo emocionálního dopadu jen plují kolem vás. Občas se sice vynoří skvělá scéna nebo záběr (který na 90% znáte z traileru :), celý film ale drží pohromadě spíš na dobré slovo. Samozřejmě Jacksonovo, každopádně jsem doufal, že si zakřičí daleko víc. P.S. Upřímně bych ocenil tak dvakrát delší Director's cut, třeba by to do sebe nějak zapadlo... (04.01.2010)

Naozaj tento film niekomu dokáže vliezť pod kožu a nadchnúť ho?? V jednotlivostiach je Jackson opäť výborný, napríklad pocitové zobrazenie mrazivého stretu najčistejšej detskej nevinnosti s najhroznejším ľudským zlom (vražda) je svojou dôveryhodnosťou unikátne. Ale multirovinná koláž, ktorá za sľubným rozjazdom snímky následuje, a hlavne finálne vyústenie liniek, nastolujú jedinú, kľúčovú otázku: "Čo do pekla chcel týmto zmäteným filmom jeho autor povedať??" Tých otázok na vyjasnenie, týkajúcich sa významu konkrétnych scén a postáv, by bol napokon tucet - ale nechcem spoilerovať. Pýtam sa teda len jednu, neškodnú: Aký význam mala pre dramaturgický koncept tohto filmu komicky ladená postava Susan Sarandon? Alebo sa v ňom ocitla iba preto, lebo režisér je fanúšikom herečky? Prešlapom The Lovely Bones nie sú fantasy obrazy (tie sú samé o sebe krásne), ale načisto rozplynutá rozprávačská vízia. (23.02.2010)

Už během čtení knihy mne nejednou napadlo, jak obtížné by bylo její zfilmování. Vševědoucí vypravěčka (v rámci vymezeného prostoru všechno ví a všechno vidí), která přirozeně přechází mezi minulostí a přítomností a nenápadně naznačuje, k čemu dojde, existence přibližně tří různých světů s vlastními pravidly a střídání naturalistických pasáží s polosnovými. ___ Prvního prohřešku se film dopouští, když nám ukazuje počínání pana Harveyho před Susiinou smrtí. Kolik je tedy těch vševědoucích vypravěčů? Kdo nečetl předlohu, mohl by mít pochybnosti, jak moc toho Susie vlastně vidí. Pro knihu tolik důležitý dojem, že zůstává svým blízkým nablízku po celou dobu, nedokázal Jackson navodit. Celá emocionálně-vztahová rovina je poněkud odbytá a lze spekulovat, jestli by režírující žena nebyla zárukou více citů. Jackson nepřekvapivě akcentuje více vztah mezi dcerou a otcem než dcerou a matkou, která je zbrkle odklizena (ne tak v knize) a navíc připravena o milostný románek, jež její počínání v knižní podobě lépe ozřejmuje. Přesto třeba uznat, že scény vyjevující pevnost pouta mezi Susie a jejím otcem patří k těm nejsilnějším a dávají zakusit, jak hluboko do mezilidských vztahů dokázala Seboldová nahlédnout. ___ Jackson ke škodě filmu upřednostňuje bezpečné klouzání po povrchu. Nedokázal odolat těm horám vizuálních laskomin, jimiž posmrtný svět všechny imaginativní filmaře láká. Scény jsou to krásné, třebaže trochu ve stylu reklam na Coca-Colu, ale zoufale prázdné a nepodřizující se absolutně žádným pravidlům. Alenku ti bohužel přebral Tim, Petere. V opozici k tomuhle donebevolajícímu (resp. „znebevolajícímu“) kýčaření stojí sugestivní hororové scény, připomínky Jacksonových blahých začátků. Pro děti film kvůli nim v žádném případě není, proč tedy oproti knize výrazně ubylo sexu a násilí (nejenže nevidíme znásilnění, ona o něm ani nepadne zmínka)? ___ Ze dvou autorů, jež měli na drsně-krásný styl Seboldové nepochybně vliv (Truman Capote a Harper Leeová) je přítomen pouze jeden, nadto symbolicky („Holly Golightlyová“). Odchylek od knihy by se našla ještě celá řada: některé situace, vzdálené od sebe v knize desítky stran, se zde nevěrohodně protínají v jednom bodě, funkce pár vedlejších postav (zejména karikatury lehkomyslné babičky v podání Susan Sarandon, která je výborná, ale nemá moc co hrát) zůstávají nejasné… k prospěchu věci bylo snad pouze přemístění dvou vět ze samého konce knihy o kus dříve, čímž se „návrat“ stává srozumitelnějším. ___ Jacksonovo Pevné pouto je podivně nekonzistentní film. Střídá příliš mnoho žánrů a obsahuje příliš mnoho vizuální krásy. Proto jej považuji za nepodařený a proto jsem v něm zároveň našel dost scén, které se mi opravdu líbily. Ke čtvrté hvězdičce film s vypětím všech sil dotáhli typově přesně obsazení herci v čele s roztomilou – nikoli oním otravně dětským způsobem – Saoirse Ronan. 75% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, Psema, Madison, Niktorius, Desperado, Tayen, swed.83, Antek (24.03.2010)

Je fajn, že Jackson jede proti zažitým konvencím při budování napětí. Po chvíli vás ovšem všechny ty makro detaily digitální kamerou a bezpohlavní nebeské výjevy začnou ubíjet stejně jako smutný kukuč nebohého táty od rodiny. Řemeslná síla a řvoucí kotel nápadů, hlavní devizy kdysi nápaditého režiséra, dostávají po několika výborných jednotlivostech (přípravy vraždy, kukuřičné pole) těžký knokaut od vycizelované nebeské selanky. Jak moc tomu chybí silná umělecká vize si člověk uvědomí u bezradné montáže Susan Sarandon i dalších zbytečných exkurzů do duhového nebe. A u toho rampouchového konce se máme vážně ukájet tím, že na každého jednou dojde? (03.01.2010)