Utečenec

Harrison Ford uteká pred nespravodlivým obvineným a nekompromisný, vytrvalý Tommy Lee Jones je mu v pätách. Tak by som v stručnosti naznačil dej amerického, akčného thrilleru „Utečenec“, ktorý v roku 1993 natočil Andrew Davis. Tento snímok, s pomerne jednoduchým námetom, sa stal vďaka profesionálnej réžii, štedrému rozpoču, výbornej hudbe Jamesa Newtona Howarda a kvalitným hereckým výkonom klasikou v oblasti akčnej drámy. Známy chirurg, Dr. Richard Kimble vs. skúsený agent FBI Sam Gerhard. **** (14.07.2012)

Snažil se po několik večerů, ale nakonec mi stejně neutekl; uprchlík Harrison, kterého si na jeho šedivějící šišku snad začnu vážit. Zůstává mi záhadou, jak zrovna Ondra Davis dokázal spáchat jeden z nejlepších akčních thrillerů devadesátých let, ale jinotaj to je moc příjemný. Kdyby film mohl mít koule, Uprchlík jimi bude škrundat o podlahu. Jen bych ovšem udělil Řád koktavého bambuly za dabing pornoherce Jonese v druhé české verzi. (Filmfest Hurghada 2012, 4/67) (29.12.2012)

Film hodný vlastních stylistických a systémových analýz jako žádný jiný z devadesátých let. Definice dokonalosti oblíbeného konceptu honu na člověka, která je unikátní jednak svým chirurgicky přesně gradovaným syžetem, v němž je rytmus střídání scén s uprchlíkem, s lovcem a s klíčovými flashbacky snad stejně melodický a vyvážený jako Mozartova libovolná symfonie, a jednak samotným vývojem souboje tří stran (falešně obviněný, pronásledovatel a skutečný viník), kteří se strategicky pronásledují navzájem a na zmíněnou gradaci mají bezprecedentní dopad (nejprve jde pronásledovatel po obviněném, poté začíná obviněný pátrat na vlastní pěst po skutečném viníkovi, na něhož tím strhává i část pozornosti pronásledovatele, a v závěru už i viník nahání obviněného, aby předešel úplnému odhalení). Herecké výkony Forda i Jonese jsou samozřejmě vynikající a hudba funguje na jedničku, ale Uprchlík je především naprosto úžasně vystavěným vyprávěním, které nenechá vydechnout a hraje si s diváckým očekáváním bravurně jak na úrovni celého příběhu, tak i jednotlivých scén (zamlčení zásadních informací, aby dočasně svedl diváka k mylnému přesvědčení o hrozbě pro hrdinu alá Mlčení jehňátek). Skutečný filmový klenot. (24.10.2017)

Když jsem ten film viděl jako jedenáctiletý kluk poprvé, kladl jsem si palčivou otázku, jak je vůbec možné natočit něco tak geniálního. Možná i proto jsem to v té době viděl snad padesátkrát a pořád dokola, abych našel odpověď. Precizně gradované (všimněte si té železné pravidelnosti organizace syžetu do dvacetiminutových celků) vyprávění s brilantním rytmem (střídání pomalejšího a rychlejšího tempa, opakovaně se navracející retrospektivy do klíčové noci, které pokaždé odhalí o něco víc detailů) a volbou stylistických prostředků (vše je nejdřív exponováno předem, než je to použito - nehledě na brilantní honičku ve vězeňské budově a na náměstí). Pro mě bez debat jeden z nejúchvatnějších filmů devadesátých let. / DOPLNĚNÍ PDZ (27. 8. 2015): 3,9 sek. (15.07.2002)

Dalo by se vášnivě disputovat po několik dní na téma "Jak sakra mohl rutinér všech rutinérů Andrew Davis natočit něco tak geniálně jednoduchého a jednoduše geniálního?", ale valný smysl by to nemělo, jelikož odpověď na největší záhadu devadesátých let by marně hledali i Mulder se Scullyovou. Takže neřešit a jen se smířit s tím, že tohle šlape jako nic jiného ve své dekádě (nejen) v rámci žánru. Těžko ještě kdy budu nějaké hlavní postavě fandit jako právě Richardovi při jeho strhující cestě za očištěním jména. Má to jedinou chybu, chytlavý hlavní hudební motiv zůstává po celou stopáž hrubě nevyužit, zazní snad jen dvakrát. (13.08.2008)