Núdzový východ

Sam Mendes nám ukazuje, že i bez tuny digitálních efektů, pouze s použitím jasného slunečního svitu se po krásné Americké kráse a zatraceně efektní Cesty do zatracení může stále honosit přívlastkem krále estetiky, neboť jeho nový a nikterak nouzový počin Nouzový východ doslova září... Ještě více než forma však na obrazovce září fantastické herecké duo Winslet + DiCaprio, jejichž ztvárnění rolí je maximálně procítěné a uvěřitelné. První polovina Revolutionary Road sice není zrovna revoluční a v porovnání s tou druhou o chloupek méně dynamická, ale čím víc se blíží film ke konci, tím je poutavější a zajímavější. Avšak to úplně nejzajímavější je pravdivé zachycení specifického životního stádia, touhy po změně a zároveň strachu z ní... Kvalitní, komorní psychologické drama. 8/10 (29.12.2008)

Asi hodinu som sa urputne bránil, pretože som sa nevedel rozhodnúť, či je toto čudesne tetrálne, akosi neprirodzené a vlastne od reality odtrhnuté poňatie zámerom (so snahou priblížiť sa 50. rokom nielen dobovým zasadením, ale aj štýlom), alebo to Mendes jednoducho tentoraz netrafil. Navyše je to predvídateľná zbierka klišé príbehov o manželskej kríze. Postupne sa mi však film vďaka intenzívnemu hereckému nasadeniu Lea a Kate dostal pod kožu a ku koncu sa dokonca dostavila istá katarzia a dojatie. 7/10 (03.05.2009)

Totální smršť - Leonardo a Kate po deseti letech opět spolu na plátně, ale sladké cukrbliky jsou ty tam... Od první scény po nepovedené divadelní premiéře to mezi nimi jiskří - jako by těch sedm let manželství spolu opravdu prožili. A nelítostná sonda do života tohoto zdánlivě šťastného manželství, kterou Sam Mendes na plátně rozehrává, dává vzpomenout na takové majstrštyky jako "Kdo se bojí Virginie Woolfové" či odlehčenější "Válku Roseových". Fakt, že je děj zasazen do nechvalně proslulých 50. let, vůbec není podstatný. Podobné příběhy se za zdmi rodinných vilek a bytů odehrávají i dnes... Ani se nedivím tvůrcům, že do tohoto dusna neměli odvahu zatáhnout postavy dětí, avšak to by byla teprv soda! (06.03.2009)

Nouzový východ představuje svazující křeč, která na začátku chytne, aby mohla v následujícím tanci několikrát povolit a na konci zasadit tu nejpalčivější ránu.Stáváme se svědky prvních záchvěvů zamilovanosti až po nudnou šeď každodenní všednosti, kdy se z jednotlivých emocí stávají pouze slovní fráze, které by existenci citů měly dokázat ale i ty ztrácejí na intenzitě, aby byly nemilosrdně spláchnuty alkoholem a hořká pachuť zklamání překryta žlučovitým nikotinem. Vše je jen hra, v níž se jejich manželství nakonec stává pouhou pastí z níž není úniku. Hra na rodinu zahalená do mračen přetvářky a falešných úsměvů. Život proměňující se v lež, která je mnohdy milosrdnější než pravda, na níž je dobré, že každý ví jaká je, ať už bez ní žije jakkoliv dlouho. Nikdo nezapomíná na pravdu jen jde každému lépe lhát. Za masku dokonalosti lze skrýt naprosto všechno i zklamání a deziluzi, kterou si musí projít zřejmě každý. Závěrečná katarze a možné východisko z bezvýchodné situace ale nenabízí optimistické zakončení jedné etapy, nýbrž přichází s jiným druhem úniku. Ale žádný „nouzový východ“ nenabízí. V konečném twistu usazuje režisér poslední ránu nejenom rodinné idylce ale i divákovi. 9/10 (30.01.2009)

Pokud každý den docházíte do zaměstnání, které vás nebaví, netěší, pokud máte pocit, že vám život jednotvárně protéká mezi prsty, pokud si myslíte, že – slovy jedné z postav – pouze utíkáte před beznadějnou prázdnotou života tady a pokud sbíráte odvahu s tím už konečně něco udělat, tak tenhle film vás vnitřně smete. Emocionální pecka, která má mnohem blíže k ´Americké kráse´, než se na první povrchní pohled jeví a to díky dilematům, které musely řešit hlavní postavy v obou filmech (i když hlavní motivace byly rozdílné). A ty mezilidské vztahy, které se během filmu s neskutečnou silou vyhrocují, vás přidusí jako oprátka kolem krku. Film, který co do emocí a hloubky strčí do kapsy všechna vztahová dramata za několik let dozadu. Dle mého nejlepší Mendesovo filmové dílo s velkým D. (31.12.2008)