Otošimono

Tajemná drážní režijka, kterou když někdo najde na peróně a sebere, tak brzo umře. A to by bylo, aby v tom nebyl nějakej mstící se duch... Další typicky japonská urban legend, tyhle japonský teenagerský horrůrky jsou si všechny hodně podobný, mají podobný průběh, hrají v nich typově podobní herci a hrají i podobným prkenným způsobem. Záleží na náladě, já teď dlouho žádný podobný japonský horror neviděl, takže jsem film zkouknul relativně zaujatě a spokojeně, ale umím si i představit, že bych ho v jiný náladě znuděně proklikal a šel na něco dalšího. (26.11.2022)

Vlaková nádraží, stanice a tunely metra, nástupiště mají podle mého názoru dost nevyužitý hororový potenciál. Takový Silent Hill 3 a pobíhání po stanici podzemky mělo něco do sebe. Ghost train vypadal, že by mohl mezi tyto málo časté snímky z prostředí metra nebo vlaků zapadnout. Ze začátku se začnou rozvíjet dvě nebo spíš tři linie příběhu, které se jak tomu tak už bývá později spojí v jednu. Spolužák sestry hlavní hrdinky na nástupišti nalezne lístek na vlak a po chvíli je z toho poměrně vyděšen, neboť mu podivnou osobou bylo sděleno, že musí zemřít. Zanedlouho je pohřešován a sestra hlavní hrdinky následně po nalezení stejné jízdenky zmizí taky. Starší sestra tedy začíná pátrání. Mezitím mladý řidič vlaku, který zahlédl něco podivného na kolejích, zastavuje uprostřed tunelu. Při bližším průzkumu však nic neobjevuje a protože takto zbytečně plaší cestující je degradován na kancelářskou práci mj. jako hlídač a správce ztrát a nálezů. Takto se potká s naší hrdinkou, kterou pátrání po její sestře zavede právě do odělní ztrát a nálezů, kde objeví že osudná nalezená jízdenka tu v záznamech figuruje až příliš často. Řidič vlaku se od svého staršího kolegy doslýchá o tajemném tunelu, se kterým není něco v pořádku... A naše dvojka spolu s několika dalšími pomocníky všemu pomalu přichází na kloub. Příběh a provedení je viditelně "béčkové", ale důraz na vylekání diváka a nastolení atmosféry tu je cítit. Samozřejmě nepůjde o konkurenci Ju-onu, ale pokud člověk neočekává příliš, tak film svojí funkci plní. Hororové momenty jsou postaveny spíš na momentu překvapení, takže sem tam se dočkáte podpásové lekačky a záběry na některé duchy nepůsobí tak strašidelně jak asi působit měly, ale to u tohoto typu filmů docela běžné. Pokud vám nevadí, že nic moc nového se tu neobjeví, tak by vás film neměl urazit, protože pár poměrně solidních scén se tu najde. Opravdu velkým krokem vedle bych ale nazval pár pokusů o dojemnost například při telefoním rozhovoru, kdy se naše vzrorná hrdinka díky událostem filmu skamarádí se spolužačkou, která ji dříve přehlížela, protože pro ní nebyla dost in. Obě dívky se rozbrečí... a celý tozhovor je tak umělý... dlouhý... laciný... Japonci tohle možná vyžadují, ale v béčku s poměrně slušnou atmosférou tahla dojemnost působí jak pěst na oko. Každopádně při vynechání filmu o nic nepřijdete, ale nenáročného fandu hororů a tím spíš těch japonských by film mohl na hodinu a půl obstojně zabavit. (30.07.2007)

Ničím převratná, spíše taková televizní duchařina, která občas dokáže pocuchat nervy, i když nijak traumatizující zážitek to v globálu určitě není. Příběh filmu je dle tradice japonské filmové školy trošku zmatený a i když se ve finále ledacos objasní, některé jinotaje zůstanou zastřeny tajemstvím. Osobně jsem čekal na konci nějaký překvapivý turn-over, no nestalo se. Docela povedená je image bubáků – bohužel ty ve filmu uvidíme opravdu jen velmi zřídka, což je velká škoda. Je to zkrátka solidní duchařina, která ale jako horor moc nefunguje – to by tento film musel být daleko temnější a zlověstnější. Každopádně to neurazilo, ale že bych to musel vidět dvakrát... (10.11.2012)

Zpočátku hodně strašidelné, v první třetině jsem se opravdu bál. Pak se trochu změní směr, budují se vztahy (aneb kamarádkami na život a na smrt během pěti minut :-)) a závěrečné pátrání vede k spíše akčnímu rozřešení. Působivá atmosféra ale setrvává a vyvažuje tak většinu nedostatků (špatné herce, nedopilovaný scénář, instantní vztahy). (17.09.2012)

Štandardná japonská duchárina, akých sa v ostatných rokoch natočilo nespočet. Menšou inováciou je možno prostredie ponurého metra, klišéovitým prvkom naopak pokus o kriminálnu zápletku, v podobe ťamanskej dievčiny, šťúrajúcej sa v nejakej hrôzu naháňajúcej starej historke. V závere sa tvorcovia síce pokúsili pritlačiť na pílu, takéto strašidielka však už v dnešnej dobe sotva niekoho doženú k nútenej výmene spoďárov. (31.10.2017)