Diablova dielňa

Operace Bernard spočívala ve vyrobení miliónů falešných bankovek libry a dolaru. Účelem bylo rozvrátit ekonomiku nepřítele a nakoupit další zbraně. Velmi smělý plán. Další přírůstek do škatulky válečných filmů. Najdou se zde i silné emotivní momenty, při kterých mě zachvátil smutek a úzkost. Ukázka toho čeho byli za války naši němečtí sousedé schopni. Oni se vůbec pouštěli do zajímavých i šílených projektů. Někdy nad tím zůstává až rozum stát. Na filmech podle skutečné události může režisér ukázat své umění nebo naopak film potopit. Tady se mu povedlo velmi dobře převézt příběh na filmové plátno. Oprávněně získal Oscara. (23.09.2008)

Nekvalitně natočený film, ve kterém se nestane vůbec nic zajímavého. A celé to má ošklivý vizuál. Salmon Sorwitsch byl za druhé světové války králem padělatelů. Jeho židovský původ ho dostal až za brány pekelných koncentračních táborů. Tam ho párkrát přetáhli obuškem přes hlavu, abychom věděli, že život v koncentráku je krutý, jinak hodoval, náckům kreslil obrázky a posléze  na jejich příkaz pro ně vyráběl bankovky různých měn. První velká potíž nastala v samotném představiteli hlavní role. Ve tváři Karla Markovicse jsem marně hledal jakékoliv ruské a židovské rysy. A jelikož ve filmovém světě ztvárnil nacistického ministra propagandy Goebelse, tak daleko lépe by se svým vzezřením zapadl do tábora nacistických pohlavárů. A špatný výběr na hlavní roli korunovalo jeho úděsné herectví, kdy si celý film vystačil s jedním kamenným výrazem. Dalším problémem byla slabá výpravná stránka filmu. Kulisy obávaných míst sestávaly z ledabyle stlučených prken příbytků vězňů, kdy se v podstatě nevyskytoval nějaký komplexní záběr celého areálu. A nějaká hrůza z vyhlášeného místa smrti na mě fakt nedýchla a nedolehla ani omylem. Vězni dobře živení, žádné hladové dny se zrovna moc urputně nekonaly. Celý film má formát nekvalitně natočeného televizního filmu, kdy všichni účastníci odvádějí průměrné až nevýrazné herecké výkony. Z postav mně žádná neutkvěla v paměti. Dost směšně působily, to se mně opravdu chtělo smát, některé skutečnosti, jako třeba když padělané bankovky byly (záměrně) podstoupeny kontrole expertů nad experty a nikdo nepoznal, že se jedná o falsifikáty. Neskutečně debilní! Nejlepší byl námět, na poměry žánru poměrně neotřelý. To by se ale musel k jeho realizaci najít kvalitní režisér. Stefan Ruzowitzky nedisponuje zajímavým režijním rukopisem. Ve výsledku je film pěkný blábol. 4/10 (26.01.2023)

„Toľko peňazí...!“ – „Urobíme si nové.“ Kebyže mi pred rokom 2007 poviete „Štokinger v oscarovom rakúsko-nemeckom filme“, pomyslím si, že je to dosť jednoduchý humor, ale rakúska a nemecká „kinematografia“ si (česť výnimkám) nič náročnejšie ani nezaslúži. A hop ho! DIABLOVA DIELŇA je napínavý film, v ktorom som stále čakal, kedy Nemcom prasknú nervy a zo svojej „všemocnosti“ niekoho zastrelia. Čo sa párkrát stalo. Tvorcovia však nezjednodušujú – a to sa mi tiež páčilo. „Hlavný“ Nemec nie je vyložená sviňa (ale nie je to ani druhý Thomas Kretschmann z PIANISTU), ústredný hrdina vlastne hrdinom nie je: chce prežiť, to je celé a o spasenie mu nejde. Radšej byť zajtra zastrelený a požiť si dovtedy, ako dnes dobrovoľne umrieť vo vzbure, ktorá v koncentračnom tábore aj tak nemá zmysel. V civilnom živote bol špičkovým falšovateľom (dokladov, peňazí) a práve jeho „schopnosti“ (a schopnosti jemu podobných) sa rozhodnú využiť Nemci. Žiadne otravné zábery na vojnové polia, žiadne „rekonštrukčné“ scény s politikmi, prezidentmi a generálmi. Len skupina falšovateľov v „tej lepšej časti“ koncentračného tábora, v ktorej sa len vďaka zvukom spoza plotu dozvedajú, čo sa deje „vo zvyšku tábora“. P.S. Režisér, Rakúšan Ruzowitzky, mimochodom v minulosti nakrútil výborný snuff horor ANATÓMIA (a už zďaleka nie výborný horor ANATÓMIA 2). (19.07.2010)

Není to výjimečný film ze druhé světové války, konkrétně tedy z koncentračních táborů, ale je to velmi dobrý film z prostředí koncentráků. Němci a Rakušané se látky chopili citlivě a přitom poměrně autenticky, a to i přesto, že si trochu kopou do své vlastní minulosti. Ale dělají to dobře a připomínají velmi zajímavou nacistickou iniciativu. (05.03.2018)

Ďáblova dílna je netradičně odvyprávěný příběh z koncetračních táborů, který nepoukazuje (jako mnoho jiných obdobných filmů) na hromadné vraždění Židů v plynových komorách, a právě díky tomu je tento film něčím výjimečný. Nabízí se nám pohled na padělatelskou dílnu situovanou v samotném centru ďábelských osidel nacistického Německa a my máme možnost sledovat rozvíjející se psychologii různorodých postav. Co je vlastně špatné a co je dobré? A proč vlastně neudělat něco špatného pro své vlastní dobro? Zkrátka film, který mě díky své syrovosti, skvělým hercům a hudbě donutil zamyslet se (už po několikáté) nad naprostou nesmyslností 2. světové války. (04.06.2011)